Posílíme ambasády v Asii kvůli podpoře našich firem, říká první žena české diplomacie
Helena Bambasová (49) Náměstkyně ministra zahraničí je nejvýše postavenou kariérní diplomatkou v Černínském paláci. V této funkci působí od roku 2006. Na starost má ekonomickou diplomacii, rozvojovou spolupráci a dvoustranné vztahy s neevropskými zeměmi. Na ministerstvu zahraničí pracuje už od roku 1992, v letech 1994 až 1997 byla za ministra Josefa Zieleniece poprvé náměstkyní. Tehdy měla na starost vnitřní chod ministerstva. Posléze byla čtyři roky velvyslankyní v Nizozemsku. Helena Bambasová absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze v roce 1985. Poté se věnovala výzkumu. V letech 1991 až 1992 byla zástupkyní ředitele ekonomického ústavu CERGE, mezi jehož zakladatele patří Jan Švejnar a Josef Zieleniec. Je vdaná a má dvě děti. Mezi její záliby patří lyžování, výtvarné umění a suché bílé.
EURO: Předchozí ministr zahraničí Alexandr Vondra po nástupu do funkce v první vládě Mirka Topolánka zřídil zvláštní post náměstka pro ekonomickou diplomacii. Teď máte tuto oblast na starosti vy. Zaznamenal jsem ale názor, že důraz na ekonomické vztahy v posledních měsících za ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ochabl. Co si o tom myslíte? BAMBASOVÁ: Mrzí mě, že se to takto interpretuje. Už řadu let má někdo z náměstků ministra zahraničí na starost ekonomickou diplomacii. Ministr Vondra tedy udělal spíše gesto v oblasti public relations - tohoto náměstka zkrátka nazval náměstkem pro ekonomickou diplomacii. Když jsem tuto oblast přebírala, rozhodně jsem to nebrala tak, že na to začneme kašlat nebo že se budeme ekonomickým vztahům věnovat méně. Možná jsme ale nedomysleli, že je třeba velkým písmem všude na web napsat název této funkce.
EURO: Rozdíl není pouze v názvu, ale i v tom, že váš předchůdce David Gladiš se soustředil vyloženě na ekonomickou diplomacii, zatímco vy máte na starost i další věci. BAMBASOVÁ: Já mám na starost ještě rozvojovou spolupráci a dvoustranné vztahy s neevropskými zeměmi. Na ministerstvu zahraničí se chystá reorganizace, takže po Novém roce to bude zase trochu jinak. Neznamená to ale, že by se ekonomické diplomacii věnovala menší pozornost. Byla bych nerada, kdyby to tak vypadalo.
EURO: Mluvilo se také o tom, že by se měla rozvíjet ekonomická spolupráce i s těmi zeměmi, se kterými nemáme dobré politické vztahy. Od té doby nastal jistý průlom v hospodářských vztazích s Íránem (EURO 47/2007). Mohla by se zlepšit ekonomická spolupráce i s dalšími zeměmi, třeba s Kubou či Běloruskem? BAMBASOVÁ: Myslím, že v zahraniční politice ve skutečnosti často není žádný konflikt mezi hájením našich hodnot a prosazováním našich zájmů. Velmi často lze obojí. Mnozí v minulosti mluvili o tom, že s Číňany nelze hovořit o lidských právech, poněvadž bychom tím ohrozili naše ekonomické zájmy. Obrovským hospodářským partnerem Číny je ale Tchaj-wan. Pokud máme co nabídnout, jsme konkurenceschopní, pak přístup na trhy většinou získáme. Některé méně demokratické režimy se snaží do obchodních podmínek zasahovat. To také nějakou dobu dělal Írán kvůli vysílání Rádia Fardá, tedy perské stanice Rádia Svobodná Evropa z Prahy. Myslím, že za ta léta dialogu s námi nebo spíše dvou monologů dospěla i íránská strana k tomu, že my odsud Rádio Svobodná Evropa neodstěhujeme a že vlastně i Íránci poškozují své zájmy, pokud brání dobrým ekonomickým nabídkám.
