Manželé mají vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost. Ta vzniká uzavře ním sňatku a končí smrtí jednoho z partnerů nebo rozvodem. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost.
Alimenty hradí i podnikatel vykazující ztrátu
Manželé mají vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost. Ta vzniká uzavře ním sňatku a končí smrtí jednoho z partnerů nebo rozvodem. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost.
Rozsah vyživovací povinnosti se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla stejná. Alimentační povinnost však může trvat i po rozvodu. Rozvedený je oprávněn požadovat po bývalém partnerovi, aby mu přispíval na přiměřenou výživu, pokud není schopen se živit sám. Povinnost přispívat na výživu bývalému partnerovi předchází vyživovací povinnost dětí vůči rodičům.
I jako forma sankce
Příspěvek na výživu rozvedenému manželu může být nižší než výživné za trvání manželství. A však rozvedenému manželu, jenž v soudním sporu s rozvodem nesouhlasil a na rozvratu manželství porušením manželských povinností se převážně nepodílel a jemuž byla rozchodem způsobena závažná újma, soud může přiznat výživné ve stejné výši, jako kdyby účastníci řízení byli manžely. Oprávněnému manželovi tak bude zajištěna nesnížená hmotná a kulturní úroveň. Takové alimentační plnění představuje sankci za rozvrat manželství, a proto k jeho přiznání není třeba splnění podmínky, aby manžel pozbyl schopnost se sám živit. Rozšířené výživné lze přiznat maximálně na tři roky. Poté může manžel uplatnit nárok na výživné v nižším rozsahu, pokud trvá stav jeho odkázanosti z důvodu, že není schopen se sám živit. Na alimentační závazky po rozvodu mohou pragmatiční manželé myslet již předem a dohodnout v manželské majetkové smlouvě pro tento případ rentu. Její výplatu lze sjednat také v písemné smlouvě upravující porozvodové poměry účastníků. Z alimentační povinnosti se může povinný manžel vyplatit také jednorázově. O poskytnutí „manželského nebo rozvodového odstupného“ musí být vždy uzavřena písemná smlouva. Vyplacením peněz nároky oprávněného manžela definitivně zaniknou. Nárok na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
Podle příjmů a majetkových poměrů
Při určení výše výživného vychází soud z odůvodněných potřeb příjemce alimentů (oprávněného) a ze schopností, výdělkových možností a majetkových poměrů plátce alimentů (povinného). Každý případ se posuzuje individuálně, a proto nelze obecně stanovit minimální nebo maximální výživné. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného soud zkoumá, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Alimenty se nestanovují jednou pro vždy. Při změně poměrů mohou být na návrh jedné či druhé strany zvýšeny nebo sníženy v závislosti na rozšíření potřeb oprávněného neb zhoršení finanční a materiální situace povinného. Alimenty se zásadně platí v pravidelných opětujících se dávkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. U výživného pro dítě může soud preventivně v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro alimenty splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.
A limenty i pro zletilé dítě
Vyživovací povinnost rodičů k dítěti začíná narozením potomka a nekončí dosažením potomkovy zletilosti. Trvá do doby, než je dítě schopno se samo živit. Do dovršení zletilosti dítěte může zahájit řízení o určení výživného soud i bez návrhu, zatímco po dosažení zletilosti se začne řízení jen na návrh oprávněného. Pokud dítě studuje na vysoké škole, trvá alimentační závazek až do jeho dokončení studia. Když dítě vstoupí do zaměstnání nebo zahájí výdělečnou činnost, jež mu umožňuje samostatnou obživu, ale kterou později přeruší za účelem studia, zásadně se vyživovací povinnost neobnovuje. Rozhodující není ani dosažení věku 26 let, tato hranice se uplatňuje při výplatě dávek státní sociální podpory. Student vysoké školy nemůže spoléhat na rodiče a musí se o živobytí přičinit sám. Také dítě žijící ve společné domácnosti s rodiči je povinno pomáhat a přispívat na úhradu potřeb rodiny, má-li vlastní příjem, jehož lze použít.
Od matky i otce
Dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů. Oba rodiče mají přispívat na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž se přihlíží i k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, jak se stará o společnou domácnost. Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah vyživovací povinnosti nebo schválí dohodu o výši výživného. Soud nerozvede manželství, dokud nejsou vyřešeny a upraveny poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu rodičů, tedy dokud nerozhodne o výchově a výživě dětí. Rodiče se nemohou dohodnout, že by vyživovací povinnost k dítěti převzal jen jeden z nich a druhý se jí zprostil. Nemohou ji přenést na jinou osobu. V úvahu nepřichází ani kompenzace alimentačních závazků, jestliže některé z nezletilých dětí je svěřeno do výchovy matce a jiné otci. Soud postupuje stejným způsobem, pokud rodiče žijí spolu, ale jeden z nich neplní své povinnosti dobrovolně.
Na podnikatele přísněji
Tam, kde to nadstandardní majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících přípravu na budoucí povolání. Praktické to je především u bohatých osob, které mají aktuálně vyšší příjmy, ale není jisté, zda tomu tak bude i v budoucnu, kdy se dítě ještě nedokáže samo živit. Zámožný člověk z oficiálních výkazů a daňových přiznání často vyhlíží jako chudák. Pravdivé zjištění schopností, výdělečných možností a majetkových poměrů osob bez pravidelných příjmů ze závislé činnosti soudům činí obtíže. Proto rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je povinen soudu příjmy věrohodně prokázat, předložit podklady pro zhodnocení majetkových poměrů a ukázat nejen daňové přiznání či účetní knihy, ale také zpřístupnit bankovní informace o stavu účtů nebo informace o stavu cenných papírů a jiných podnikatelských aktivitách. Neučiní-li tak, vychází se z fikce, že pobírá měsíční příjem ve výši patnáctinásobku částky životního minima potřebné k zajištění osobních potřeb jednotlivce a s ohledem na něj bude vyměřeno výživné. Problém může nastat, pokud rodič předloží soudu doklady o příjmech z podnikání, avšak po odečtení výdajů na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou nízké nebo vzniká dokonce daňová ztráta. Potom soud zkoumá charakter podnikatelských výdajů, které rodič uplatňuje v přiznání k dani z příjmů. Ne každý výdaj osoby povinné výživou, který daňové předpisy uznávají jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění i udržení příjmů a umožňují rodiči snížit si o něj základ daně, je pro rodiče z hlediska podnikání nezbytný, že by po něm nebylo možné požadovat, aby z takto vynaložených prostředků přednostně plnil vyživovací povinnost k dítěti. Prvořadou povinností rodičů je dostát zákonné vyživovací povin
nosti k dětem a zbývající finanční prostředky mohou použít na rozvoj podnikatelské aktivity. Proto soud může připočíst určité částky, jež nelze rodiči uznat jako nutné a nezbytné investice, bez nichž by nebylo možno v podnikání pokračovat, k oficiálně vykazovaným příjmům.
