Kosmický průmysl by se měl podle strategických vládních dokumentů stát pilířem konkurenceschopné české ekonomiky. Na firmy, které se chtějí do kosmického byznysu pustit, čeká velmi tvrdé prostředí. Ale když v něm uspějí, dostanou se do světové podnikové extratřídy.
Dvě palety za skoro dva miliony eur. I tak vypadá poměr objemu a hodnoty výrobků v kosmickém průmyslu.
Opracované kovy a další materiál není tím nejcennějším, co na těchto dvou paletách bude ležet. Hlavní část hodnoty bude představovat technologie, znalosti a práce brněnské firmy Frentech Aerospace. Ta se zatím jako jedna z mála českých firem dokázala ve větším měřítku prosadit v tvrdém byznysu světového kosmického průmyslu. Na paletách bude necelá pětistovka speciálních mechanismů, jejichž úkolem bude rozvinout solární panely na 81 telekomunikačních družicích americké společnosti Iridium. Na satelity namontuje zařízení z Brna francouzský koncern Thales. I díky práci Frentechu se bude moci Iridium v roce 2017 chlubit jednou z nejvyspělejších sítí komunikačních satelitů.
V roce 1997 začal Frentech vyrábět díly pro letadla Airbus. Firma se musela rychle naučit obrábět hliník, titan či kalené oceli s ještě větší přesností, než byla zvyklá. Investovala do přesných měřicích technologií, obráběcích zařízení i školení zaměstnanců. Kvůli dodávkám pro Airbus bylo třeba zavést systémy řízení kvality ISO 9001 a ještě přísnější standardy, které se vztahují na dodavatele německého vesmírného a leteckého průmyslu. „Práce pro Airbus nám otevřela dveře i do vesmíru. Kromě změn ve firmě jsme tím získali i důležitou referenci, která nám pomohla získat pozdější kosmické zakázky,“ říká ředitel Frentechu Pavel Sobotka.
Poprvé se zařízení z Brna podívalo do vesmíru v roce 2004, kdy firma začala dodávat německé společnosti Tesat Spacecom skříňky krokových motorků a další mechanické prvky pro telekomunikační satelity. Po vstupu Česka do Evropské kosmické agentury (ESA) v roce 2008 se Frentechu otevřely další možnosti. Už v prvním roce českého členství předložil Frentech nabídky na technická řešení pro subsystém reaktivního pohonu satelitů a na jednu část projektu pro odstranění „vysloužilých satelitů“ z oběžné dráhy. Tyto projekty se sice nakonec neuskutečnily, ale Frentech díky účasti v tendrech získal cenné zkušenosti. I díky nim mohl později pro ESA spolu s francouzským koncernem Thales inovovat mechanismus pro rozvíjení solárních panelů. „Dřív jsme nikdy nic takového nedělali. O projektu jsme se dozvěděli při neformální diskusi v rámci představovací mise českých firem, které se zabývají výrobou pro vesmír, ve Francii. Klíčové bylo, že nám Thales věřil, že jsme schopni ten projekt zvládnout,“ tvrdí Sobotka. V projektu za zhruba 200 tisíc eur vznikly tři testovací jednotky nového mechanismu. K dodávkám pro družice Iridium Next za 1,9 milionu eur se přesto Frentech musel probojovat přes tvrdé výběrové řízení, kde mu konkurovalo dalších deset nabídek. „Kontrakt jsme podepsali letos na jaře,“ dodává vítězně Sobotka.
