Vyvolení

S pomocí státních úředníků se sny o životě miliardářů mění v reality

Kdyby vám váš soused delší dobu dlužil dvacet tisíc korun, patrně byste jej vyzvali, ať svůj závazek neprodleně vyrovná. Pokud by vám ale jako odškodné přenechal celý svůj dům ve více než stonásobné tržní hodnotě, mysleli byste si o něm, že to nemá v hlavě v pořádku. Nu což, jeho hloupost. Když je ale tímto naivním sousedem stát, jsou v pozici bláznů, kteří se nechají oškubávat o majetek, i všichni jeho občané. Je příznačné, že dle tohoto modelu byly letos vydány i velmi cenné pozemky v areálu Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. Spolu s nimi stát přenechal soukromníkům přes 600 hektarů nejen v Praze, ale po celé České republice. Byl to státní Pozemkový fond, kdo z hrstky „vyvolených“, kteří měli přístup k informacím, udělal přes noc multimilionáře. Jde o případ jako stvořený pro intenzivní práci protikorupční služby. Začne pracovat?

JUDr. Červenka v Ruzyni.

Cestou autem po vnějším pražském okruhu ve směru z Ruzyně na Zličín si při pohledu z okénka asi půl kilometru za křižovatkou s Evropskou třídou po pravé straně v polích povšimneme východního okraje areálu pražského letiště. V těsném sousedství světelné přibližovací soustavy na vedlejší dráze číslo 31 je trojúhelníkovitý pětihektarový pozemek s parcelním číslem 1296/5. Normální smrtelník se na něj nedostane, je obehnán vysokým plotem s ostnatým drátem, vstup do areálu je střežen hlídací službou. Pozemek byl doposud státní, ve správě Pozemkového fondu, ale hospodařil na něm (a stále ještě hospodaří) ruzyňský Výzkumný ústav rostlinné výroby (stejně jako na všech pozemcích v okolí). Letos během června se stalo cosi neočekávaného. Státní fond vydal nemovitost, spolu s řadou dalších, restituentům jako náhradu za nevydaný majetek. Kdyby šlo skutečně o lidi postižené komunistickým režimem a k náhradním pozemkům by se dostali transparentním způsobem, asi by protestoval málokdo. Tak to ale nebylo - stát k vydávání toho nejcennějšího nebyl ničím nucen, šlo jen o projev jeho „dobré vůle“ vůči několika podnikatelům, kteří restituční pohledávky skoupili na trhu. Do problémů by se tímto krokem mohl dostat státní podnik Letiště Praha. Opět jako v případě nedávné kauzy kolem nemovitostí pod plánovanou novou vzletovou a přistávací dráhou, které dnes z části vlastní skupina Penta (EURO 42/2005), by vše mohlo skončit vyvlastňováním za tržní ceny. Mluvčí letiště Anna Kovaříková však žádná rizika nevidí. Pozemek sice leží v ochranném pásmu letiště, ale s jeho využitím pro další rozvoj aeroportu se prý nepočítá. Proč tedy letiště od fondu přebírá jiné pozemky v těsném sousedství? Nabyvatelem uvedené parcely číslo 1296/5 není nikdo jiný než JUDr. Miloš Červenka, který se těší pověsti jednoho z největších realitních spekulantů v zemi. V Praze a okolí dnes vlastní stovky hektarů někdejších státních pozemků. Dostal se k nim vesměs již v devadesátých letech. Půdu si od Pozemkového fondu nejdříve pronajal a posléze měl při privatizaci z titulu nájemce před ostatními kupci přednost. Díky tomu jej dnes můžeme řadit k nejbohatším lidem v Česku. O jeho podnikatelských začátcích ví určitě mnohé i současná ministryně informatiky Dana Bérová, která se svým manželem Janem Dobrovským v druhé polovině devadesátých let v Červenkově firmě MCA působila jako členka dozorčí rady. Bylo to v době, kdy společně spravovali jihočeský majetek knížete Karla Schwarzenberga (neoficiální informace totiž tvrdí, že Červenka s panstvím v té době úzce spolupracoval).

Restituce zablokovány.

