Vicepremiér Kudrin by chtěl splatit dluh své země elektřinou
Na ministerstvu financí, v úseku náměstka ministra Ladislava Zelinky, vznikl diskrétní plán na eliminaci dluhu Ruské federace vůči České republice. Ten v současné době dosahuje zhruba tří a půl miliardy dolarů, podle aktuálního kursu nezanedbatelných sto padesáti miliard korun. Čubajsova varianta. Týdeník EURO má informace, že se o splácení této pohledávky jednalo na nejvyšší úrovni v září v době zasedání MMF a SB, při návštěvě ruského vicepremiéra a ministra financí Alexeje Kudrina v Praze. O obsahu jednání nebyla vydána žádná zpráva. Ruská strana přišla s návrhem na umoření části dluhu, který však premiér Miloš Zeman odmítl s tím, že pouze opakuje dřívější – pro nás nepřijatelné – ruské návrhy. Kudrin, jak byl informován týdeník EURO, nabízel splacení šesti set milionů dolarů prostřednictvím dodávek ruské elektřiny. S obdobným návrhem přišel svého času i jeho někdejší předchůdce v obou funkcích Anatolij Čubajs. Spočíval v tom, že by ruská státem kontrolovaná monopolní energetická společnost JES (Jednotný energetický systém), která dluží státu na pojistném, dodávala elektřinu do České republiky. Elektřina by byla reexportována a o utržené peníze by se snížil ruský dluh. JES by zároveň elektřinou splatila své neuhrazené závazky vůči státu. Na návrhu je zajímavé, že Čubajs se po svém odchodu z vládních postů stal v roce 1998 šéfem právě Jednotného energetického systému. Mimo Paříž. Na transakci by vydělal ruský stát, prostředník i elektrárenská společnost. Ne však Česká republika, která by možná utržila o několik procent dlužné částky více než podle principů stanovených Pařížským klubem věřitelů, ovšem za velmi nejistých okolností. Česká republika není členem Pařížského klubu sdružujícího věřitelské státy (na rozdíl od Londýnského klubu, který sdružuje soukromé věřitele) mimo jiné právě kvůli naději, že by se jí mohlo podařit získat peníze z Ruska za výhodnějších podmínek než stanovuje Pařížský klub. Jeho nejbližší zasedání by mělo proběhnout do konce roku a ohledně Ruské federace půjde patrně o střet dvou názorů: zda na ni patří přísnost, protože v současné době význačně vydělává na vysokých cenách ropy a zemního plynu, anebo je na místě shovívavost vzhledem k tamní křehké ekonomické situaci. Méně než úroky. Česká pohledávka vůči Rusku vznikla poměrně dávno. Tvoří ji vládní úvěr ve výši 1,3 miliardy dolarů poskytnutý bývalému Sovětskému svazu ještě vládou ČSSR, pohledávky z obchodního salda v roce 1990 za půldruhé miliardy dolarů, bankovní úvěry v rámci bilaterálních barterových dohod za asi sto dvacet milionů dolarů, dále podnikové pohledávky a nesplacené úroky. V poslední době se umořování omezuje převážně na to, že ruská vláda vydělí ve státním rozpočtu určitou sumu peněz, kterou zaplatí tamním podnikům–exportérům. Ty v její výši dodají do České republiky zboží, které náš importér prodá a utržené peníze po sražení vlastní marže odvede do státního rozpočtu. To je opět výhodné pro ruský průmysl i pro české importéry, avšak roční splátky nepokrývají nabíhající úroky, takže dluh roste. Klíčový problém tkví v napjatosti ruského státního rozpočtu. Zelinkův tým proto navrhuje doplnit tradiční postupy pružnějšími tržními instrumenty. Bondy a swapy. První formou uplatnění těchto instrumentů by mělo být převedení části ruského dluhu do bondů podobných těm, které svého času s úspěchem uplatnil peruánský prezident Alberto Fujimori. To by mělo tu výhodu, že by se z bilaterálního dluhu, při jehož splácení musí Rusko respektovat přísná pravidla Pařížského klubu, stal obyčejný komerční závazek, na nějž se vztahuje mezinárodní právo soukromé, a nikoli veřejné. Bondy, jejichž kurs by se vyvíjel v závislosti na výsledcích ruské ekonomiky, by byly patrně vyhledávanými platebními instrumenty v souvislosti s investorským zájmem o Rusko, protože stát je povinen přijímat jako úhradu svých pohledávek vlastní dluhopisy. Pro Rusko by měla takováto transformace dluhu tu účetní výhodu, že by šlo o operaci v rámci bilance státních aktiv a pasiv, ne však rozpočtu. To platí i o dalším projektu, který lze nazvat swapový. Spočívá v tom, že by se mezi dlužnickými zeměmi, kam máme deblokační linky, vytipovaly ty, které současně dluží Rusům. To by vzhledem k minulému politickému vývoji neměl být problém. Tak by bylo možné využít už zprůchodněný penězovod a uskutečnit vlastně mezinárodní zápočet pohledávek za účasti Česka, Ruska a třetí země. Na třetinu. Ruské straně byly podle našich informací tyto návrhy již předloženy a měly by se stát ještě letos tématem dvoustranných jednání o ruském dluhu, která probíhají pravidelně a často, nicméně zatím nepřinášela valný výsledek. Ministerstvo financí je však přesvědčeno, že přes bondy, swapy i klasické zbožové operace by se mohl ruský dluh v horizontu několika let snížit na třetinu, možná na čtvrtinu.
