První zkoušky nové technologie, kterou však svým způsobem předpověděl už syn slavného francouzského spisovatele Julese Verna Michel, se skutečnými pasažéry na palubě proběhly loni v listopadu. „Vlak“ společnosti Virgin Hyperloop miliardáře Richarda Bransona jel o poznání pomaleji, než kolik má být jeho avizovaná cestovní rychlost. I tak to ale byl velký skok kupředu.
S myšlenkou dopravit lidi z jedné metropole do druhé uvnitř kapsle pohybující se jakýmsi tubusem si vedle sira Bransona pohrává i celá řada dalších vizionářů. Nechybí mezi nimi Elon Musk, například. Stejně tak se ale do této skupiny lidí řadí rovněž nadšenci ze španělské společnosti Zeleros.
„Na této technologii pracujeme už přes pět let a věříme, že se z ní může skutečně stát dobrá alternativa ke stávajícím způsobům přepravy,“ cituje spoluzakladatele zmíněného startupu Juana Vicéna Balaguera web Techxplore.com.
O hyperloopu se společně se svými kolegy dozvěděl právě díky Elonu Muskovi, který ji zpopularizoval a zároveň i detailně popsal možnosti jejího fungování a přínosů pro společnost skrze firemní blogy Tesly a SpaceX. Tehdy se Vicén řadil ještě mezi studenty. Fascinace tímto futuristicky vyhlížejícím způsobem dopravy jej však neopustila ani po letech, a tak se rozhodl, že si založí firmu, která jednoho dne převede navržený koncept do reality. Že to byl dobrý nápad, dokládá vybraných 10 milionů eur (přes čtvrt miliardy korun) i tým více než 50 lidí, kteří pro Zeleros aktuálně pracují.
Bezpečnost nade vše
Přestože budoucí hyperloopy zkonstruované různými společnostmi si budou co do základního tvaru nejspíš velmi podobné, rozdíly se mezi nimi dozajista najdou. Také „vlak“ od Zelerosu bude svým způsobem unikátní: „Každá firma používá odlišné úrovně tlaků (uvnitř tubusu). Některé z nich se přibližují hodnotám, jež panují ve vesmíru. To znamená, že tam není skoro žádný vzduch.“
Takové řešení nabízí jednu zcela zásadní výhodu – méně tření, a tedy i vyšší cestovní rychlosti. Současně s tím je ale nutné zvážit rovněž možná rizika, zejména bezpečnostní. Pokud by se totiž kapsle porouchala tak, že by byla porušena její integrita, mohli by se lidé uvnitř teoreticky i udusit.
I proto inženýři Zelerosu počítají s tím, že v jejich tubusech bude tlak vyšší. Dle předběžných výpočtů by se měl pohybovat na úrovni 100 milibarů, respektive 100 hektopascalů. Takové hodnoty lze naměřit ve výšce zhruba 17 kilometrů nad zemí. Díky tomu tak bude možné do kapslí zabudovat podobné systémy pro podporu dýchání, jaké lidé znají například z dopravních letadel.
Z Paříže do Berlína za méně než hodinu
Navržené řešení by mělo být levnější na výstavbu, přebytečný vzduch uvnitř tunelu ale bude potřeba tak či tak odstranit, totiž přesunout. S tím kapsli pomůže kompresor přimontovaný na její čelo. Úkolem kompresoru připomínajícího svým tvarem motor dopravního letadla bude tento vzduch nasát a na opačném konci jej zase vypustit ven. Poslouží tedy jako skutečná turbína, díky níž se bude moci kapsle pohybovat. Další motory pohánějící hyperloop skrze tubus budou umístěny v klíčových částech tunelu – například na jeho začátku.
Inženýři Zelerosu počítají s tím, že jejich verze hyperloopu uveze najednou 50 až 200 pasažérů a bude schopna levitovat rychlostí až tisíc kilometrů za hodinu. Pakliže se uvedené plány podaří skutečně naplnit, znamenalo by to, že na překonání vzdálenosti mezi Paříží a Berlínem bude lidem stačit pouhých 55 minut.
Testování by mohlo začít do dvou let
Kdy přesně se koncept nadějného španělského startupu stane běžnou realitou, je otázkou. Sám Vincén zůstává optimistou a hovoří o roku 2030. Pravidelná přeprava zboží a materiálu namísto lidí by se podle něj mohla uskutečnit ještě o něco dříve, konkrétně mezi lety 2025 až 2027. Před tím je však potřeba doladit ještě několik dílčích aspektů – ať už technických či administrativních.
„Evropská unie je první regionem na světě, který vytvořil komisi, jež prosazuje, aby došlo ke standardizaci pravidel ohledně hyperloopů,“ říká spoluzakladatel Zelerosu. Je toho názoru, že splnění právě tohoto kroku je jedním z hlavních předpokladů k tomu, aby se zmíněná technologie stala pro jednotlivé podnikatelské subjekty komerčně atraktivní. Kromě toho by navíc také měla jasně stanovit, jaké konkrétní parametry musí každá kaple i každý tubus splňovat, aby byla zajištěna jejich maximální bezpečnost.
Právě v návaznosti na bezpečnost nově vyvíjeného druhu dopravy je potřeba celý koncept také důkladně otestovat v reálných podmínkách. To se v případě Zelerosu děje zatím jen pomocí počítačů a „laboratorních“ zkoušek. Už brzy by ale vše mohlo být jinak.
V současné době se totiž nadějný startup zabývá plány na výstavbu tříkilometrové tratě, na které by své řešení chtěl náležitě vyzkoušet. Kde se bude nacházet, Vincén zatím neví. Má to však být na území jeho rodného Španělska.
