Vývoj společnosti diktují moderní technologie. Až na školství, to v mnoha případech zůstává u tabule, křídy, papíru a tužky
Česká republika už má sice déle než dva roky hotovou Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020, ale podle Boba Kartouse z think-tanku EDUin trvalo rok, než se ministerstvo školství dostalo vůbec k tomu, aby ji začalo zavádět do praxe. „Ztratit jeden rok z pěti by v byznysu znamenalo smrt, ne tak v oblasti vzdělávání. Ve veřejném vzdělávání běží čas jinak a je primárně definován schopností adaptace člověka a neschopností řízení resortu školství“ říká pro týdeník Euro Kartous.
Digitalizace se nakonec přesto podle něj do českých škol dostane, ale jinak než „shora“. Ukázala to skutečnost, že se čeští žáci před dvěma lety umístili na špici v úrovni informačních dovedností.
„Nestalo se tak díky vzdělávání ve školách, ale díky tomu, co se děti naučily mimo školu“ dodává.
„Už dnes je možné předpovídat, že osobní asistenti na bázi kognitivních systémů schopní vyhodnocovat zcela přesně úroveň znalostí, rychlost postupu, problematické body učení i optimální nástroje, metody a materiály budou pro děti mnohem lepšími učiteli matematiky nebo cizích jazyků než nejlepší učitelé“ uvádí Kartous.
Školy se tomu podle něj buď přizpůsobí a změní svou roli a cíl, nebo ne. „A to by byla pro českou společnost dost neřešitelná katastrofa“ dodává.
Digitalizovaný pedagog
Problémem českého školství je podle odborníků to, že je málo adaptabilní na technologické i společenské změny. Zatímco ve zdravotnictví se uskutečnil díky digitalizaci obrovský pokrok, ve vzdělávání není nic podobného patrné.
„Do nemocnice můžete koupit nový diagnostický či operační přístroj a do několika týdnů s ním naučíte lékaře a zdravotnický personál pracovat. Jenže ve vzdělávání je přenos výkonu téměř zcela závislý na lidském faktoru, nikoli na technologii.
Jinými slovy, abyste digitalizovali veřejné vzdělávání, museli byste digitalizovat učitele.
A ti se pochopitelně trochu ošívají, nechtějí se stát androidy,“ upozorňuje Kartous.
Nedávno se objevil nový derivát Vzdělávání 4.0, který nepřímo říká, že i vzdělávání se dostává do epochy definované umělou inteligencí a novými podmínkami.
„Tato představa je ovšem velmi iluzorní. Jinými slovy, zatímco Průmysl 4.0 je skutečností, kterou pouze pojmenováváme, Vzdělávání4.0 je umělý termín, který nemá svou faktickou podstatu,“ říká Kartous.
Změní se skladba předmětů
Dokument Vzdělávání 4.0, který ministerstvo školství aktuálně připravuje, se přitom snaží podle náměstka ministryně školství Jaroslava Fidrmuce reflektovat problematiku Průmyslu 4.0 v oblasti školství. Řada aspektů Průmyslu 4.0 je podle něj přítomna i ve Strategii digitálního vzdělávání.
Průmysl 4.0 je podle ministerstva školství konceptem, který se týká rovněž celé škály technicky zaměřených studijních programů a oborů. „Některé existující obory ho určitým způsobem naplňovaly odjakživa a nyní pouze aktualizují některé jeho prvky, jiné budou muset projít značnou proměnou v důsledku požadavků současnosti,“uvádí ministerstvo.
Lze očekávat například zavádění nových volitelných předmětů; jinde se naopak může jednat o změny v profilujících předmětech. „Vysoké školy se musejí naučit, jak s tímto konceptem pracovat.
Ministerstvo školství v tuto chvíli nemá možnost sledovat,implementaci‘Průmyslu 4.0 na vysokých školách,“upřesňuje ministerstvo. A to zejména proto, že vytváření studijních programů spadá do samosprávného působení vysokých škol - nově již studijní programy neakredituje ministerstvo, ale Národní akreditační úřad.
Třetí dimenze studia
Průkopníkem vzdělávání v nových technologiích se poměrně nedávno stala Fakulta strojní Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT). Na hektický technologický vývoj zareagovala novým magisterským programem pojmenovaným Průmysl 4.0, který si nechala akreditovat koncem loňského července.
A sklidila už zájem ze strany průmyslových firem.
Absolvent programu má podle školy získat například základní teoretické znalosti potřebné pro návrh a optimalizaci průmyslových výrobních procesů s využitím internetu věcí (IoT), služeb a lidí, zkušenosti pro návrh automatizace výrobních strojů a zařízení s užitím informačních technologií či kyberneticko-fyzických systémů a systémů umělé inteligence.
