Před čtyřmi lety přestala Plzeň čekat, co udělá stát, a vytvořila si vlastní politiku sociálního a dostupného bydlení. Nyní díky tomu začíná stavět projekt Zátiší se 190 byty, do kterého investuje 310 milionů - pouze z rozpočtu města, se státní podporou nepočítá. Byty budou určeny především pro specifické skupiny jako mladé rodiny, seniory nebo občany se zdravotním postižením. Stávající bytový fond města - zhruba tři tisícovky bytů - se chystá radnice využívat pro ty nejohroženější skupiny obyvatel. Zhruba 30 bytů město určilo pro důležité zaměstnance, jako jsou řidiči autobusů nebo zdravotní sestry. A čtyřicet domácností se na základě principů programu Bydlení především a s podporou pěti vlastních sociálních pracovníků, na které získala radnice dotaci, pokouší vrátit zpět do společnosti a na trh práce.
„Program běží dva roky a má skvělé výsledky, již u sedmi lidí byla po roce ukončena podpora sociálního pracovníka a domácnosti získaly běžnou nájemní smlouvu,“ pochvaluje si plzeňský radní David Šlouf. Město teď navíc připravuje program Housing First ve spolupráci s neziskovými organizacemi, kterým dá k dispozici zhruba 20 bytů, a ony budou mít na starost sociální práci. „Aby mohla Plzeň poskytnout nájemní byty všem zájemcům, musela by jich postavit šest až sedm tisíc. Na to by nám nestačil celý rozpočet města,“ odpovídá radní na otázku, jestli toto všechno bude stačit.
Bude, nebude?
Plzeň je příkladem města, které už problém bydlení řešit začalo. Zároveň ukazuje, že komunální politici musejí kromě zanedbaného sociálního bydlení pro ty nejchudší a vyloučené myslet i na bydlení pro další vrstvy obyvatelstva, které si donedávna poradily samy. Ne nadarmo se v jejich slovníku čím dál častěji objevuje spojení „dostupné bydlení“.
Se sílící krizí bydlení, která trápí především krajská města, začínají totiž stále naléhavěji přemýšlet, jak zajistit byty i pro profesní skupiny důležité pro chod města, jako jsou učitelé nebo policisté, pro které je získat a zaplatit byt s tržní nájemným stále obtížnější.
Jak by měla česká vláda řešit bytovou krizi?
Vedle toho, že města podnikají první nesmělé kroky typu programů Housing First pro ty, kterým reálně hrozí bezdomovectví, promýšlejí také koncepty družstevního bydlení, spekulují o masové výstavbě nájemních bytů pro střední vrstvu nebo vymýšlejí, jak si udržet pracovníky v nepostradatelných profesích.
S podporou těchto skupin počítá i program Výstavba. Zákon o sociálním bydlení, na kterém si vylámalo zuby několik předchozích vlád a který byl v programovém prohlášení té současné, už ministerstvo práce a sociálních věcí ani psát nehodlá. „Zákon spadá výlučně do kompetencí ministerstva pro místní rozvoj,“ vzkázala ministryně Michaela Maláčová (ČSSD). Její kolegyně Klára Dostálová (ANO), šéfka resortu rozvoje, se zaštítila novým dotačním programem Výstavba a další regulaci chystá, až když se ukáže, že nebude stačit. A právě o tom jsou odborníci na bydlení z neziskové i komerční sféry přesvědčeni.
„Dotační programy podobné Výstavbě jsou žádoucím doplňkem. Pokud by však mělo být cílem bytové politiky řešit bezdomovectví, je zásadní přijmout neustále odkládaný zákon o sociálním bydlení,“ upozorňuje Martin Lux, expert na bydlení ze Sociologického ústavu Akademie věd.
V bludném kruhu chudoby. V Česku přibývá kočovníků
Z ankety týdeníku Euro mezi městy a obcemi vyplynulo, že o potřebnosti zákona o sociálním bydlení jsou už přesvědčeni i komunální politici, na jejichž odporu předchozí snahy vlády vesměs ztroskotaly. Nový zákon by dal obcím nejen povinnosti, ale poskytl i metodické vedení, dlouhodobé financování, všem orgánům státní správy potom jednotný rámec, ať už jde o prioritní cílové skupiny, provázanost bytů na sociální podporu, nebo dávkovou agendu. „Sociálním bydlením se zabývá stále více obcí, jedná se však o projekty s lokálním dosahem a dopadem. Počet osob v bytové nouzi je v Česku velmi vysoký, zhoršuje se dostupnost bydlení (zvláště rostou náklady na bydlení ve velkých městech) a tvorba podpůrné sítě v podobě zákona o sociálním bydlení je zásadní,“ shrnuje Zbyněk Pražák, náměstek primátora Ostravy, města, podle jehož analýzy žije v nevyhovujících podmínkách zejména ve vyloučených ostravských lokalitách 10,5 tisíce obyvatel.
