Asijská velmoc má naději udržet globální ekonomiku v kladných číslech
Může Čína nahodit motor světové ekonomiky v situaci, kdy by se Evropská unie a Spojené státy simultánně opět dostaly do recese? Odpověď na klíčovou otázku vyžaduje trochu se povrtat ve statistice. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) představoval loni světový HDP necelých 63 bilionů dolarů. Z toho na EU připadalo něco přes 16,2 bilionu, Spojené státy řekněme 14,5 bilionu, zatímco čínský HDP dosáhl necelých 5,9 bilionu.
Hlavní kanál, jímž by Čína mohla přispět ke světové poptávce, by byl prostřednictvím dovozu, který v případě Číny představoval podle odhadů Světové obchodní organizace asi 1,3 bilionu dolarů. Pro srovnání: největší dovozce v rámci EU Německo podle stejného pramene představovalo jen o málo méně významný trh s 1,1 bilionu dolarů celkového dovozu.
Co z toho vyplývá i při silně zjednodušeném, takříkajíc „přespalečním“ počítání? Nic jiného, než že dopad jednoprocentního poklesu evropského a amerického HDP na globální ekonomiku by vykompenzoval zhruba pětiprocentní čínský růst. Odpověď na otázku tedy zní: Čína je i při očekávaném mírném zpomalení ekonomického růstu schopna udržet globální ekonomiku v kladných číslech za předpokladu, že EU-27 a USA zažijí jen mírnou recesi. Jakýkoli hlubší propad na Západě by však i při desetiprocentním růstu Číny dal světovému růstu zabrat.
To zní ještě docela uspokojivě ve srovnání s tím, jak by Čína mohla prostřednictvím své dovozní poptávky pomoci přímo Evropě. Tady bohužel sázka na čínskou růstovou kartu nedává Evropské unii vůbec žádné makroekonomicky registrovatelné naděje. Stačí si uvědomit, že přírůstek českého celkového dovozu za leden až červenec tohoto roku představoval podle údajů Eurostatu meziročně jedenáct miliard eur, zatímco přírůstek dovozu Číny z celé evropské „sedmadvacítky“ 13,7 miliardy eur. Dynamika byla v obou případech zhruba stejná, nějakých dvacet procent. Na to, aby Čína mohla prostřednictvím poptávky po evropském zboží zatopit pod kotlem konjunktury v unii, by musel být dovoz o řád vyšší, o čemž nemá cenu ani fantazírovat.
Jistěže není úplně korektní zvažovat pouze obchodní relaci EU-27 s Čínou, protože čínská poptávka může nepřímo indukovat poptávku po evropském zboží v jiných částech světa. Jenže ani v tomhle úhlu pohledu to nevypadá bůhvíjak dobře, protože země unie obchodují především samy mezi sebou a vývoz do zbytku světa odpovídá o něco více než polovině „vnitrounijního“ obchodu. Jakýkoli útlum v obchodních tocích v rámci EU by tak musel být srovnán dvojnásobným přírůstek vývozu mimo ni, aby zbytek světa k potlačení recese účinněji přispěl. A s tím také málokdo počítá.
Můžete namítnout, že Číňané mohou pomoci staré Evropě také financemi. Jenže příliv kapitálu bude tlačit na vzestup eura, který zase zkomplikuje export. A tak dále.