Na Miloše Červenku Pozemkový fond převádí v Ruzyni i další pozemek poblíž vedlejší dráhy číslo 31. Má parcelní číslo 2754/14 a výměru téměř dva hektary. Možná majitel firmy MCA hřeší, že bude nějak participovat na některých veřejných dopravních projektech (v těsné blízkosti jemu vydaných pozemků má vést železniční rychlodráha Praha-letiště-Kladno). Oba převody, které jsou u katastrálního úřadu dosud v řízení, byly součástí velké restituční akce, která proběhla od 7. června do 1. července letošního roku, kdy fond vydal na základě jednotného mustru 624 hektarů několika fyzickým a právnickým „oprávněným osobám“, jež se vydání konkrétních polností domáhaly formou soudních žalob. Devítičlenné prezidium Pozemkového fondu (kterému od konce letošního dubna šéfuje ministr zemědělství Petr Zgarba) většinou hlasů rozhodlo, že nebude čekat na verdikty soudů, a pokud tomu nebrání nějaké překážky, majetek, na který si „restituenti“ prstem ukážou, vydá. Není divu, že se z žalob stal doslova lidový sport. Výsledkem je, že je restituční proces téměř zastaven. V Praze to platí stoprocentně. Například zmíněný JUDr. Červenka zažaloval snad všechny státní pozemky, které jsou v hlavním městě k mání.

Večeřova firma, líheň náměstků.

Červenka je už celkem známou postavou, ale k nejhodnotnějšímu majetku se během červnové akce „kulový blesk“ dostal Gabriel Večeřa, šéf představenstva a dle neoficiálních informací i největší akcionář významné zemědělské společnosti Agro Měřín. Ta spolu se svou stoprocentní dceřinou společností Ústav pro strukturální politiku v zemědělství obhospodařuje kolem třinácti tisíc hektarů půdy (většinu „doma“ na Českomoravské vrchovině, dále na Břeclavsku a na Šumpersku). Ve své branži je AGRO Měřín - posuzováno na základě rozlohy - patrně největší českou firmou (měřit se s ní může snad jen Agrodružstvo Jevišovice na Znojemsku). Se jménem firmy jsou spjati i někteří vysocí státní úředníci. Není to tak dávno, co v Měříně řediteloval Zdeněk Růžička, současný náměstek ministra zemědělství (šéf komoditní sekce). Dostupné informace říkají, že v Měříně vedle Večeři působil i bývalý náměstek Dušan Vaněk, který je dnes ředitelem pražského Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Sám Zgarba se s Večeřou zná z prostředí Agrární komory na Vysočině (Zgarba byl dlouhá léta šéfem havlíčkobrodské okresní komory).

Z milionů miliarda.

Večeřův realitní úlovek je úchvatný. V Praze-Uhříněvsi získal na základě uplatněných restitučních nároků, jejichž účetní hodnota byla jen 4,88 milionu korun, 38 hektarů polí. Šlo o čtyři pozemky z pěti, které v soudní žalobě žádal vydat, všechny jsou doposud obhospodařované Výzkumným ústavem živočišné výroby. Další pozemek (který doposud také patří pod výzkumný ústav), o rozloze dokonce přes 66 hektarů, ovšem s nejasnou identifikací, byl vydán Večeřovi v tandemu s podnikatelem Václavem Benediktem (Benedikt pak ještě dostal pozemek o rozloze 0,7 hektaru v Ďáblicích). Jde o pozemky, na které si brousila zuby i Městská část Praha 22, ovládaná ODS, jež chtěla využít v zákoně zakotveného takzvaného nárokového bezúplatného převodu na obce, aby majetek poté mohla (již úplatně) jako jakási „pseudorealitka“ přeprodat developerům k bytové výstavbě (touto cestou v Uhříněvsi nedávno koupila pozemky například firma Skanska Program Domov). Ale Večeřa s Benediktem byli prostě rychlejší.
Není známo, za kolik restituční nároky podnikatelé kupovali (v rámci Prahy mohlo jít odhadem o dvoj až trojnásobek nominální hodnoty pohledávek), ale celkem bez rozpaků lze tvrdit, že vložené investice byly v řádu milionů korun, kdežto tržní hodnota vydaného majetku i při konzervativním odhadu přesahuje miliardu. Viktor Kožený by řekl: jistota stonásobku. Až budou polnosti v rámci chystané změny uhříněvského územního plánu přeměněny na pozemky určené k zástavbě, jejich hodnota se ještě zdvojnásobí. Není pochyb, že o reality, od nichž nebude daleko k plánovanému jižnímu úseku vnějšího pražskému okruhu, bude na trhu zájem.