„Absolvent je také schopen navrhnout, modelovat a optimalizovat standardní i pokročilé výrobní technologie, automatizační systémy, mechatronická zařízení a robotické systémy,“ láká zájemce o obor škola. Studijní program si klade za cíl připravit absolventy pro zavádění zásadních změn v průmyslu a celé ekonomice. Škola již podle rektora Petra Konvalinky přijala do prvního ročníku prvních šest studentů.
„Pokud jde o digitální technologie, využíváme je v laboratořích určených pro výzkum i v laboratořích pro výuku - zejména 3D skenování, 3D sondy, 3D tiskárny, strojové vnímání a zpracování a rozpoznávání obrazu, robotiku, kybernetiku a další digitální technologie ve všech oborech, které ČVUT rozvíjí, včetně biomedicínského inženýrství. Studenti používají některé speciální aplikace pro výuku a software“ zmiňuje Konvalinka.
Vysoké školy jako průkopníci
Vzhledem k tomu, že Průmysl 4.0 ovlivňuje dění v Evropě i mimo ni, týká se podle Veroniky Šíšové z jindřichohradecké Fakulty managementu pražské Vysoké školy ekonomické (VŠE) i školství. A jelikož digitalizace je předpokladem pro úspěšný posun v Průmyslu 4.0, je nutné se na ni zaměřit také ve školství a vychovávat vhodné absolventy pro pracovní trh.
„Školy již nějakou dobu s digitalizací výuky pracují. Vysokoškolský sektor je dle mého názoru na dobré úrovni, ale vždy je co zlepšovat“ poznamenává Šíšová.
Ministerstvo školství podle ní na změny prostředí a trendů reaguje. „Všechny učiněné kroky proto vidím jako pozitivní“ dodává. Na konečné soudy je ale podle ní brzy.
Nové předměty, které souvisejí s Průmyslem 4.0, začala připravovat například Fakulta podnikohospodářská pražské VŠE. „Na fakultě nyní vzniká Centrum digitální transformace, které sdružuje aktivity pedagogů související s Průmyslem 4.0“ říká Markéta Bednaříková z tohoto centra. Stejně tak škola začíná podle Bednaříkové do výuky postupně začleňovat témata, která se týkají nových technologií. Fakulta například plánuje práce se simulačním softwarem.
„Co nám chybí, je specializovaná laboratoř, kde by si mohli studenti vyzkoušet nejen softwarovou simulaci, ale i fyzické procesy. Na Fakultě podnikohospodářské je podán projekt ke zřízení laboratoře procesní excelence s využitím digitálních technologií a prvků Průmyslu 4.0,“ zmiňuje Bednaříková. Otevřené zdroje podle ní vysoká škola využívá jen okrajově. „Digitalizace výuky je v České republice bohužel na samém počátku. Máme ještě před sebou dlouhou cestu“ poznamenává Bednaříková. Zda digitalizaci vede ministerstvo školství správným směrem, nedokáže říci.
Dokořán otevřená data
Nejnovější technologie se snaží do výuky zapojit také Fakulta informatiky a statistiky pražské VŠE. Zároveň se do tvorby nových IT nástrojů, postupů, metodik a praktik v různých projektech zapojují také pracovníci fakulty. A to i v rámci mezinárodních projektů, jako je například vývoj platformy pro zpracování a analýzu otevřených dat o veřejných rozpočtech OpenBudgets.eu, vývoj nových metod a softwarových nástrojů pro práci s otevřenými propojitelnými daty LOD2 či aplikační projekty řešené v rámci Česka a spolufinancované Technologickou agenturou České republiky.
„Otevřená data a nové technologie využíváme intenzivně i při výuce. Dokladem může být i aplikace SPARQLab, za kterou Fakulta informatiky a statistiky VŠE v Praze získala Cenu Red Hat pro nejlepší studentskou aplikaci v soutěži. Společně otevíráme Fórum pro otevřená data 2016 organizované Fondem Otakara Motejla“ konstatuje Dušan Chlapek z Fakulty informatiky a statistiky. Jde o aplikaci, která je určená k procvičování jazyka SPARQL, jenž slouží pro dotazování a manipulaci s daty reprezentovanými pomocí Resource Description Framework (RDF).
RDF a SPARQL jsou základními standardy pro publikaci dat na webu v podobě takzvaných propojených dat (Linked Data). Na podporu prosazení principu otevřených dat navíc vzniklo ve spolupráci Fakulty informatiky a statistiky s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy a Fondem Otakara Motejla Fórum pro otevřená data.