EURO: Íránci ale asi také měli pocit, že vidí větší vstřícnost i na naší straně. BAMBASOVÁ: Vždy je to dvoustranné. Snažíme se dát najevo, že máme zájem na dobrém obchodu, dobrých vztazích v ekonomické oblasti. To ale neznamená, že nepovedeme kritický dialog o jiných tématech.
EURO: Rovněž ve Spojených státech se dnes diskutuje, zda je vhodné vést s Íránem dialog. Zaznívá i názor, že je to nutné vzhledem k roli této země na výbušném Blízkém východě. Je tu určitá paralela s posunem v našich vztazích s Íránem? BAMBASOVÁ: Spojené státy nemají s Íránem ani diplomatické vztahy, takže tam to je ještě jiné kafe. Jsem ale přesvědčena, že diplomacie je od toho, aby vedla dialog. Pak už jsou jenom zbraně. A když se nevede dialog, stát se vzdává velké škály možností. To ale neznamená vždy a ve všem souhlasit. Bavit se s někým neznačí, že se mu budeme podbízet.
EURO: Příklad Íránu je zajímavý i z jiného hlediska. V minulosti jsme bývali ve vztahu k této zemi striktnější než Evropská unie. Třeba když jsme ještě před naším vstupem do EU zvláštním zákonem zakázali dodávky do jaderné elektrárny v Búšehru. Vzduchotechniku tam tenkrát dodala německá firma Siemens. BAMBASOVÁ: To jsou dvě věci. Za prvé je faktem, že naším vstupem do Evropské unie pozbyl zákon o Búšehru význam, neboť to, čeho se týká, je pokryto acquis communautaire (pravidly EU). Proto soudím, že před naším vstupem jsme neměli přísnější postoj než členské státy unie - jim tuto záležitost acquis communautaire pokrývalo, nám ještě ne. Nyní už ano. Za druhé je známou věcí, že ne vždy jsou členské státy EU jednotné. V obchodně-ekonomické oblasti to platí zvlášť. Když se některá skupina dohodne na určitém postoji, a někdo ty ostatní přesto předběhne nebo se rozhodne jednat jinak, může z takového chování minimálně v krátkodobé perspektivě čerpat určitou výhodu. To je přece známé z mnoha situací v lidském životě. Když se budou lidé řadit do fronty, protože to je rozumné z hlediska celé skupiny, a jeden předběhne, on konzumuje výhodu. Když ale začnou předbíhat všichni, nastane tlačenice.
EURO: Nedělali jsme právě my něco jiného než ti ostatní? BAMBASOVÁ: Ne, měla jsem na mysli Siemens.
EURO: Vůči Íránu jsme se tedy rozhodli pro podobnou politiku jako ostatní země EU. To asi není příklad Kuby, kde naopak vystupujeme odlišně. BAMBASOVÁ: Politika vůči Kubě není zcela harmonizovaná, jednolitá. Členských států EU je sedmadvacet. Na jednom konci té škály názorových nuancí je Španělsko, na druhém konci jsme my.
EURO: Jsme tedy jedním z protipólů. BAMBASOVÁ: To ano. Také španělské zájmy v Latinské Americe jsou jiné než naše. Každá politická reprezentace ve Španělsku je ovlivňovaná jinou silou názorů než třeba v Česku. My jsme se pro obhajování lidských práv ve vztahu ke kubánskému režimu rozhodli na počátku devadesátých let. Měli jsme za to, že nás k tomu totalitní dědictví nejenom opravňuje, ale téměř zavazuje. Více než deset let vynakládáme velké úsilí na podporu a pomoc demokratickým silám a občanské společnosti na Kubě. Tím možná v současnosti skutečně oslabujeme šance některých českých podnikatelů uspět na Kubě. Otázkou je, jak moc. Protože i kdybychom se politicky chovali jako Španělé, stejně bychom neměli takové možnosti jako oni. Jejich znalost tamního prostředí a jazyka je prostě diametrálně lepší.