Peníze z Dobré vody?

Ani Večeřův obchodní partner Václav Benedikt není v českém byznysu nýmandem. Především je z minulosti znám jako generální ředitel a jeden z pětice zakladatelů společnosti HBSW, vyrábějící Dobrou vodu. Jeho podíl stejně jako podíly dalších společníků odkoupila v Amsterodamu registrovaná společnost Ronaldsay. S jinou, papírově též nizozemskou společností Favorlux, následně Benedikt spojil svou realitní kariéru. V současné době vystupuje jako jednatel tří třeboňských firem podobného jména - UFARMA, TFARMA, DFARMA (všechny patří Favorluxu). Jejich finanční sílu v rámci soutěží o státní zemědělské nemovitosti již poznal nejeden český zemědělec. Václav Benedikt stojí jako majitel i za osmnáctijamkovým golfovým areálem v obci Tvoršovice poblíž zámku Konopiště a je též vlastnicky spjat s firmou Unigranit Písek, která sama o sobě tvrdí, že je největším zpracovatelem a dodavatelem přírodního kamene v České republice.
O součinnosti Večeři s Benediktem může svědčit mimo jiné to, že některé nevypořádané restituční nároky, které Večeřa uplatnil u soudu, předtím odkoupil od Benediktových firem. Jiné jako fyzická osoba získal od společnosti Nové vinařství, která je stoprocentní dceřinou společností Agro Měřín (Večeřa je v Novém vinařství předsedou představenstva). Takže svým způsobem kupoval sám od sebe. Důvody si domýšlejme.

Byla to smršť.

Je též dobré vědět, že Večeřa podal k soudu žalobu 6. června, pouhý den před klíčovým jednáním prezidia Pozemkového fondu, které vydávání restitučních náhrad ve speciálním režimu odstartovalo. Těžko věřit, že jde o náhodu. Náhodou také asi není, že nároky od Nového vinařství koupil teprve 26. května a od Benediktových firem dokonce až 3. června. Spíše se zdá, že byl v rámci Pozemkového fondu ve spojení s někým, kdo mu poskytl velmi cenné informace, co se chystá a co je třeba dělat. Roman Skopal, dnes už bývalý člen výkonného výboru, který všechny smlouvy týkajících se pražských nemovitostí podepisoval, ale tvrdí, že nikoho z nabyvatelů kromě Miloše Červenky, který je v Praze dosti výraznou postavou, osobně neznal, nikdy se prý s nimi nesetkal. „Ta výměna dokumentů s nabyvateli probíhala většinou přes jejich řidiče, kteří vozili smlouvy k podpisu. My jsme potřebovali notářem ověřené podpisy, takže jejich osobní příchod k nám na fond by byl stejně zbytečný,“ říká Skopal.
V rámci výkonného aparátu fondu se s Večeřou téměř jistě znal Ivan Višňák, dlouholetý pracovník šéfující sekci nemovitostí. Jeho otec Ivan Višňák senior, který je velmi dobře znám v lesnických a mysliveckých kruzích (v roce 1989 obdržel jako první Čech Medaili Edmonda Blanca, udělovanou Mezinárodní radou pro myslivost a ochranu zvěře za mimořádné úspěchy v chovu zvěře), dle zdrojů týdeníku EURO pracoval pro Gabriela Večeřu při správě honiteb, které patří Agro Měřín. „Ano, pracoval jsem pro něj a znám se s ním, ale skončilo to už asi před šesti lety,“ uvedl do telefonu dnes už sedmdesátiletý otec Višňák. Zda se s Večeřou stýkal i jeho syn, též původně lesník a nimrod, nechce komentovat. „To se musíte zeptat jeho,“ reaguje. Ovšem mladší Višňák je od 27. října v pracovní neschopnosti (doma v Moravském Krumlově) a nebere mobilní telefon.

Višňák brzdil převody na ústavy.