Zaměřuje se na jejich prosazení především v rámci fungování veřejné správy, na koordinaci aktivit a odborníků, propagaci, osvětu a spolupráci na výzkumu.
„Poskytuje obcím a institucím metodiky a návody pro aplikaci otevřených dat, asistenci při jejich zavádění a konzultace pro dlouhodobě udržitelná řešení v práci s otevřenými daty. Řeší výzkumné i ryze praktické projekty“uvedl Dušan Chlapek. Dokladem úspěšnosti aktivit Fóra pro otevřená data je podle něj udělení Ceny ministra vnitra za podporu a propagaci otevřených dat v roce 2015.
Úskalí pasivní digitalizace
Internet jako zdroj informací se už sice před delší dobou stal nezanedbatelným pomocníkem českých učitelů a profesorů. Jak ale zmiňuje materiál Strategie digitálního vzdělávání, deklarované dobré znalosti učitelů se příliš neprojevují v reálné výuce.
Digitální technologie používají učitelé primárně k přípravě na vyučování, podstatně méně už přímo ve vyučování. A pokud už je využijí, jde o podporu učiva, žáci zůstávají pasivní. „Jinými slovy, stále převládá transmisivní výuka zaměřená na přenos informací od učitele k žákovi nad výukou zaměřenou na žáky, kdy je žák aktivním činitelem výuky“upozorňuje dokument. Ve výuce se podle něj doposud neuplatňuje propojení různých učebních prostředí, kterými může být nejenom škola či třída, ale také domov, virtuální online prostředí či různé podoby informálního učení, tedy například vrstevnické skupiny.
„Právě v mimoškolním prostředí jsou digitální technologie používány běžně a mnohdy jinými a současně inspirativními způsoby, z nichž by mohlo těžit i školní vzdělávání“ zmiňuje dokument, jehož cílem je využití digitálních technologií ve vzdělávání.
„Obecně platí, že využití digitálních technologií je na konkrétním učiteli, respektive škole a ministerstvo využívání takových zařízení rozhodně nebrání,“ zmiňuje náměstek ministryně školství Jaroslav Fidrmuc.
Zároveň už úřad pracuje na revizích rámcového vzdělávacího programu, které rozvoj digitální gramotnosti žáků intenzivněji integrují do všech vzdělávacích oborů.
„Součástí revizí je i aktualizace vzdělávacího obsahu, který musí zohledňovat aktuální dopady digitálních technologií na daný obor, tedy modernizaci a vývoj v daných oborech v praxi“ uvádí Fidrmuc. Ve Strategii digitálního vzdělávání je podle něj jeden ze sedmi směrů intervencí zaměřen na vybudování systému podporujícího rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy. Pomoci má i rozvoj podpůrných online aplikací Profil Škola21 a Profil Učitel21, které jsou určené k hodnocení a řízení vlastního rozvoje škol a profesního rozvoje učitelů v oblasti digitálních technologií.
Měly by zajistit podporu ICT metodiků ve školách, vznik metodických materiálů a doporučení pro školy a učitele v oblasti integrace technologií do výuky. A jak ministerstvo zjistí, které školy technologie využívají více a které méně? „Aktuálně dělá Česká školní inspekce dotazníkové šetření, které se problematice digitálních technologií ve školách věnuje,“ říká Fidrmuc.
Strach ze změn
Většina učitelů a škol sice vnímá nutnost i výhody využívání digitálních technologií a má zájem o jejich začleňování do výuky. Zahraniční zkušenosti i zjištění České školní inspekce ale ukazují na řadu překážek, které tomu brání.
Mezi hlavní bariéry patří podle ministerstva strach ze změn obecně, nechuť učit se něco nového, obavy z toho, že zkoumání nových technologií a příprava nové výuky a výukových materiálů zabere příliš mnoho času, špatné předchozí zkušenosti s využitím digitálních technologií ve výuce nebo přesvědčení, že dobrá výuka se bez technologií obejde.
„ Často jde o nedostatek informací či o nedostatek podpůrných materiálů, možnost se pod vedením někoho zkušenějšího s problematikou seznámit a vyzkoušet si ji a celkově o nastavení atmosféry podporující inovace a vzájemnou spolupráci,“ zmiňuje úřad. V současné době umožňuje používat vlastní zařízení ve výuce 11 procent škol a každý rok se počet podle úřadu zvyšuje. „Snahou ministerstva je postupně připravovat podmínky k tomu, aby učitelé i žáci měli možnost využít digitální technologie ve výuce, kdykoli to uznají za potřebné,“ míní úřad. Takže stačí jen překonat strach a říct: Vytáhněte své mobilní telefony, kdo má tablet, může i ten, a zadejte do vyhledávání… •
ČLÁNKY DO MAILU