EURO: Ale těmito slovy vlastně připouštíte, že prosazování lidských práv se v jistých situacích dostává do konfliktu s ekonomickou diplomacií. BAMBASOVÁ: Myslím, že příklad Kuby je extrémní. Castrův režim skutečně může pohlížet nevlídně na české podnikatele, byť také tam stále nějaké obchody běží. Pokud je podnikatelský záměr pro Kubánce dobrý, je tu šance, že se ho podaří uskutečnit. Je tu ale také otázka, zda nám principiální chování nezlepšuje šance pro budoucnost. Castrův režim tam jistě nebude věčně.
EURO: Je našim cílem změna režimu, ať už ve vztahu ke Kubě nebo dalším zemím? BAMBASOVÁ: Tak bych to neřekla. To by bylo zasahování do suverenity jiného státu. Toho my se nedopouštíme.
EURO: Ale vaše ministerstvo považuje za jednu ze svých priorit transformační spolupráci. Neznamená to, že cílem je transformace režimu v některých zemích? BAMBASOVÁ: Transformační podpora, transformační spolupráce obvykle cílí podporu na demokratizaci, rozvoj občanské společnosti. Jde o to, aby v příslušné zemi existovala a měla šanci fungovat emancipovaná, legitimní opozice. Vše tedy směřuje k tomu, aby tam fungoval demokratický režim a konaly se demokratické volby, ve kterých mají občané šanci svobodně si vybrat, co chtějí. To není cílené manipulování tou společností směrem ke změně režimu, jak by se nám líbilo. To my opravdu neděláme.
EURO: Není to, co děláte, vývoz demokracie? BAMBASOVÁ: To ano. Mohli bychom to nazvat pokusem o vývoz demokracie. A když posuzujete, zda se tím poškozují nějaké jiné české zájmy, záleží také na tom, z jakého časového hlediska se na to díváte. Krátkodobě je možná poškozujete, ale dlouhodobě je to možná naopak. To je jeden úhel pohledu. Druhý úhel pohledu je, že můžete získat určité výhody, jež vyplývají ze spojenectví s jinými státy, které váš pohled sdílejí. My také permanentně vytváříme určitý obraz České republiky, její reputaci a také spojenecké vztahy. Jestliže jsme zodpovědní, spolehliví a hájíme určité hodnoty ve vztahu k režimu na Kubě nebo i v Bělorusku, posilujeme tím také spojenectví s jinými partnery.
EURO: Nemůže právě ekonomická diplomacie, tedy i hospodářská spolupráce s těmi státy, jejichž režimy kritizujeme, přispět k určité pozitivní změně v těchto zemích? BAMBASOVÁ: To je hodně složitá otázka. Byla sepsána už spousta úvah o tom, zda ekonomická svoboda vede i k politické svobodě a zda jsou tyto svobody vzájemně podmíněné. Za totality v naší zemi byly na Svobodné Evropě besedy o tom, jestli uvolňováním ekonomického prostředí nutně dojde k erozi tuhého politického systému. Zdá se, že v některých asijských zemích se to zatím takto příliš neprojevuje. Čína je dobrým dokladem - i když jsou tamní ekonomické reformy docela daleko, politický režim se nijak zvlášť nemění.
EURO: Nemění se asi podstata toho režimu, ale ten režim už přece není tak tvrdý jako byl v minulosti. BAMBASOVÁ: No, není tak tvrdý, jako byl za Mao Ce-tunga. Ale řekla bych, že je velmi podobný, jako byl v roce 1989, v době demonstrací na Náměstí nebeského klidu. Popravy a političtí vězni tam jsou pořád. Mnozí lidé v Číně jsou dosud velmi chudí, byť na druhé straně vznikají, bohatnou a rostou enklávy prosperity. Číňané mohou cestovat, ale to mohli předtím také, v osmdesátých i sedmdesátých letech. Na druhé straně přece jen víceméně platí, že když jste ekonomicky zajištěný, pak jste svobodnější ve svém rozhodování, než když jste také existenčně závislý na státu. A nepochybně je dobře, že prosperita Číny roste. Otázkou zůstává, jestli bude růst plošně a zda se také výrazněji projeví na sociálním, důchodovém a školském systému.