Právě Višňák hrál vedle Romana Skopala ze sekce restitucí, šéfa právní sekce Radka Jonáše a sekce privatizace Jiřího Blažka, při vydávání náhradních pozemků velmi důležitou roli. Skopalovi, který smlouvy podepisoval, předával seznam prolustrovaných pozemků, které jsou „převoduschopné“. Právě na Višňáka se Skopal odvolává, když vysvětluje, proč byly vydány třeba i pozemky, které zemědělské výzkumné ústavy a potažmo ministerstvo zemědělství během června označily za nezbytné pro svou další činnost. Prý mu Višňák žádnou takovou informaci nepředal, stejně tak mu prý Jonášova právní sekce nesdělila, že některé polnosti jsou zažalovány vícekrát, a proto by se dle metodického pokynu neměly vydávat. Ředitel výzkumného ústavu v Uhříněvsi Josef Bouška a ústavu v Ruzyni Jan Lipavský týdeníku EURO v rozhovoru sdělili, že to byl právě Višňák, kdo donekonečna oddaloval převod pozemků, které před lety ze zákona přešly do správy Pozemkového fondu. Bývalý ministr zemědělství Jan Fencl totiž již v únoru roku 2001 doporučil fondu, aby bylo na tyto ústavy bezúplatně převedeno právo hospodařit s nemovitým majetkem státu (nebyly by tak v nejisté pozici nájemců). Opakovaně to bylo ještě několikráte ze strany ministerstva potvrzeno, naposledy letos v červnu. Některé polnosti byly v roce 2003 skutečně převedeny, ale s převodem podstatné části Pozemkový fond stále otálel. „Pan Višňák nám dva roky sliboval, že se ten převod bude projednávat už na příštím prezidiu, potom na tom dalším a na dalším, ale nikdy k tomu nedošlo. Psali jsme jim dopisy, na které nám nikdo neodpovídal. Vůbec se s námi o tom nechtěli bavit. A potom najednou přišla tahle věc,“ říká ředitel ústavu z Uhříněvsi Josef Bouška. Je názoru, že šlo o plánovanou akci, pouze se čekalo na nejvhodnější okamžik k předání polí do rukou vybraných jedinců. „Považuji to za obrovský podvod. V době, kdy stát nemá peníze na nejrůznější reformy, se takto bezdůvodně ochuzuje o majetek v hodnotě stovek milionů korun,“ říká. Bouška již podal ve věci trestní oznámení. Spolu s kolegou Janem Lipavským jsou prý ochotni podniknout veškeré právní kroky, aby spekulantům pozemky nakonec vydány nebyly. „Jde i o existenci našich ústavů a o práci několika set lidí,“ poznamenává Lipavský.

Skryté osobní zájmy.

V Uhříněvsi i v Ruzyni byly vydány pozemky, aniž by se na ně kdokoliv z pracovníků Pozemkového fondu přijel osobně podívat. Večeřa dostal dokonce pole, pod nímž vedou „ústavní“ inženýrské sítě či jiné, kde je malá čistička odpadních vod pro nedaleké rodinné domky. „Je příznačné, že ačkoliv jsme byli ochotni část pozemků opustit, nabízeli jsme fondu, že třeba pozemky pod železniční tratí nejsou pro nás nezbytné, oni o ně vůbec nestáli, protože asi nebyly dostatečně lukrativní. Chtěli nám ale vzít i ty pozemky, na nichž trvají nepřetržitě padesát let polní pokusy a pro naši práci jsou nenahraditelné,“ říká Lipavský. Prvního července letošního roku, kdy byly zastaveny převody náhradních restitučních pozemků podle zvláštního režimu, přijalo presidium Pozemkového fondu rovněž usnesení o vydání 247 hektarů Výzkumnému ústavu živočišní výroby v Uhříněvsi, 133 hektarů Výzkumnému ústavu rostlinné výroby v Ruzyni a 42 hektarů Letišti Praha v Ruzyni. Letišti byly pozemky vydány obratem, včetně pozemků na kterých hospodaří ústav a jsou mimo ochranné pásmo aeroportu, oběma „výzkumákům“ až po mnoha dalších jednáních, a to jen část přislíbených. Prakticky všechny jsou dnes napadeny žalobami a některé jsou zablokovány předběžným opatřením. Velmi špatnou zkušenost s lidmi z Pozemkového fondu učinili i manažeři Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích, kteří byli též zhruba na 130 hektarech v pozici nájemců (jde o areál takzvané socioterapeutické farmy). „Žádali jsme převod. U většiny pozemků nebyl větší problém, ale ty nejlukrativnější, které se hodí ke komerční zástavbě, nám dát nechtěli. Pořád kličkovali, vyhýbali se nám. Z jejich přístupu bylo naprosto zřejmé, že tam jsou nějaký skryté osobní zájmy,“ říká ekonomický náměstek léčebny Pavel Stejskal. I tato instituce je dnes již zhruba o 30 hektarů chudší. Šťastnou majitelkou pohádkového jmění je z rozhodnutí Pozemkového fondu jistá Vlasta Brunová, bytem právě v Bohnicích (v katastru je dnes již u pozemků zapsána jen jako spolumajitelka, poloviční podíl na realitách patří pražské firmě Albafin).

