Tak nám zdraží hypotéky, protože radní ČNB podle očekávání zvedli úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Abychom nešířili paniku, má smysl to dát do proporcí. Na milionu korun činí tohle zdražení celých dva a půl tisíce korun ročně, takže v přepočtu na měsíc to znamená koupit asi o tři kostky másla méně. Pro kuřáky vyjde tahle újma asi na jeden a půl značkové cigarety denně.
I při průměrné výši osmdesátiprocentní hypotéky se splatností 30 let, dejme tomu tři a půl milionu korun, je tento „hike“ naprosto bagatelní. Procento lidí, kteří by měli potíže se splácením hypotéky, to nezvedne nijak. Stačí si srovnat růst průměrných platů s růstem sazeb a průměrnou výší hypoték.
Alles Gute? Jak se to vezme, protože diferenciál mezi vzestupem úročení a platů je dobrou zprávou pro ty, kteří již bydlí a hypotéky splácejí (zvlášť, pokud si sazby zafixovali), ale zároveň znamená, že za jinak nezměněných okolností budou ceny nemovitostí dál stoupat. Ty, kteří nebydlí ve vlastním a chtějí to změnit, totiž mnohem více zajímá rozdíl mezi růstem platů a růstem cen nemovitostí: i při nadále nízkých sazbách se jim bydlení stále vzdaluje. Kombinace nízkých úrokových sazeb a faktu, že mzdy rostou rychleji než ceny nemovitostí? Musíte hodně přemýšlet, kdy by mohla nastat a nic takového momentálně nehrozí.
Když už jsme u centrálního bankovnictví, o dost zásadnější rozhodnutí padlo ve Spojených státech, kde Donald Trump rozhodl, že neprodlouží mandát první guvernérky americké centrální banky (FED) Janet Yellenové. V únoru by ji měl vystřídat její kolega Jerome „Jay“ Powell. Na rozdíl od běžné praxe tak Yellenová skončí po jednom období, washingtonští insideři tvrdí, že hlavně kvůli Trumpově snaze vyměnit každého, koho jmenoval Obama. Powell není ekonom s hvězdnou kariérou v akademické sféře jako Yellenová, ale právník s rozsáhlými zkušenostmi z investičního bankovnictví, mimochodem bohatý.
Pokud jde o jeho názory na měnovou politiku, očekává se kontinuita (od roku 2012, kdy byl v centrální bance, hlasoval v klíčových věcech s Yellenovou a jejím předchůdcem Benem Bernankem) a bankovní sektor zřejmě potěší svým skeptičtějším pohledem na sešněrování finančního sektoru nadměrnými regulacemi.
Republikáni a Bílý dům si kasají rukávy na daňovou reformu, kterou z hlediska fyzických osob shrnuje tabulka dole. Koho zajímají hlavní body, může si je načíst tady nebo zde. Každý pokus o reformu podstatnějších rozměrů musí okamžitě narazit, což tenhle případ nemine, a to ani uvnitř republikánů.
Kdo si vzpomene na naši „dočasnou“ solidární přirážku, musí ocenit „tax bubble“, tedy přirážku šest procentních bodů pro bohaté s příjmy v pásmu mezi 1 až 1,2 milionu dolarů, která má kompenzovat úsporu na daních, která jim vznikne tím, že prvních 45 tisíc dolarů příjmu je u všech daněno dvanáctiprocentní sazbou. Pro bohaté to znamená úsporu 12 420 dolarů, kterou jim berňák odčerpá sazbou 45,6 procenta, aby za hranicí 1,2 milionu klesla na standardní mezní sazbu 39,5 procenta. Nerozumíte? To proto, že Češi naříkají na složité daně z pouhé neznalosti toho, co bude po zjednodušení v Americe pořád nekonečně složitější systém.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