Fontána, nebo byt pro chudého?
„Místo, aby se na tvorbě zákona o sociálním bydlení podíleli odborníci, motali se do toho ideově pomýlení politici a jejich okolí. Sociální bydlení není pro levicové extremisty ani populisty. Je to složitý a vysoce odborný problém. Obce se k sociálnímu bydlení stavějí zády a tváří se, že to není jejich problém. Obecní fond rozdaly a starat se a tím i doplácet na sociálně potřebné se jim nechce, bodů do voleb to nepřinese tolik jako opravený chodník či pěkná fontána na náměstí,“ podotýká Jiří Pácal, představitel Asociace pro rozvoj trhu bydlení.
Ministryně Dostálová to tak černě nevidí. „Starostové říkají: Přece nám nemůžete určovat, kolik bytů kde bude. Na druhé straně oni velmi správně poukazují na to, že jsou závislí na voličích. Pokud nechají válet lidi v parku, bude to to první, co jim ti voliči vyčtou. Oni sami budou chtít sociální byty, nechtějí ale, aby jim někdo určoval, jestli tam můžou bydlet jen takoví, nebo makoví,“ reaguje šéfka resortu.
Pro program Výstavba je vyčleněna pro letošek miliarda a pro další roky tři miliardy ze státního rozpočtu, z toho dvě miliardy budou dotační pro sociální byty a miliarda půjde na nízkoúročené úvěry pro výstavbu takzvaného dostupného bydlení. „Pokud budou starostové stavět kupříkladu stobytový dům, na 20 procent bytů dostanou stoprocentní dotaci, ty pak budou sociální. Na zbytek ať si vezmou komerční úvěr, nebo i u nás ten zvýhodněný. Pak ať ty byty použijí pro veřejně prospěšné profese, to znamená pro učitele, lékaře, policisty… Když si vezmou komerční úvěr, tak v bytě opravdu může bydlet kdokoli, to nám je úplně jedno,“ vysvětluje Dostálová. Program bude na deset let a mělo by v něm být 78 miliard s tím, že od roku 2021 se podle představ ministerstva zapojí evropské zdroje. Bydlení prý bude jednou z hlavních priorit budoucího Integrovaného regionálního operačního programu.
Ministerská padesátiletka
Zájem obcí je v tuto chvíli těžké předvídat, experti ale kromě nesystémovosti titulu poukazují na to, že ani objem prostředků nebude stačit. Vláda mluví o potřebě zhruba 65 tisíc bytů, vychází přitom z analýzy Agentury pro sociální začleňování. Ta sama upozorňuje, že potřeba může být v závislosti na vymezení cílové skupiny i mnohem vyšší (jen součet obyvatel azylových domů, ubytoven a bezdomovců může dosáhnout až 64 tisíc domácností), a každý rok je třeba zajistit bydlení pro zhruba sedm tisíc lidí, aby neskončili bez domova. „I pokud budeme velmi konzervativní a bytovou nouzi definujeme tím nejužším způsobem a nebudeme brát ohled na to, že každoročně toto číslo roste zhruba opět až deset tisíc, vyšlo by nám, že dotace MMR ročně pokryje zhruba 1400 sociálních bytů a těch aktuálních zhruba 60 tisíc domácností se dočká za 50 let,“ upozorňuje ředitel Platformy pro sociální bydlení Vít Lesák.
Přečtěte si: Chudobou je ohrožena desetina Čechů
Program by musel být podle něho masivnější (podívejme se do Německa, Irska nebo Finska) a hlavně by musel být doplněn dalšími nástroji pro zajištění dostupných bytů - výstavba je často drahá a velmi pomalá metoda. Bylo by třeba například umožnit dohody obcí s developery (jak se to děje například v Rakousku, Německu, Británii či Irsku), podporovat tzv. sociální realitní agentury, systematizovat vyplácení dávek na pokrytí kaucí či dalších vstupních nákladů… „To jsou metody rychlé, velmi efektivní, často výrazně levnější a jedině takový mix může řešení bytové nouze urychlit,“ shrnuje Lesák.
Čtěte také:
Metr za sedm tisíc. Praha dál rozprodává byty pod tržní cenou
Městské byty mají zůstat sociálně potřebným, říká pražský radní pro bydlení Adam Zábranský
Čím dál nedostupnější bydlení: Praha už je dražší než Mnichov