Wimětal, Vítek atd.

Za tři týdny, po které zvláštní režim fungoval, byly s žalujícími restituenty podepsáno po celé republice 36 smluv. Roman Skopal jich v rámci Prahy podepsal sedm. Dvě s Večeřou, jednu s Benediktem, jednu s Večeřou a Benediktem, další s Vlastou Brunovou, Dagmar Hlasovou a s Milošem Červenkou (viz tabulka). Zbytek podepisovali vedoucí územních pracovišť fondu v jednotlivých regionech. To, že pražské smlouvy parafovali pracovníci centrály, neplatilo vždycky. Dříve to měla na starosti speciální pražská pobočka, ale ta byla asi před dvěma lety zrušena.
Mimo Prahu žádné nepravosti zatím zjištěny nebyly, jediným potrestaným „viníkem“ tak zůstává Roman Skopal, ale nelze si nevšimnout některých zajímavých vazeb. Například, že restituent Karel Wimětal z Brna uspěl se svými žalobami v Brně, Chebu, v Bedřichově u Jablonce nad Nisou, v Ostrově u Tachova a v Mlýnci pod Přimdou. Nabyvatelem pozemků v Litoměřicích je realitní magnát Radovan Vítek, který je též pokládán za jednoho z největších českých obchodníků s realitami (je zároveň znám jako jeden ze zakladatelů slovenské finanční skupiny Istrokapitál). Nabyvateli řady pozemků v západních Čechách jsou firmy KSB a Sedlecký kaolín, mezi nimiž lze vystopovat personální provázanost. V neposlední řadě si nelze nevšimnout, že restituent Gabriel Večeřa uspěl se svými žalobami nejen v Praze, ale prostřednictvím firem Agro Měřín, Ústav pro strukturální politiku v zemědělství a Landštejn též ve Žďáru nad Sázavou, v Chebu a na Jindřichohradecku. Zvláště v posledně jmenovaném regionu je výčet parcelních čísel velmi vysoký. Firma Landštejn, pojmenovaná po stejnojmenném hradu v oblasti České Kanady, získala řadu pozemků v Rajchéřovském výběžku, v těsném sousedství Rakouska. Jde téměř výhradně o nemovitosti v katastrech již zaniklých „sudetských“ vesnic. Co tam asi podnikatel Večeřa chystá za projekt? Jedna věc úspěšné restituenty spojuje. O své know-how se nechtějí s nikým dělit. Jak Červenka, tak Benedikt, stejně jako Večeřa, na otázky týdeníku EURO, opakovaně zasílané elektronickou poštou, nijak nereagovali, ač jejich asistentky potvrdily, že je převzali. Mlčeti zlato.

