Podle většiny manažerů bychom měli nabídky Německa využít
Mělo by Česko využít diskety s daty o daňových únicích na konta lichtenštejnské banky LGT?
- Ano 56,3 %
- Ne 36,7 %
- Nevím 7 %
Na Německo má velký dopad aféra daňových úniků prostřednictvím investic v Lichtenštejnsku. CD s informacemi odkoupila německá rozvědka za 4,2 milionu eur od tajného informátora. Proto se také diskutuje o tom, jak „legální“, či „nelegální“ získání dat bylo. Německo nabídlo zdarma data jiným zemím, z nichž některé již nabídky využily (USA, Austrálie, Británie, Francie či Švédsko). Dle 56,3 procenta manažerů by nabídky mělo využít i Česko.
Tento názor se objevuje i v odpovědi: „Existuje-li možnost, že díky datům lze dosáhnout dodatečných daňových výnosů, ministerstvo financí o ně požádat musí. Jinak by se nechovalo jako dobrý hospodář. Prvotní způsob získání těchto dat není podstatný - určité druhy kriminality nelze potírat jinak než prostřednictvím tajných služeb.“
A podporuje jej respondent: „Měly by ji využít orgány činné v trestním řízení, které mají povinnost prověřovat informace a zkoumat, zda nebyl spáchán trestný čin. Informace o existenci diskety s údaji o možném trestném činu je dostatečná pro to, aby policie a státní zastupitelství konaly. Je na orgánech činných v trestním řízení, aby si vyžádaly součinnost a posoudily, je-li důkazní materiál dostatečný pro zahájení trestního stíhání a informace získané touto cestou v souladu s českými zákony.“
Souhlasí s nimi manažer, který však klade znepokojivé otázky: „Proč, pokud lze očekávat, že data nebudou využitá, ale účelově zneužitá? Proč, jestliže bývalý ministr dával daňové odpustky svým kamarádům a vše je v pořádku? Proč, když by někteří lidé riskovali, že se tam také objeví?“
A v otázkách pokračuje respondent: „Je morální využívat nelegálně získané podklady pro vyšetřování daňových úniků? Je morální nevyšetřovat daňové úniky, přestože k tomu existují byť nelegálně získané podklady?“
Podobné dilema se odhaluje v odpovědi: „Na jedné straně by se mi chtělo říct ano - ať se ukáží především ti, kteří svým podřízeným kážou moudra o firemních kulturách a vztahu k firmě a pak sami vesele hřeší. Domnívám se, že například v některých firmách, v nichž je management současně skrytým majitelem, by se zaměstnanci nestačili divit. Tady se však stejně nikdy žádné vyšetřování nedotáhne do konce. Šlo by to do ztracena a nic by se nevyčistilo. Navíc by to zhoršilo už i tak divně korupcí a dalšími nešvary nasmrádlé klima ve společnosti. Proto říkám: Raději ne.“
Tento manažer však má jasno: „Podle mého názoru právníka je důkaz získaný v rozporu s právem soudně nevymahatelný. Proto je moje odpověď negativní. Je však třeba zvážit ještě jednu okolnost. Data zcizil pracovník IT oddělení a jejich vypovídací hodnotu poněkud znehodnocuje možnost úprav - což se během několika let snadno mohlo stát. Pak je zde velký otazník zpravodajských her. Ty mohou zasáhnout i subjekty, které nebudou schopny vyvrátit tvrzení, jež budou vznášet zájmové organy státní exekutivy. Ono CD má obsahovat mnoho jmen, ale jsou skutečná, nebo fiktivní?“
Zcela opačně však záležitost vidí respondent: „Česko by v každém případě mělo požádat německé úřady o diskety, popřípadě o informace na nich. Diskuse o tom, zda byly získané eticky, nebo neeticky, je druhořadá, a slouží jako zástupný argument, proč je nechtít. Jde především o to, že daňový únik je sám o sobě nejen neetický, ale i naprosto jednoznačně trestný. Přitom si nemyslím, že by se do problémů mohly dostat pouze české firmy, a nikoli tuzemské soukromé osoby (jak bylo někde napsáno, mají údajně pouze zdaněné příjmy, a proto žádný důvod k daňovým únikům do Lichtenštejnska). Naopak jsem přesvědčen, že by se na seznamech našla celá řada soukromých osob, které takto 'ukládaly' peníze získané jinak než korektně. Kdo si skutečně myslí, že soukromé osoby v Česku mají pouze 'čisté' peníze, ten chodí se zavázanýma očima.
A právě v tom je zřejmě kámen úrazu. Při získání údajů z disket by totiž mohly vyplavat na povrch nepříjemné informace na různé osoby 'napříč celým politickým spektrem'. Kdyby se při vyhodnocení informací mělo ukázat, že se mýlím, předem a rád se omlouvám všem, které jsem měl na mysli a jimž jsem ukřivdil.“
Odpovídalo 128 manažerů