Kulturní šok
Frentech patří mezi zhruba dvacítku českých firem, které se prosadily v oblasti kosmického průmyslu. Hodnota českých vesmírných zakázek pro ESA, včetně vědeckých, od roku 2008 dosáhla zhruba 17 milionů eur. Kosmický průmysl se má stát podle vládních strategických dokumentů vedle biotechnologií a nanotechnologií motorem konkurenceschopnosti české ekonomiky. Po již zmíněném vstupu Česka do ESA vláda vyčlenila na roční členské příspěvky zhruba 12 milionů eur, které právě přes ESA, jež je téměř výhradním zdrojem kosmických zakázek pro české i evropské firmy a výzkumné instituce, tečou zpět do Česka. Necelá polovina z těchto peněz je povinný příspěvek. V prvních šesti letech po vstupu se 45 procent příspěvku vrací do země díky pobídkovému programu, který má připravit český průmysl na úspěšné soupeření se zahraničními konkurenty v tendrech vesmírné agentury. Více než polovina z celkového českého příspěvku jde do třinácti nepovinných tematických programů. I z nich by mělo přes 80 procent peněz skončit u českých firem. „Na to, aby se peníze vracely do členských států, ESA hodně dbá,“ říká Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
První střet s ESA je pro každou firmu do určité míry malý kulturní šok. I ty podniky, které jsou zvyklé účastnit se výběrových řízení v tuzemsku či tendrů Evropské unie, se musejí přizpůsobit ještě přísnějším požadavkům na zpracování nabídek a přihlášek. Kromě toho se musejí rychle naučit aplikovat náročné standardy ESA pro řízení kvality, rizika či zpracování přesné dokumentace. Co není dostatečně zdokumentováno, jako by pro ESA neexistovalo. „V mnoha ohledech jsou standardy podobné jako pro jiné hi-tech výroby. Navíc je ovšem nutné používat součástky certifikované pro použití ve vesmíru. Stejně tak musí mít firma na některé výrobní procesy certifikát, třeba na pájení součástek na desky plošných spojů,“ dodává Václavík. To vše se firmy a výzkumné instituce musejí naučit, pokud chtějí v kosmickém průmyslu něco dokázat.
Vše zdokumentovat
Učit se museli i ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu (VZLÚ), který získal zakázku na dodávku tří mikroakcelerometrů pro koncern EADS Astrium za necelé dva miliony eur. Zařízení bude na trojici vědeckých družic Swarm měřit negravitační síly, a pomohou tak zpřesnit měření magnetického pole Země, což je hlavním cílem mise. „Začátky byly těžké, protože pro ESA jsme byli neznámý partner. A na systém jejich práce jsme vůbec nebyli zvyklí. I proto, že základ našeho týmu přešel z A stronomického ústavu Akademie věd, kde se zařízení vyvíjelo od poloviny 80. let, jsme pracovali jinak. Nejdřív se zařízení udělalo, otestovalo a teprve pak se zpracovala dokumentace. ESA ovšem chce, aby se napřed vše spočítalo, analyzovalo a namodelovalo, sepsala se dokumentace, která detailně popíše logický postup všech kroků, a až podle ní se zařízení vyrobí,“ vzpomíná na začátky Radek Peřestý, šéf týmu, který ve VZLÚ mikroakcelerometry vyvíjel. I když to bylo pro jeho tým ze začátku náročné, smysl tohoto papírování nezpochybňuje. V konečném důsledku totiž výrazně snižuje riziko selhání přístroje po vypuštění do vesmíru, protože lze perfektně zkontrolovat a ověřit, jestli byly dodrženy všechny postupy a jestli se tým někde nedopustil chyby.
Peřestý připouští, že zakázku od EADS Astrium získal VZLÚ i trochu se štěstím: „Počáteční dokumentace byla z dnešního pohledu prachbídná. Uspěli jsme hlavně díky tomu, že jsme jim mohli zařízení předvést.“ Pak ovšem stejně museli dokumenty doplnit. Tým ve VZLÚ se rozrostl ze sedmi na téměř 30 lidí. Na některé chybové analýzy a další modelování jen obtížně sháněl v Česku experty. Na potíže narazili ve VZLÚ i při sestavování přístroje. Součástky, které se v kosmických zařízeních používají, musejí mít certifikát od ESA, že prošly všemi zkouškami a v tvrdém vesmírném prostředí obstojí. Ve třech případech museli sáhnout po neschválených dílech, které však měly požadované užitné vlastnosti. Jejich následné zkoušky a dodatečná certifikace se protáhly na více než rok a stály přes 100 tisíc eur.