Spěšně na katastr Vydávání náhradních pozemků nevypořádaným restituentům systémem „dáme ti to, na co si ukážeš“ schválilo prezidium Pozemkového fondu 7. června. S návrhem prý na jednání přišel místopředseda prezídia Pavel Rybníček (dlouholetý náměstek na ministerstvu zemědělství, který měl vždy blízko k lidovcům, dnes je vrchním ředitelem na ministerstvu dopravy u Milana Šimonovského). Nejvyšší orgán fondu, v jehož čele ze zákona sedí ministr zemědělství, se takto usnesl v rámci bodu, který měl zhodnotit právní rizika ve vazbě na zákon 253/2003. Tento zákon kromě jiného stanovil termín takzvané restituční tečky na 31. prosinec letošního roku. Přestože o to bude patrně sveden ještě tvrdý politický boj mezi pravicí a levicí, po tomto datu se už nemají vydávat restituentům náhrady v naturální podobě, nýbrž jen v penězích. O stonásobných ziscích, vyplývajících z nesmyslných rozdílů mezi vyhláškovými cenami vydávaných pozemků a cenami tržními, si tak každý bude moci nechat zdát.
Ač přístup českých soudů k řešení náhradních restitucí zdaleka není shodný, rozhodlo se prezidium „v zájmu minimalizace škod“ a na doporučení advokátní kanceláře Mikš & Suk reagovat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2005, který v jednom případě nařídil Pozemkovému fondu vydat oprávněné osobě právě ten pozemek, který požadovala. Při hlasování nejdříve v poměru 4:5 neprošla první varianta, aby konkrétní pozemky byly vydávány až poté, co k tomu bude fond odsouzen soudem 1. stupně. Nejvyšší orgán fondu považoval za lepší druhou variantu, tedy nečekat na verdikt soudu a převod konkrétního zažalovaného pozemku uskutečnit rovnou. Ovšem za předpokladu, že:
a) Ocenění nevydaných i náhradních pozemků bude odpovídat postupu schválenému fondem. b) Fond uplatněný nárok na převod pozemku nezpochybňuje.
c) V případě nezastavěných pozemků v Praze jsou na převod uplatněny nároky vzniklé nevydáním pozemků na území hlavního města.
d) V převodu nebrání uplatněný takzvaný nárokový převod na třetí osoby (bezúplatný převod mohou ze zákona nárokovat třeba obce a školy).
e) Bylo též dohodnuto, že v případě, kdy se převodu konkrétného pozemku domáhá vícero osob a nedojde mezi nimi k dohodě o vypořádání, vyřeší to zvláštní komise, v jejímž čele bude místopředseda Rybníček. Druhou variantu podpořilo osm členů prezidia, nikdo nebyl proti. Zdržel se jediný, ministr Zgarba. Všichni členové bez výjimky v rámci projednávání uvedeného bodu odhlasovali, že Pozemkový fond bude při rozhodování o převodech pozemků do příslušnosti hospodařit (u Psychiatrické léčebny v Bohnicích či u zemědělských výzkumných ústavů v Ruzyni a Uhříněvsi) postupovat „se snahou maximalizovat převod pozemků k uspokojování nároků oprávněných osob a rozsah takto převáděných pozemků korigovat s ohledem na jejich dosavadní faktické využití těmito organizacemi“. Už tehdy všichni členové prezidia museli velmi dobře vědět, jaký majetek bude ve hře.
Návrh na zastavení speciálního modelu vydávání náhrad vzešel údajně z operativní porady, která se uskutečnila 30. června u předsedy výkonného výboru Josefa Miškovského (žaloby se množily a nebylo prý jasné, komu vyhovět a komu ne). Porady se dle zápisu zúčastnil i šéf sekce restitucí Roman Skopal, který všechny smlouvy o převodech pražských nemovitostí podepisoval. „Já si vůbec nevzpomínám, že by něco takového proběhlo,“ řekl ale týdeníku EURO. Skopal se ovšem rozpomněl, že druhý den ráno finišovali. Dopodepsal ještě některé smlouvy a vše pak jeho lidé vezli na katastr. „Nechtěli jsme, abychom byli prezídiem kritizováni, že jsme v realizaci usnesení ze 7. června nijak nepokročili,“ vysvětluje spěch úředníků. Stále zdůrazňuje, že chtěl jen splnit pokyn prezídia. Vše se zdárně podařilo na katastr doručit, řízení bylo započato, pozemky označeny plombou. Ten samý den odpoledne prezidium nový režim vydávání náhrad svým usnesením zastavilo a rozhodlo, že se vždy už bude muset čekat na rozhodnutí soudu.

