Česko je ideální základnou. Nesmí ale spořit na infrastruktuře, varují němečtí přepravci
Když před dvěma lety na německé hospodářství dolehla naplno krize, zdálo se, že dlouhodobě třetí nejdůležitější branže, logistika, na tom bude velmi bledě. Ekonomové upozorňovali, že podobně jako třeba v právních službách je možné logistické úkoly naložit na bedra zaměstnancům, a ušetřit tak externí náklady. Ukázalo se ale, že zvládnout celý řetězec úkonů včetně vyskladnění, expedice a dopravy dokáže sám málokdo a firmy se bez zkušených logistů neobejdou. Dokládají to i data – již loni logistický trh v SRN rostl pětiprocentním tempem. A letos podle odhadů Spolkového sdružení logistiky (BVL) obrat celé branže dosáhne 222 miliard eur. „Překonáme rok 2008, který byl považován za rekordní,“ upozorňuje předseda představenstva BVL Raimund Klinkner. Podobně optimistická data předpovídá zájmová organizace pro zaměstnanost v oboru. Počet pracovníků v logistice letos v Německu přesáhne 2,8 milionu, což je o sto tisíc více, než branže zaměstnávala před krizí.
Podobně jako v jiných hospodářských oborech je to dobrá zpráva pro Česko, kde mají své pobočky nebo dceřiné společnosti téměř všichni velcí němečtí dopravci a speditéři. Opět tu platí přímá úměra – když se dobře daří německému zboží, odrazí se to na českém trhu. Mimo jiné proto, že po českých výrobcích je u našich západních sousedů poptávka, což pociťují na svých tržbách právě speditéři.
„Počet zásilek v exportu loni v meziročním srovnání stoupl o 22 procent, přepravená hmotnost vyvezeného zboží pak dokonce téměř o třetinu,“ konstatuje Jan Kodada, obchodní ředitel logistické firmy Gebrüder Weiss s tím, že každá čtvrtá poptávka směřovala právě do Německa. „Tuto destinaci vnímáme jako velmi atraktivní,“ doplňuje obchodní ředitel společnosti, která na českém trhu působí téměř dvacet let. Loni proto Gebrüder Weiss pružně zareagoval a do Spolkové republiky zavedl službu EuroExpress, v rámci níž garantuje doručení do 24 hodin se zárukou vrácení peněz. „Expresní přepravu chceme rozšířit i na další státy,“ říká Jan Kodada.
Jedním ze spolehlivých indikátorů v sektoru logistiky nejsou jen individuální zásilky, ale také poptávka po nových skladových a průmyslových prostorech. A ta bude v Česku rekordní. Agentura King Sturge odhaduje, že jen loni se v Česku pronajímalo 750 až 800 tisíc metrů čtverečních logistických nemovitostí, což je meziroční skok o sto procent. Podobný boom registruje i Polsko, lehce na sestupu je naopak Slovensko nebo Maďarsko. „Jsou to rozhodně dobré signály – firmy se přestávají obávat budoucnosti a věří svým podnikatelským aktivitám,“ říká k hladu po skladovacích prostorách Ferdinand Hlobil, vedoucí středoevropského týmu agentury Cushman & Wakefield.
Levná síla neláká
Co německé dopravce a přepravce láká do Česka? Především výtečná geografická poloha a relativně dobrá infrastruktura v podobě železniční, silniční a v menší míře také vodní sítě. Svou roli hraje i tradice. Právě v někdejším Rakousku-Uhersku vzniklo v roce 1896 první speditérské sdružení na světě – Ústřední rakouský speditérský svaz, jehož členy byly i české firmy.
K výhodám lze přičíst i skutečnost, že Evropská komise v rámci úspor nadále počítá s tím, že přes české území vedou dvě důležité transevropské trasy – železniční koridory propojující Polsko a Německo s cestami do jižní Evropy. „Česko je jako distribuční platforma pro investory ideální zemí,“ potvrzuje John Bölts, výkonný ředitel logistické společnosti a. hartrodt CZ. Levná pracovní síla mezi lákadla na rozdíl od mnoha jiných oborů nepatří. „Situace na pracovním trhu je spíše kontraproduktivní, protože odborná pracovní síla v sektoru dopravy a logistiky tady fakticky neexistuje,“ doplňuje německý manažer. To ale není pouze slabinou českého školství. Podobné je to i v Německu, kde se logistika studuje na vysokých školách, propojení s praxí ale dosud chybí.
V mnoha ohledech trápí podnikatele v logistice v Česku stejné problémy jako kdekoli jinde v Evropě. Z krize se sice celé odvětví rychle vzpamatovalo, otřesy ale řádně zamíchaly kartami jednotlivých hráčů. Podnikání v oblasti dopravy a logistiky patří k těm nejrizikovějším. Podle ČEKIA Stability Ratingu v branži podniká 8,6 procenta společností s ratingem AAA až A, což je v relativním srovnání téměř o polovinu méně oproti podnikatelské základně jako celku. A naopak – nejhorší, tedy úpadkové hodnocení, dostalo 1,9 procenta firem, což je dvakrát více, než je průměr české ekonomiky. O to důležitější je, aby měl stát jasnou a dlouhodobou koncepci dopravy, o niž by se logistické firmy mohly opřít. „Podnikatelská veřejnost rovněž potřebuje, aby stát pomohl při investování do některých aktivit, například při nákupu ekologičtějších silničních vozidel či při budování veřejných logistických center,“ zdůrazňuje předseda České logistické asociace František Kyncl.
Dražší než v Německu
V době, kdy se na jedné straně kvůli úsporám či nevyjasněnosti evropského spolufinancování zastavují některé infrastrukturní projekty, a zároveň se plánuje rozšiřování mýtného systému, jsou jednání o podpoře logistiky o to náročnější. Zkvalitnění a zlevnění dopravy by ale mělo být v zájmu české ekonomiky. „Pokud Česko nechce ztratit dobré postavení v Evropě, byl by špatný signál, kdyby vycouvalo z nutných infrastrukturních projektů,“ varuje John Bölts. Domnívat se totiž, že dopravní trasy se vzhledem ke strategické poloze Česku nemohou obloukem vyhnout, by bylo krátkozraké. Již teď je mnohdy levnější zboží dopravované po železnici ze severu Německa směrem na jih Evropy nechat poslat napříč celou Spolkovou republikou a následně přes Rakousko. „To by mělo být trnem v oku každému českému politikovi. Česko by přece mělo nabízet levnější spojení než Německo,“ uzavírá John Bölts.