Když si firmy tímto prvotním martyriem projdou, jejich další působení v kosmickém odvětví je výrazně snazší. Pravidla a postupy v dalších soubojích o zakázky od ESA bývají velmi podobné. Stejně jako finanční podmínky, za nichž je možné pro Evropskou vesmírnou agenturu pracovat. Ta ve smlouvách připouští ziskovou marži ve výši pouhých osmi procent. Prostor pro chybu v kalkulaci je proto minimální. „Přitom jde většinou o vývojové projekty, v jejichž průběhu se může stát cokoli, co výsledné náklady zvedne. Čáru přes rozpočet může udělat i kurz koruny, který posílí a celý zisk snadno vymaže,“ říká Petr Bareš, prezident Czech Space Alliance (CSA), která sdružuje některé české kosmické firmy. ESA se ovšem před podpisem smlouvy dívá i na náklady, které si firma počítá. „V podstatě nám udělali finanční audit. Jsou nesmírně tvrdí, započítají opravdu jen to nejnutnější,“ říká Pavel Sobotka z Frentech Aerospace. I jeho firma zažila, jak se kvůli těmto tvrdým podmínkám dá snadno o zisk přijít. Při dodávce speciálních zrcadel pro Evropskou jižní observatoř se v Brně dostali do potíží kvůli fyzikálním vlastnostem použitého materiálu v kombinaci s požadovanou povrchovou úpravou. Přestože chyba nebyla na straně firmy, ta musela problém vyřešit. „Náklady navíc ale nikoho nezajímaly,“ dodává Sobotka.
Postup do světové ligy
Kosmický byznys zatím není zlatý důl, přesto stojí za to se do něho pustit. Zkušenosti získané při práci pro ESA posouvají firmu automaticky do nejvyšší ligy světových průmyslových či softwarových firem. Samotná zmínka, že firma dělala pro ESA, jí otevře dveře k dalším zakázkám, které s vesmírem nemají nic společného. Zákazníci vycházejí z jednoduché logiky, že kdo umí vyrobit díly nebo zařízení pro satelity, musí být schopen vyrobit i vysoce kvalitní zařízení pro použití na zemi. Frentech tak i díky svému vesmírnému programu vyráběl díly pro ponorky a optické přístroje. Jiný člen Czech Space Alliance se zase dostal k dodávkám speciálních klimatizací, přestože nic takového dříve nedělal.
Výhodou je i to, že práva na výsledky výzkumu a vývoje, které firma pro ESA dělá, v tuzemsku zůstanou. Takto získané know-how může nabídnout i zákazníkům, kteří se vesmírem nezabývají. V pardubické firmě Synpo dva roky vyvíjeli pro Evropskou vesmírnou agenturu speciální nátěr, který by vylepšil vlastnosti raketových palivových nádrží z kompozitních materiálů. Díky němu by se mohla výrazně snížit hmotnost rakety, čímž by zůstal větší prostor pro užitečný náklad, což jeho dopravu na oběžnou dráhu zlevní. „Teď se bude polymerní systém s obsahem nanočástic testovat na zmenšených modelech kompozitních nádrží. Pak přijdou zkoušky na reálných nádržích a následně se nátěr v kombinaci s kompozitním materiálem nádrže vyzkouší i ve vesmíru,“ říká Jiří Zelenka, jehož tým Synpo řeší všechny kosmické programy. Když budou testy úspěšné, může si Synpo nechat nátěr patentovat. Pokud by chtěl následně prodat licenci na jeho výrobu, bude muset získat souhlas ESA. Po zakázce na nátěr nádrže firma získala od vesmírné agentury další kontrakt. Tentokrát na vývoj strukturované pěny, která umožní výrobu tenkých a lehkých materiálů s vysokou pevností.
O použití kosmického nátěru se už podle Zelenky uvažuje v automobilovém průmyslu a uplatnění by našel i v leteckém. Firma Synpo by tak nakonec mohla poskočit ještě o ligu výš, podobně jako Frentech. Od vývoje pro ESA by se mohla díky vesmírnému programu posunout ke komerčnímu prodeji produktu. „Potenciál vesmírných aplikací pro naši firmu se těžko odhaduje. Zatím to není významná část byznysu. Ale i v nevesmírných aktivitách jsme začínali na objednávkách za desítky tisíc korun a teď pracujeme na zakázkách za miliony,“ naznačuje budoucnost Zelenka.
