Vláda a prezident je popisuje jako barony, kteří přišli bezpracně ke gigantickým ziskům a teď se povalují na plážích někde v Karibiku. Jenže realita je mnohdy odlišná. „Vedle zadlužení v rodině a u kamarádů jsem musel podepsat směnku v bance na 30 milionů. Riskoval jsem tehdy všechno s vědomím, že v případě neúspěchu budu splácet své dluhy zřejmě po celý zbytek života,“ vzpomíná dnes jeden z vlastníků solární elektrárny, který si nepřál být jmenován. Na podnikání v energetice se vrhl v roce 2010, dodnes považovaném za rok, kdy došlo k jednomu z největších porevolučních tunelů.
Solární boom, který tehdy vláda umožnila svým laxním přístupem, logicky přitáhl kromě spekulantů a „tunelářů“ pozornost i běžných investorů, kteří se tehdy rozhodovali, zda své peníze neinvestují třeba do realit.
„Kdybych tehdy investoval deset milionů korun do koupě nemovitosti, dnes by měla hodnotu 18 milionů a navíc bych získal další čtyři miliony na nájmu. To je v průměru dvanáctiprocentní výnos ročně.
Je tedy každý vlastník nemovitostní baron?“ ptá se vlastník solární elektrárny.
Jenže solární daň, zavedení povinných příspěvků do fondu na recyklaci fotovoltaických panelů nebo retroaktivní nastavení míry návratnosti solárních elektráren (tedy regulace výdělku ze soukromého podnikání) český byznys s fotovoltaikou zásadně poškodily.
Poslední kládou přiloženou na bedra provozovatelů fotovoltaik je novela zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou vláda na konci dubna odeslala do Poslanecké sněmovny. Novela podporu výroby energie ze solárních panelů ještě dále snižuje. Pro solární elektrárny vláda nastavila novou míru návratnosti investice skrze vnitřní výnosové procento z původně navržených 8,4 procenta jen na 6,3 procenta. Tato hranice je klíčová pro posuzování přiměřenosti státní podpory. Pokud solárníci tento nově nastavený limit přesáhnou, o státní podporu přijdou, a to dokonce i zpětně.
Střelba do nohy
„Toto nemohu nazvat předvídatelným prostředím. Je to zároveň retroaktivní opatření, jelikož ty projekty solárních elektráren postihuje od samého počátku, tedy někdy od roku 2010,“ tvrdí advokát Pavel Doucha, který pracuje pro Solární asociaci. „Tento razantní návrh má jediný cíl – odčerpat velkou část podpory pro obnovitelné zdroje. Je to jako když se běžec připravující se na desetikilometrový závod těsně před startem úmyslně střelí do nohy,“ dodává Doucha.
Zajímavé také je, jak vlastně ke stanovení limitu vnitřního výnosového procenta na hodnotu 6,3 procenta došlo. Nikdo z ministerstva průmyslu a obchodu, které novelu do vlády předkládalo, nedokáže vysvětlit, jak resortní legislativci k tomuto číslu došli. Ministerstvo připravovalo novelu dlouhé měsíce a do poslední chvíle počítalo s limitem pro solární elektrárny ve výši 8,4 procenta. Jenže do toho přišla koronavirová krize a potřeba vlády schválit rozpočet s rekordním schodkem až 300 miliard korun. Prezident Miloš Zeman v tu chvíli poznamenal, že je připraven takový zákon o státním rozpočtu podepsat, ale jedním dechem připomněl, že stát stále „vyhazuje“ 30 miliard ročně za podporu „solárních baronů“. A vzápětí se v návrhu novely zákona o podporovaných zdrojích energie najednou objevil nižší limit, který má státu pomoci ušetřit miliardy navíc.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za hnutí ANO) očekává, že změna podpory pro obnovitelné zdroje povede k roční úspoře na podpoře mezi sedmi a deseti miliardami korun. Celkem stát ročně vyplatí na podpoře obnovitelným zdrojům přes 40 miliard, předloni to bylo 46,1 miliardy. Havlíček předpokládá, že se úspora rozdělí mezi pokles výdajů státního rozpočtu a snížení ceny elektřiny pro spotřebitele. „Důvodem je, že fotovoltaický boom z roku 2009 a 2010 byl jeden z největších tunelů v České republice. V jednu chvíli se až zdesetinásobily výkupní ceny,“ uvedl Havlíček. K tomu je ale dobré dodat, že výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů postupně klesly a dnes se pohybují na úrovni ceny „tržní“ elektřiny obchodované na burzách.
Česká vláda se přesto rozhodla u solární energetiky využít minimální možnou podporu stanovenou Evropskou komisí. U ostatních obnovitelných zdrojů, jako je vítr, voda či bioplyn, se přitom tak zkrátka nedrží. Stát solárníky konejší tím, že mohou využít nikoli provozních dotací, ale investiční podpory například z evropských fondů. „Jenže investiční podpora není nejvýhodnější formou. Je pro stát dražší, pro banky není tak zajímavá, protože tam není jisté cash flow, a stát nemá žádnou kontrolu nad návratností těchto projektů,“ upozorňuje předseda představenstva Solární asociace Jan Krčmář.
