Irové využili kvalitní státní správy a nízké korupce
Členství v Evropské unii a příliv financí ze strukturálních fondů nepřináší žádnou záruku úspěšného vývoje země. Jedna ze studií Světové banky upozorňuje, že zatímco jižní Itálie prakticky nedokázala využít evropských peněz k rozvoji, Irsko je zcela opačným případem. Názorů na to, co stojí za irským hospodářským zázrakem v devadesátých letech, je až příliš. To vede některé skeptické analytiky k závěru, že irský případ je výjimečný a už se nemůže opakovat, a to ani v Česku.
S takovým stanoviskem vystoupil na semináři Nadace Fóra 2000 Petr Mach, šéf Centra pro ekonomiku a politiku. Mach soudí, že irský zázrak byl postaven především na snižování daní. Česko však podle něj muselo daně se vstupem do EU naopak zvýšit – už proto, aby bylo schopné odvádět platby členského státu do evropského rozpočtu. Irové těžili ze značného čistého příjmu z bruselské pokladny, který už Němci nehodlají dnešním nováčkům poskytnout.
Šéf centra přidává i další specifické faktory. V Irsku v klíčovém období rostl podíl populace v produktivním věku. Zahraniční investoři (zvláště američtí) na keltském ostrově nacházeli prostředí, v němž byla dominantním jazykem angličtina. A Irové se také mohli spolehnout na pomoc početné krajanské komunity ve světě.
I v Dublinu bojovali s deficitem.
Sami irští experti, kteří přijeli do Česka přednášet o zkušenostech země, to však tak černobíle nevidí. Důležité je, aby členské státy EU správně rozeznaly právě specifické příležitosti, které se jim nabízejí, a těch dokázaly využít. Ředitelka Evropského institutu v Dublinu Brigid Laffanová upozorňuje, že ze strukturálních fondů dokázalo profitovat třeba i Portugalsko, byť se ubíralo jiným směrem než Irsko.
Laffanová v rozhovoru pro týdeník EURO uvedla, že země střední a východní Evropy dnes v něčem mají před Irskem náskok. Už před vstupem do EU se totiž musely vyrovnávat se strukturálními změnami v ekonomice a připravit se na podmínky unie.
V čem může být situace Irska a Česka podobná? Strukturální fondy EU znamenaly pro Irsko značnou úlevu v době (konec osmdesátých let), kdy bylo nutné řešit velké problémy s rozpočtovým deficitem. Mnozí irští odborníci se shodují v tom, že bez evropských peněz by nebylo možné pokračovat v některých projektech budování dopravní infrastruktury. Finance ze strukturálních fondů umožnily více investovat do výzkumu a školství, což se následně projevilo na hospodářském rozvoji.
Mach správně připomíná, že přísun peněz do Irska byl relativně vyšší, než je nyní v případě nových členů EU. Ale v příštím rozpočtovém období (2007-2013) by i Česko mělo čerpat podstatně více. To platí i v případě, že by Němci se svými spojenci prosadili některé úspory. Česká diplomacie prosazuje, aby se celkový příspěvek z evropské kasičky přiblížil čtyřem procentům hrubého domácího produktu.
Školství, výzkum, infrastruktura.
Laffanová soudí, že Irsku se podařilo stanovit vhodné priority a zaměřit se na oblasti, v nichž měla země předtím slabiny – právě školství, infrastruktura a výzkum. Politoložka z Dublinu nicméně dodává, že vytyčení správné politiky nebylo jen čistě irskou zásluhou. Irsko se otevřelo i názorům ze zahraničí a také muselo přistoupit na princip Bruselu, který spočívá ve finančním plánování na období mnoha let.
Z českého pohledu může být zajímavé, že Evropská komise při vyjednávání s nováčky prosadila v oblasti strukturálních fondů mnohé z toho, co se osvědčilo v Irsku či jiných zemích. Pascal Boijmans z Evropské komise nedávno v odpovědi na otázku týdeníku EURO uvedl, že to byl právě Brusel, kdo tlačil Česko k většímu důrazu na rozvoj lidských zdrojů a také přímou podporu podnikání.
Češi škodí sami sobě.
Mezi Irskem a Českem je opravdu v řadě oblastí zásadní rozdíl. Často však jde o věci, v nichž si Češi své zaostávání způsobují sami a u nichž při troše vůle existuje možnost zlepšení.
Posuďte sami: Bývalý irský premiér Garret FitzGerald na akci Fóra 2000 mluvil o takových předpokladech úspěchu, jakými jsou dobrá veřejná správa, kvalitní soudní systém a nízká úroveň korupce. Když k tomu přidáme velkou praktičnost Irů, o níž se zmiňuje Laffanová, je jasné, že Irsko musí být mnohem úspěšnější při efektivním využití peněz než jiné státy. Bez ohledu na to, jakou řečí se tam mluví.
Smysl pro praktičnost se ostatně projevil i v případě irských odborů. Ty byly zdrženlivé ve mzdových požadavcích a přistoupily na výměnný obchod: Vláda naopak slíbila, že bude snižovat daně.
Skeptici často argumentují tím, že irský ekonomický zázrak začal až dlouho (15-20 let) po vstupu Irska do Evropských společenství v roce 1973. Nicméně Laffanová uvádí, že první léta po vstupu byla úspěšná. Problémy nastaly v osmdesátých letech, což však byl důsledek chybné irské politiky. Příležitosti, které se později nabídly i díky strukturálním fondům, naopak Irsko dokázalo v devadesátých letech zužitkovat.