Bez trpělivosti to nejde
Nejen Zelenka ze Synpo naznačuje, že vesmírné aktivity nejsou určeny k rychlému zbohatnutí. Ze začátku firma spíše jen platí a platí. Musí se uvnitř přizpůsobit požadavkům ESA. Ještě důležitější je být vidět ve vesmírné komunitě. To znamená jezdit na veletrhy, konference, a zejména průmyslové dny, které ESA pořádá před každou větší zakázku. Ukazovat, co firma umí, a neformálně udržovat kontakty s potenciálními partnery. Zdaleka nemusí jít jen o evropské obry jako Thales, EADS Astrium či OHB, ale také o menší firmy, které už jsou v dodavatelských řetězcích těchto koncernů zapojené. Na první zakázku však společnost může čekat klidně i pět let.
Bez správných kontaktů a důvěry ze strany partnerů se k ní firma dostane jen těžko. „Na zakázkách pro ESA skoro vždy pracuje skupina firem a jedna z nich vždy konsorcium vede. Ta si musí být absolutně jistá, že všichni ostatní splní svůj díl práce. Když ne, za neúspěch ponese zodpovědnost právě ta vedoucí společnost. Důvěra je proto naprosto klíčová,“ vysvětluje Petr Bareš z CSA. Proto je důležité, aby české firmy začínaly i s malými zakázkami, při nichž se naučí všechny postupy a zároveň zahraničním partnerům ukážou, že jsou spolehlivé.
V menších projektech se mohou předvést i před samotnou ESA. I když firma dodává služby nebo zařízení zahraničnímu partnerovi, jsou u všech jednání zpravidla také lidé z vesmírné agentury. Během té doby firmu poznají ze všech stran. „Vědí, jak pracujete, jak dodržujete termíny, jestli jste spíše potížista, nebo reagujete na připomínky vstřícně a aktivně,“ říká Radek Peřestý z VZLÚ. I tato reference pomůže při získávání dalších zakázek.
Experti na vesmírný byznys se shodují, že v Česku je více než dvacet firem, které mají šanci v kosmickém průmyslu uspět. Většině z nich však zatím schází odvaha překonat prvotní těžkosti. Některým chybí schopnost dívat se dostatečně daleko do budoucnosti. Řada z nich si přitom neuvědomuje, že díky zkušenostem z vesmírných zakázek by snadno mohly přeskočit stávající konkurenty a posílit své postavení na světovém trhu.
Kdo vládne českému vesmíru
Až do vstupu Česka do Evropské kosmické agentury (ESA) v roce 2008 byl kosmický byznys v tuzemsku spíše doménou akademických pracovišť. Vesmírné aktivity řídilo ministerstvo školství, které styky s ESA přenechalo neziskové České kosmické kanceláři. Běžné byly i spory mezi akademiky a průmyslem o to, kdo by z českých peněz na vesmírné aktivity měl profitovat. V roce 2011se usnesením vlády poněkud nelogicky převedlo řízení českých kosmických aktivit na ministerstvo dopravy, které neodpovídá ani za výzkum a vývoj, ani za rozvoj průmyslu. Vznikla nicméně Koordinační rada ministra dopravy pro kosmické aktivity sdružující zástupce všech resortů, firem a akademické sféry, kteří mají s vesmírem něco společného. „Výrazně se tím zlepšil tok informací směrem k firmám,“ tvrdí Petr Bareš z Czech Space Alliance, jež sdružuje některé firmy tuzemského kosmického průmyslu. Zástupce do ESA už nevysílá ministerstvo školství prostřednictvím České kosmické kanceláře, ale přímo ministerstvo dopravy. Jenže peníze pro vesmírné aktivity, především příspěvky do ESA, zůstaly ve správě ministerstva školství. Firmy by sice ocenily, kdyby jim ministerstvo dopravy přispívalo například na účast na veletrzích, seminářích a konferencích, jenže na to nejsou na dopravě peníze. Tuto roztříštěnost kompetencí a financí by mohlo vyřešit vytvoření Národní kosmické agentury po vzoru jiných vyspělých zemí. „Koordinační rada by mohla být jejím zárodkem,“ myslí si Karel Dobeš, vládní zmocněnec a mluvčí koordinační rady. Agentura by spravovala český vesmírný rozpočet a měla by větší autoritu než ministerstvo při jednání s ESA a jednotlivými národními agenturami o možné spolupráci. Jenže její vytvoření by nejspíš rozpoutalo boj ministerstev o kompetence. Je tak docela možné, že kvůli politice by nakonec byla pro rozvoj českého kosmického průmyslu větší brzdou než nynější roztříštěné poměry.