Vláda v novele zákona o podporovaných zdrojích energie sice zavádí dlouho očekávané aukce, které mají napomoci zlevnění výkupních cen energie, ale pro solární energii je vylučuje. Česko je přitom jednou z posledních zemí Evropské unie, která ještě aukce při soutěžení dodaného výkonu v určité lhůtě nevyužívá. Například v Německu se aukce využívají už pět let a za tu dobu dokázaly snížit cenu energie ze solárních elektráren zhruba na polovinu. Ve Francii dokonce otevřeli aukce i takzvaným energetickým komunitám (například obcím), které se chtějí stát soběstačnými.
Česká novela však počítá s aukcemi jen pro větrné elektrárny a malé vodní elektrárny. „Vláda z aukčního systému vyřazuje druh obnovitelného zdroje, který má největší potenciál ušetřit státu náklady na podporu,“ upozorňuje advokát Doucha.
Absolutní rarita
Vláda se chlubí tím, že v příštích letech významně ušetří na státní podpoře solární energie. Evropský trend je přitom zcela opačný. Celý „zelený plán“, na němž bude založeno rozdělování evropských peněz v nadcházejících desetiletích, je založen na investicích do zelené energetiky. Česko ale navazuje na svou politiku z minulého desetiletí, kdy se podařilo rozvoj solární energie a tím i celého odvětví obnovitelných zdrojů prakticky zastavit. Podíl obnovitelných zdrojů na domácí spotřebě energie se v posledních letech dokonce nepatrně snižoval, což je v evropském měřítku absolutní rarita.
„Pokud se Česká republika staví vlažně k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů, mohou nás evropské peníze, které slouží také ke tvorbě nových pracovních míst a k ekonomickému růstu, bohužel minout,“ tvrdí ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Například Evropská investiční banka nabídne v prvních dvou letech v rámci „zeleného plánu“ na projekty obnovitelných zdrojů v přepočtu až 35 miliard korun. Podle modelu konzultační společnosti Deloitte pro Svaz moderní energetiky je přitom v Česku možné zvýšit podíl obnovitelných zdrojů až na 23 procent do roku 2030, díky tomu vytvořit přes 30 tisíc nových pracovních míst a přispět k růstu HDP až o sedm procent. Fotovoltaika podle těchto propočtů může v Česku v příštích deseti letech růst až na 9000 GWh, plány české vlády jsou přitom podstatně nižší. V posledních letech se výkon sluneční energie vyrobené v Česku pohybuje kolem 2000 GWh. Takový nárůst fotovoltaiky může podle Deloitte vyvolat investice ve výši 400 miliard korun. K tomu by přitom bylo potřeba provozní státní podpory ve výši deseti až čtrnácti miliard korun ročně.
Zcela jiná situace panuje u bioplynových elektráren, jimž se podpora v navrhované novele zákona o podporovaných zdrojích nesnižuje a vnitřní výnosové procento v tomto případě zůstává na úrovni 10,6 procenta. Bioplyn se tedy má stát nejvíce zvýhodněným obnovitelným zdrojem. Proč? Na to také nikdo z ministerstva nedokáže odpovědět. I tady ale vyplouvá na povrch problém předsedy vlády a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše se střetem zájmů. Holding Agrofert, který spravuje Babišův svěřenský fond, už dlouho řadí mezi své základní oblasti podnikání právě obnovitelné zdroje a paliva. Agrofert se v minulých letech také stal jedním z lídrů na trhu bioplynových elektráren. Provozuje osm bioplynek
a jím vlastněná společnost Farmtec navíc nové bioplynové stanice dodává. Tržby Farmtecu přitom meziročně stoupají o desítky procent a už jsou skoro na miliardě. Po schválení mimořádně vysoké podpory výroby energie z bioplynových stanic lze očekávat, že tržby Farmtecu ještě dále raketově vzrostou.
Celosvětová poptávka po jednotlivých
zdrojích energie v prvním čtvrtletí 2020
(meziroční změna v %)
uhlí -8
ropa -5
jaderná energie -3
plyn -2
obnovitelné zdroje 1,5
Výše IRR* podle novely zákona
o podporovaných zdrojích energie
(v %)
bioplyn 10,6
biomasa 9,5
a geotermální vodní, energie větrná 7
fotovoltaické zdroje 6,3
*Ukazatel IRR (z anglického Internal Rate of Return) říká, jak výnosná (ekonomicky efektivní) daná investice
je. Čím je údaj IRR, který se vyjadřuje v procentech, vyšší, tím pro investora lépe. Vnitřní se mu říká proto,
že jsou z jeho výpočtu vyloučeny vnější faktory jako riziko, inflace nebo náklady kapitálu.
Zdroj : Mezinárodní energetická agentura (Global Energy Review 2020)
Zdroj : Mezinárodní energetická agentura (Global Energy Review 2020) Havlíček očekává, že změna podpory pro obnovitelné zdroje povede k roční úspoře na podpoře mezi sedmi a deseti miliardami korun.
Podíl paliv a technologií na výrobě elektřiny v Česku v roce 2018 (v %)
Zemní plyn 4
Černé uhlí 4
Ostatní plyny 3
Přečerpávací 1
Ostatní pevná paliva (mimo BRKO) 0,1
Odpadní teplo 0,1
Topné oleje 0,04
Ostatní kapalná paliva 0,02
Jaderné palivo 34
OZE 11
Hnědé uhlí 43
Zdroj : Energetický regulační úřad
O autorovi| Jan novotný, novotnyj@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU