Země potřebuje většinovou vládu, soudí čtyřkoalice KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a Demokratické unie. K vskutku překvapivému zjištění dospěly tu více, tu méně úspěšné pravicové strany minulý týden na takzvané Tříkrálové konferenci. V době, kdy se v hloubi století klaněli mudrci novému spasiteli, ovšem šéfové těchto stran vzývají zlaté tele vládních postů. Jak si jinak vysvětlit, že jsou ochotni kolaborovat jak s ODS, tak s ČSSD?
Ve hře jsou podle čtyřkoaličních představ hned tři varianty: velká koalice ČSSD a ODS, většinová vláda ODS, unie a lidovců, nebo společný kabinet ČSSD, KDU-ČSL a unie. Padni, komu padni, hlavně když bude nový kabinet proreformní, evropsky orientovaný a bude mít ve svém programu dokončení privatizace. Řečeno méně vznešenými slovy, bude dělat to, co každý kabinet, nynější sociálnědemokratický nevyjímaje, dělat musí. Takže žádná originální vize, nic nového pod sluncem.
Lidovcům a unionistům by dokonce najednou ani nevadilo, kdyby v případné většinové vládě - ať už se Zemanem nebo Klausem - čtyřkoalice měla méně zástupců než silný partner. Až tak daleko jsou ochotni ustoupit. Přitom těsně po volbách dostali od šéfa ČSSD daleko velkorysejší nabídku: půjdou-li do vlády, mohou obsadit post premiéra. Tehdy byl ovšem zásadový hlavně předseda Unie svobody Jan Ruml a na jeho postoji vyjednávání selhalo. Co se od té doby změnilo? Malé strany se v opozici necítí dobře, dochází jim, že čím dál tím méně dokážou oslovit voliče.
Není divu, že výzva čtyřkoalice se nesetkala s vřelou odezvou. Sociální demokraté jen připouštějí, že se nevyhýbají žádnému jednání, zároveň ovšem dodávají, že není důvod vypovídat opoziční smlouvu. Skutečně není. Podle ní v podstatě ČSSD a ODS funguje jako velká koalice. Proč si ovšem nenechat otevřená zadní vrátka a bičík na ODS, kdyby se snad vzpouzela?
A Václav Klaus s ODS? Není v postavení, v němž by mohl sestavovat vládu. Je sedm měsíců po volbách.
