O úplatek byla kontrolorem NKÚ žádána třeboňská firma Lavana
O poskytnutí třímilionového úplatku v souvislosti s kontrolou privatizace třeboňských lázní Aurora byla žádána tamní akciová společnost Lavana. Věc úřadům oznámil Augustin Kotil, její spolumajitel. Sám to řekl týdeníku EURO, ale k případu nechtěl sdělit detaily. „Nemohu být sdílnější, dokud nebudu vyslechnut vyšetřovatelem, uvedl minulý týden. Kotil se domnívá, že mohlo jít i o léčku. „Nevím, zda šlo skutečně o úplatek. Mohla to být provokace, která nás měla poškodit, načrtává alternativní verzi. Na počátku byl úvěr. O lázeňském sanatoriu Aurora na břehu rybníka Svět se u nás již mluví více než o jeho slavnější jmenovkyni kotvící v petrohradském zálivu. Přitom nejde o zvlášť důležité zařízení - léčba chorob pohybového aparátu, kapacita 400 lůžek, modernizace začala teprve nedávno. Svůj věhlas si lázně získaly rozporuplnou privatizací. Začalo to v roce 1991, kdy si vedení Státních léčebných lázní Třeboň vzalo od České pojišťovny úvěr ve výši 85 milionů korun. Nebylo jej však schopno splácet. Pohledávku za lázněmi i se sankčními úroky koupil od pojišťovny v roce 1995 pražský podnikatel Jan Petřík. Později se ukázalo, že je s managementem lázní spřízněn. Fond národního majetku (FNM) se v té době poprvé snažil lázně prodat. Podnikatel Ladislav Dráb na začátku roku 1995, v první veřejné obchodní soutěži, nabídl nejvíce (501 milionů korun). Ovšem ve stanovené lhůtě nezaplatil a soutěž musela být zrušena. Na konci téhož roku předseda FNM Roman Češka oznámil, že fond hodlá starý úvěr splatit, protože Petřík s pomocí odkoupené pohledávky chce „obejít privatizaci a získat lázně za účetní hodnotu. Úvěr i se sankčními úroky vzrostl až na 200 milionů korun. Stát je Petříkovi skutečně zaplatil. V létě 1997 vyhlásil FNM novou soutěž. Shodně v ní měli nabídnout nejvíce - 251 milionů korun – právě podnikatel Jan Petřík a pražská firma Airel Immo (vlastněná společností All In ze skupiny Komerční banky). Zřejmě jednali ve shodě. Vedení FNM nabídky odmítlo, soutěž opět anulovalo a obratem vyhlásilo další. Roithová pro město. Na scénu vstupuje Lavana. Ve třetí soutěži nabídla tato firma nejvíce (301 milionů) a stala se vítězem. V únoru 1998 měl být převeden majetek ze zřizovatele – ministerstva zdravotnictví – na FNM a poté na Lavanu. To se nakonec neuskutečnilo. Tehdejší ministryně zdravotnictví Zuzana Roithová místo toho navrhla vládě bezúplatný převod na město Třeboň, jež v té době již vlastnilo i druhé místní lázně, Bertiny. Dne 29. dubna byl její návrh vládou přijat a předchozí vítězství Lavany odpískáno. V červenci 1998 radnice lázně převzala. Ještě před vládním verdiktem ale podnikatel Petřík uplatnil další pohledávku vůči lázním, tentokrát 111 milionů korun, a vedení sanatoria ji uznalo. Šéf FNM Češka jednání managementu označil za „privatizační faul . Nový nabyvatel se navzdory tomu musel zavázat, že Petříkovi jeho pohledávku splatí. Razie ve snack baru. Převodem na město kauza neskončila. Následovala série žalob. Svůj nárok na lázně u soudu uplatnil jak Petřík, tak Lavana. Záležitost kolem privatizace začal zkoumat Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Kontrolní zprávu předložil v loňském roce. Lavaně se ale nelíbilo, že v ní není zachycena poslední fáze privatizace, respektive nejsou z ní učiněny kontrolní závěry. Firma oslovila Parlament a ten inicioval opakování kontroly. Pracovníci NKÚ letos vypracovali zprávu, která vyznívá z hlediska Lavany pozitivně. Šéf kontrolní skupiny, jistý šedesátiletý Jan Š., se měl obrátit prostřednictvím zprostředkovatele, podnikatele Josefa C., na zástupce Lavany a žádat po nich za takto vypracovanou kontrolu tři miliony korun. Augustin Kotil o tom měl informovat šéfa NKÚ Lubomíra Voleníka a ten alarmoval policii. Pokus o korupci byl utnut ve čtvrtek 2. listopadu zákrokem policejního komanda ve snack baru Diana na pražském náměstí Kinských. Oba iniciátoři korupce jsou ve vazbě. Ironií je, že pražská razie byla v den, kdy si v Třeboni slavnostně připomínali 25 let od založení Aurory. „O okolnostech případu nejsem informován. Ale naprosto přesně vím, že město a vedení lázní s tím nemají nic společného, uvedl minulé pondělí pro týdeník EURO starosta Třeboně Jiří Houdek. Zároveň připomněl, že zatím všechny verdikty soudu ohledně privatizace vyzněly pro radnici pozitivně. Ve stínu vysoké politiky. Když se Augustina Kotila z Lavany někdo zeptá, co si o způsobu privatizace Aurory myslí, neváhá použít emocionálního výrazu „bolševicko–lidovecké spiknutí . Nemůže totiž zapomenout, že ke změně rozhodnutí došlo po nástupu Tošovského vlády, převod lázní na město navrhla Zuzana Roithová (nyní senátorka za KDU–ČSL) a lázně získala třeboňská radnice ovládaná lidovci. Kotil pro zpestření připomíná, že právě v Třeboni se 28. listopadu 1997 uskutečnilo klíčové jednání vedení KDU–ČSL, které odstartovalo „sarajevský atentát (den předtím bylo Lavaně z FNM oznámeno, že soutěž vyhrála). K dokreslení politických konsekvencí je ale třeba dodat, že Augustin Kotil je členem zastupitelstva Třeboně za Klub angažovaných nestraníků a jeho manželka Libuše byla na začátku devadesátých let starostkou Třeboně. Lavana se také snaží na druhém břehu rybníka Svět vybudovat konkurenční lázně se zhruba třemi sty lůžky. V lokalitě vlastní devadesát hektarů pozemků. Město a starosta Houdek má k plánům značné výhrady. „Osobně proti lázním nic nenamítám. Mám však obavy, aby se nestaly košilkou pro zhodnocení pozemků na břehu rybníka k výstavbě rodinných domků. My nechceme, aby se z rekreačního rybníka stal rybník návesní, říká starosta Houdek. V lednu výsledky. Prověřování privatizace Aurory bude i přes pokus o vyžádaný úplatek pokračovat. Místo zatčeného pracovníka NKÚ byl ustanoven nový vedoucí kontrolní skupiny. Podle sdělení mluvčí NKÚ Julie Šebelové akci zaměřenou na lázně úřad ukončí během prosince. Resumé by mělo být zveřejněno zhruba v polovině ledna ve věstníku. Na odpověď na otázku, nakolik se mohou kontrolní závěry změnit, když za ně není nikdo ochoten platit, je třeba dva měsíce počkat.
