Zraněným britským vojákům se nevěnuje dostatečná zdravotní péče
„Skandální selhání zdravotní péče“ - tak vrchní velitel britských branných sil, lord Charles Guthrie nazval zacházení s britskými raněnými vojáky v Iráku a v Afghánistánu. A obvinil z nezodpovědnosti nejvyšší důstojníky vojenského lékařského štábu a ministry Blairovy vlády. Mluvčí stínového ministerstva obrany konzervativců Liam Fox nařkl vládu ze „zrady našich nejstatečnějších vojáků“. Veteránská organizace Britská královská legie (The Royal British Legion) podala protest proti tomu, jak se v nemocnicích zachází s raněnými vojáky, a žádá veřejné vyšetřování. Činí tak poprvé za celou svou téměř devadesátiletou existenci. V médiích vycházejí najevo hrůzostrašné případy zanedbávání, ponižování a urážení raněných britských vojáků ve státních civilních nemocnících.
Británie má asi 200 000 aktivních profesionálních vojáků, s veterány a záložníky celkem čtyři sta padesát tisíc. Nemá však pro ně jedinou specializovanou vojenskou nemocnici. Všechny byly uzavřeny a předány státnímu zdravotnictví. Podle mluvčího ministerstva obrany prý „vyšlo jasně najevo, že naše vojenské nemocnice nemají dostatečný počet pacientů ani odlišných případů, aby mohly rozvíjet a udržovat potřebné dovednosti našeho lékařského personálu“.
Nepřesné informace.
To však bylo už v devadesátých letech, kdy se nepočítalo s obrovským nasazením vojáků v Iráku a v Afghánistánu. Plán uzavírání vojenských nemocnic byl v plném proudu a nikoho ani nenapadlo, že jich bude znovu třeba. Za čtyři roky válek v těchto zemích měla britská armáda nejméně dva tisíce zraněných vojáků, podle některých zdrojů však až sedm tisíc. Oficiální záznamy uvádějí, že jich bylo od začátku konfliktu do Británie letecky přepraveno čtyři tisíce osm set. Přibližně 1500 z nich navíc trpí dlouhodobými duševními poruchami. Stále to však nejsou přesné údaje, protože britským vojenským dobročinným organizacím, které tradičně pečují o raněné a veterány, se nedaří od vlády získávat relevantní informace nejen o počtu, ale i o osudu a umístění raněných. Ministerstvo obrany dokonce výslovně odmítá informace poskytovat - údajně kvůli zákonu na ochranu osobních údajů.
Ostudné chování vlády.
Letos se v britských médiích začaly objevovat zprávy, že ranění vojáci z Iráku a Afghánistánu jsou „odkládáni“ do státních nemocnic, často aniž by byli informováni jejich příbuzní. Tam se s nimi zachází jako s obyčejnými pacienty, mnohdy i hůře. Mizerná a rok od roku se zhoršující péče o pacienty ve státních nemocnicích je už několik let veřejnou ostudou Blairovy vlády. Ještě ostudnější je pak její přístup k armádě. Omezila vojenský rozpočet natolik, že jsou vojáci posíláni do Iráku a Afghánistánu s nedostatečnou a zastaralou výzbrojí a výstrojí. To je v mnoha případech příčinou úmrtí a zranění vojáků, jimž by bylo možné se při lepší výbavě vyhnout.
Odstrašující případ.
Tyto dvě ostudy se teď spojily a vyvolaly skandál, který v březnu pronikl na veřejnost ve zprávách médií vycházejících z informací příbuzných a pracovníků Britské královské legie a Armádní dobročinné nadace (The Army Benevolent Fund), kteří postupně jednotlivé raněné vojáky nacházejí. Popisují i takovéto případy: Vojín Cooper byl ponechán celou noc ležet ve vlastních výkalech, protože mu personál birminghamské nemocnice nechal přetéct kolostomický sáček. Vyměňovat mu ho nakonec museli vlastní rodiče, když jim nemocniční personál sdělil, že to neumí. Další noc mu splaskla matrace se vzduchem a zůstal bez povšimnutí ležet v bolestech na železném rámu postele, přestože zvonil o pomoc. Nakonec se nakazil stafylokokem ze špatné hygieny v nemocnici.
Stížnosti příbuzných.