EURO: Váš předchůdce David Gladiš obhajoval ekonomickou diplomacii mimo jiné právě tím, že může přispět k pozitivním vývoji v určitých zemích, i když ne přímo ke změně režimu. S tím tedy nesouhlasíte? BAMBASOVÁ: Ekonomická diplomacie je podle mne prostě nástroj, kterým se primárně prosazují a hájí zájmy českého státu. Nejsem placená od toho, abych hájila zájmy čínského, indického nebo jiného obyvatelstva. Neděláme ekonomickou diplomacii, abychom podpořili prosperitu v jiných státech.
EURO: Ale děláme onu transformační spolupráci, abychom přispěli k nějakým změnám v jiných státech… BAMBASOVÁ: To děláme. A to je politický úkol…
EURO: Nemohli bychom tedy ty dva nástroje skloubit? BAMBASOVÁ: Ale já si nemyslím, že by šly proti sobě. Já takto ekonomickou diplomacii neobhajuji, ale pokud přispěje k prosperitě jiných států, je to fajn. Ale primárně nás zajímá to, co přispívá k naší prosperitě.
EURO: Mluvilo se o potřebě přesouvat pracovníky obchodních úseků českých ambasád v západních zemích na zastupitelské úřady na východě. To se realizuje? BAMBASOVÁ: Ano, to se realizuje. A bude se v tom zřejmě pokračovat. V zemích Evropské unie, kde je ekonomické prostředí naprosto transparentní, fungují veškerá pravidla a také podpora přicházejících zahraničních podnikatelů, není angažmá českých státních úředníků tolik potřeba. Posílit hodláme především ambasády v Asii, kde se dají očekávat nové příležitosti pro české podnikatele. Uvažuje se také o tom, že by některé agentury českého státu jako CzechTrade, CzechInvest či CzechTourism mohly mít v některých zemích více poboček mimo hlavní města. To by mohlo být třeba v Číně nebo v Indii.
EURO: Jinak se ale, pokud vím, předpokládá, že ty agentury se v zahraničí budou spojovat. BAMBASOVÁ: Snažíme se zcela prakticky domlouvat na sdílení nákladů tam, kde je to možné. Ministerstvo zahraničí řídí Česká centra, CzechTrade a CzechInvest spadají pod ministerstvo průmyslu a obchodu a CzechTourism pod ministerstvo pro místní rozvoj. To jsou tři různé resorty, které řídí ministři ze tří různých koaličních stran. Snažíme se ale domlouvat, kde by bylo možné budovat třeba Czech House, tedy Český dům, v němž by měly sídlo všechny agentury. Uvažujeme o tom tam, kde český stát vlastní nemovitosti.
EURO: Český dům je dnes v Moskvě a nově v Bruselu… BAMBASOVÁ: Ano, ale přemýšlíme o tom, zda by něco podobného mohlo vzniknout třeba v Miláně. Tam budeme rušit generální konzulát, ale vlastníme tam nemovitost. V Torontu už zase sídlí CzechTourism v prostorách, které má pronajaté český generální konzulát. Kromě úspor na nájemném je takové sdružené pracoviště viditelnější. Navíc se zvyšuje šance, že ty instituce budou více spolupracovat. Když jsou blízko u sebe, přirozeně vědí, co dělá ta druhá instituce. Nemusejí se o tom informovat v dopisech nebo si vyčítat, že někdo někomu něco neřekl. Jde také o zcela praktické věci, jako třeba společnou kopírku na chodbě.
EURO: V případě Českého centra v Bruselu se objevily různé dohady, zda je to pro všechny vůbec výhodné, zda se to vyplatí finančně. BAMBASOVÁ: Je to postupný proces. Nabízíte určité startovní podmínky a některá instituce nebo některý ředitel té konkrétní pobočky si v danou chvíli myslí, že to pro něj výhodné není, protože má zavedenou adresu, a má klientelu, která je zvyklá na tuto adresu chodit. Stěhování přitom také přináší nějaké náklady a obtíže. Je ale docela dobře možné, že když se Český dům v Bruselu osvědčí, někteří změní názor.