Zgarbova dvojí tvář Ministr zemědělství Petr Zgarba se již od září snaží veřejně vystupovat jako tvrdý bojovník proti spekulantům, přičemž říká, že byl od samého počátku proti dnes tolik kritizovanému způsobu vydávání náhradních pozemků. Jeho argumenty ale nepůsobí přiliš věrohodně. Při klíčovém hlasování se pouze zdržel, nevystoupil proti a nebyl „přehlasován“, jak veřejně prohlašoval. Člen prezidia, poslanec Martin Kocourek (ODS), dokonce tvrdí, že svou neutrální pozici ministr zdůvodnil v tom smyslu, že jako majitel restitučních nároků je v potenciálním střetu zájmů. Zgarba připouští, že se s podnikatelem Gabrielem Večeřou zná, ale o jeho realitních plánech prý nic netušil. Odmítá též připustit, že byl na hrozící nebezpečí upozorněn svým předchůdcem Jaroslavem Palasem. Zajímavé je, jak se vypořádal s údajným viníkem Romanem Skopalem. Ten byl sice na jeho návrh 21. července s okamžitou platností odvolán z výkonného výboru kvůli „závažnému pochybení při výkonu funkce“, ale nedlouho poté se potrestaný Skopal stal ředitelem odboru marketingu v Zemědělském intervenčním fondu (ZIF), který též spadá do jeho ranku. Byl to velmi významný post, Skopal v ní až do minulého týdne, kdy jej postu ve zkušební lhůtě zbavili, seděl přibližně na 200 milionech korun, které jsou vyhrazeny na marketingovou podporu českých potravin. Jako by jej někdo chtěl někam uklidit. Zgarba však tvrdí, že nevěděl, kam Skopal odešel. „Pokud já vím, tak když jsem vyhrál výběrové řízení, šéf ZIF pan Höck to ještě konzultoval s ministrem Zgarbou a ten s mým jmenováním prý neměl žádný problém,“ řekl týdeníku EURO už předminulý týden Skopal. Ředitel Jan Höck byl v minulých dnech služebně na Kubě. Na otázku, zda je pravda, co říká Skopal, zaslanou mu formou SMS zprávy, neodpověděl, ač otázku prokazatelně obdržel. Zgarba se sice distancuje od konání Gabriela Večeři, ale nepotvrzené informace tvrdí, že ministr minulé pondělí přišel do restaurace Kogo v pražském Slovanském domě na akci, kterou pořádala Večeřova firma Nové vinařství (celou dobu tam byl i jeho náměstek Růžička a později přišel i šéf zemědělského výboru Ladislav Skopal). Ministr ale údajně došel jen do zahrady. Když zjistil, že přítomni jsou i zástupci médií, raději se odporoučel. Ačkoliv stejnou informaci sdělily týdeníku EURO dva na sobě nezávislé zdroje, ministr tvrdí, že ve Slovanském domě vůbec nebyl. Roman Skopal v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že někteří kolegové z výkonného výboru mu naznačili, že ministr „o těch převodech ví“. Na svou obhajobu též uvádí, že navrhované smlouvy si ještě před podpisem vyžádal k sobě místopředseda Pozemkového fondu František Brožík (bývalý poslanec za ČSSD). Nad Zgarbovým přístupem k věci se tak stále vznáší velký otazník. Ač výzvy pražského primátora Pavla Béma k ministrově rezignaci je třeba brát spíše jako politický folklór, je cítit přespříliš alibismu. I pochybení výkonného výboru a pomalou reakci prezídia bylo možné ještě napravit, pokud by byla skutečná vůle (i návrh na vklad lze vzít zpět, přestože to může mít právní dohru). S trestním oznámením ministr nepochopitelně dlouho váhal, přestože jde o případ, který si zcela jistě zaslouží důkladné policejní vyšetřování.
Východisko vidí Zgarba hlavně ve změně zákona, aby nic podobného již v budoucnu nebylo možné, zároveň chce navrhnout změny v prezidiu a dozorčí radě Pozemkového fondu. „To je jasné, že chce odvolat mě a Jirku Drdu,“ míní Martin Kocourek z ODS (Drda je šéfem dozorčí rady, jde o bývalého libereckého primátora a poslance za ODS). Kocourek se prý nechce zříkat spoluzodpovědnosti, ale myslí si, že by neměla být jednobarevná. „Ano, byl jsem z těch, kteří ten model podpořili. Bylo to v dobré víře, chtěli jsme urychlit vydávání náhrad a předejít případným stížnostem restituentů ve Štrasburku. Opravdu jsme netušili, co se s tím ve výkonném výboru stane. Je teď otázkou, nakolik je prezidium za činnost výkonného výboru odpovědné,“ táže se Kocourek. Soudí, že se teď Zgarba a celá ČSSD bude v Poslanecké sněmovně v rámci „očisty“ orgánů fondu snažit prosadit personální změny ve spolupráci s komunisty.