Ve stížnostech se uvádějí desítky případů raněných vojáků ponechaných až čtrnáct hodin v bolestech, protože ve službě nebyl nikdo, kdo by jim dokázal poskytnout analgetika - v některých případech prý nebyly v nemocnici k nalezení. Příbuzní vojáků si v dopisech stěžují na špínu v nemocnicích a na nesnesitelný hluk. Další pak v nich uvádějí, že v nemocnicích musejí o raněné pečovat sami a brát si na to neplacené volno. Někteří z nich je pak museli převézt do soukromé péče na vlastní náklady. Na psychiatrickou rehabilitaci čekají vojáci až půldruhého roku. Finanční úhradu od ministerstva obrany dostávají až s tříletým zpožděním a mnozí z nich po odchodu z léčení nemají ani na základní obživu, nájem a topení.
Diskriminace zraněných vojáků.
Vojákovi, který utrpěl těžké popáleniny při zásahu tanku, odmítlo ministerstvo obrany platit 60 liber týdně na terapeutku specializovanou na léčbu popálenin a nechalo ho týdny trpět bolestmi z nevyléčených zranění. Ranění vojáci sdílející pokoje s civilisty mají zakázáno mluvit o svých zážitcích, aby prý pacientům, kteří s nimi leží na pokoji, nezpůsobili duševní trauma. Někteří vojáci byli v nemocnicích vystaveni nadávkám od muslimů - jako „zabíjel jsi moje muslimské bratry v Afghánistánu“. A panují i obavy o jejich fyzické bezpečí. Policie odhalila a zmařila plán únosu britského muslimského vojáka jednou teroristickou buňkou.
Nepřípustné zacházení.
Záložník Scott Garthley, který musel na povolávací rozkaz opustit dobře placené zaměstnání bankovního manažera, byl zraněn během prvního dne irácké války a jeho četná zranění páteře, kolen, ramen a čelistí si vyžádala celkem sedmnáct operací. První, co mu však nemocniční personál v Birminghamu přikázal, bylo: „Svlékněte si uniformu, abyste někoho neurazil.“ Mladý sloužící lékař ho pak po krátké prohlídce odbyl slovy: „Jste v pořádku. Tady máte hůl a běžte k vašemu praktickému lékaři.“ Nakonec se musel zadlužit 50 000 librami na soukromé operace. Do svého zaměstnání se mohl vrátit až po dvou a půl letech. Podobných případů jsou v dokumentaci stovky a labouristická vláda má zaděláno na další mezinárodní ostudu.
Chybné rozhodnutí.
Čeští vojenští lékaři slouží v Afghánistánu - a donedávna sloužili i v Iráku - po boku britských. Česká armáda má stále tři skvěle vybavené a dobře fungující nemocnice. Nemá však do nich dostatek vojenských pacientů, protože v ČR byla zrušena povinná základní vojenská služba. To byla největší hloupost v dějinách Evropy. Odsoudila k bezmocnosti už několik ročníků mladých mužů neschopných zacházet s pistolí v době, kdy se viditelně schyluje k další válce v Evropě. Ta se nepovede ve vzduchu gripeny, raketami či radary, nýbrž pistolemi, kalašnikovy, granáty, kindžály a výbušninami v ulicích evropských měst, jak už je vidět ve Francii, Holandsku a v Británii. Ozbrojení nepřátelé nebudou muset útočit na naše hranice, protože je k nám už dávno vpustila nesmyslná imigrační politika EU, čímž jsme vydáni napospas propagandě, manipulaci a skvělé organizaci vražedných džihádistů.
Pomoc ČR.
České vojenské nemocnice, které patří mezi nejlepší zdravotnická zařízení v ČR a možná i v celé Evropě, se naštěstí udržely při životě přijímáním pacientů civilních. Vojenský lékař léčící civilisty je prospěšnější než civilní lékař, který léčí vojáky. Mezi českými vojenskými lékaři je dostatečný počet těch, kteří mají za sebou válečnou zkušenost po boku Britů, a jejich tragickou situaci chápou. Je mezi nimi i dostatek takových, kteří umějí dobře anglicky. Bude mezi nimi asi málo těch, kteří by nechtěli pomoci britské armádě v době, kdy jí její vlastní stát upírá základní pomoc. Letecká přeprava z Iráku a Afghánistánu do Birminghamu nebo do Brna vyjde nastejno.
Naše šance.
Nabízí se skvělá šance, jak trochu přispět k obraně západní demokracie, vrátit britským vojákům důstojnost a zároveň se něčím užitečným proslavit u svých spojenců. Chcete-li se vymlouvat, že na to nemáte, prodejte Britům a Švédům nazpět pár gripenů za cenu, kterou jste zaplatili. Ke zprostředkování zpětného prodeje si najměte třeba i Jana Kavana. Britská královská legie o tomto nápadu ví a zvědavě očekává konkrétní nabídku.
