Česká republika je zemí, kde odborníkem na zdravé stravování může být úplně každý
Shodit přebytečné kilogramy. Taková je nejčastější motivace klientů všech výživových poradců, nutričních specialistů či terapeutů. Do početné skupiny lidí, kteří se živí radami jak na to, se ale vejde leckdo, absolventy víkendových kurzů, případně distributory obskurních doplňků stravy či „zázračných“ pilulek na hubnutí nevyjímaje.
Problém je v tom, že výživové poradenství je takzvanou volnou živností, takže pustit se do něj může každý, kdo si pořídí živnostenský list. A na to, aby pak za své „rady“ inkasoval třeba i tisícové částky, vlastně ani žádné vzdělání mít nemusí.
Vystudovat, nebo vysedět?
Na začátku je ale nutné zmínit, že skutečně vzdělaní odborníci na výživu v Česku samozřejmě existují. Obor nutriční terapeut lze absolvovat na vyšší odborné škole zdravotnické nebo na vysoké škole jako bakalářský obor.
Dříve ho bylo možné studovat na středních zdravotnických školách, jehož absolventky pak pracovaly jako dietní sestry.
Dnes už toto studium jako středoškolské možné není. Nutriční terapeuti se i po absolvování školy musejí kontinuálně vzdělávat – za určité časové období musejí nasbírat příslušný počet kreditů, což jim zajistí účast na přednáškách, kurzy či absolvované zkoušky.
Jak dlouhý a nakolik intenzivní kurz výživový poradce absolvoval, se jeho klienti mohou často jen dohadovat. Pokud se prezentuje tím, že kurz, jehož je frekventantem, má akreditaci ministerstva školství, lze se spolehnout, že obnášel nejméně 120 hodin a že na nich vyučovali v oboru vzdělaní odborníci. Nikdo ale klientům nezaručí, že si z kurzu něco skutečně odnesou, protože zákon nenařizuje žádné zkoušky, které by znalosti absolventů ověřovaly.
„Pokud po někom chci, aby ovlivnil mé vlastní zdraví, nesvěřila bych se někomu, kdo o fungování metabolismu a fyziologii člověka nemá potřebné znalosti. Zejména je třeba upozornit na to, že dílčí znalost, například činnosti svalu při fyzické zátěži, neznamená znalost fyziologie a metabolismu člověka,“ říká přitom Tamara Starnovská, registrovaná nutriční terapeutka, předsedkyně Sekce výživy a nutriční péče České asociace sester.
Na vlastní nebezpečí „Problém nastává ve chvíli, kdy absolventi kurzů začnou radit lidem, kteří jsou nemocní nebo ve stadiu počínající nemoci, jež se ještě nemusí plně projevit,“ říká Pavel Suchánek z pražského IKEM, kde se zabývá výzkumem aterosklérozy a vlivu stravy na její vznik.
Přesně to ale výživoví poradci často dělají.
„Za nemocného lze přitom označit každého, kdo trpí byť jen zvýšeným, natož pak vysokým krevním tlakem, stejně pokud má zvýšenou hladinu cukru či cholesterolu v krvi. A nemocí je i obezita, kterou všechny tyto příznaky zpravidla doprovázejí,“ dodává Suchánek, který je rovněž členem Fóra zdravé výživy. Kromě toho ale také vyučuje nutriční terapeuty na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a o výživě přednáší i na kurzech, které pořádají soukromé společnosti Tonus a Nutris.
Absolventi soukromých kurzů by podle něj nemocným lidem neměli vůbec radit.
Poškodit samozřejmě mohou i zdravé klienty. Například pokud jim doporučí dietu chudou na některou živinu či příliš radikální. Neodborné rady ale dokážou pěkně zamávat i s psychikou. „Ať už jsou to měřiči tuku u metra, většinou poradci z Herbalifu, kteří měřeného člověka vyděsí, jak je na tom špatně, nebo poradci, kteří na základě nějakého dotazníku či jiného měření udělají totéž. Člověk pak pod jejich tlakem koupí předražené potravní doplňky a může se často zbytečně obávat o své zdraví,“ říká Iva Málková, psycholožka a ředitelka známé společnosti STOB – Stop obezitě. Nepřehledná krajina Vybrat odborníka, který je schopen skutečně kompetentně poradit, přitom není vůbec jednoduché. Pomůže internet i dotaz na kurz, který dotyčný absolvoval. Jejich úroveň se totiž dost významně liší. Kromě jeho délky se určitě vyplatí zajímat se o to, zda je zakončen zkouškou.
Vyznat se v nepřehledné krajině kurzů je ostatně oříšek i pro zájemce o toto studium. Ze vzdělávání výživových poradců se totiž v posledních letech stal poměrně slušný byznys.
Třiatřicetiletá Hana, která vystudovala historii, kde po dalším studiu získala i vědecký titul Ph. D., chtěla zkusit něco nového, co by bylo více spojené s praxí. „Vždy jsem se zajímala o zdravé stravování a přidružila se ještě zkušenost se sháněním zaměstnání po dokončení doktorského studia, kdy mi mé vzdělání bylo spíš na překážku,“ říká. Nakonec si vybrala kurz, kde upozorňovali na nutnost dobré znalosti učiva k závěrečným zkouškám a průběžné testování.
„To mi připadalo seriózní. Naopak hned mne odradily společnosti, kde bylo studium rozloženo třeba jen do dvou měsíců,“ dodává Hana, která byla s půlročním kurzem, za který zaplatila dvanáct tisíc korun, spokojená. Částka kolem deseti tisíc je podle nabídky, která se objevuje na internetu, obvyklá, liší se jen doba trvání kurzů.
Nárůst zájmu o zdravé stravování i požadavky, které současnost klade na fyzický vzhled, jsou pro tento typ kurzů živnou půdou. Mnozí lidé se navíc domnívají, že jejich budoucí podnikání v tomto oboru by mohlo být úspěšné. O účastníky proto rozhodně není nouze. Další frekventanti se rekrutují z řad nezaměstnaných. Kurzy, které mají akreditaci ministerstva školství, totiž mohou jejich pořadatelé nabízet jako rekvalifikační, takže dosáhnou na státní peníze. A jak už bylo řečeno, požadavkem je pouze počet hodin a vzdělání přednášejících. Nic dalšího akreditace nepřináší ani absolventům.
První byl aerobik Hlasy po zpřísnění požadavků na lidi, kteří vykonávají tuto práci, se ozývají zejména od odborníků. „Živnost nevázaná by se určitě měla změnit na živnost vázanou,“ myslí si Málková. K tomu se v Česku zatím neschyluje. Za pozornost by přitom stály i další profese, kde je ve hře lidské zdraví. Česká komora fitness vybrala několik profesí z oboru fitness, u kterých se zasazuje, aby odpovídaly evropským kvalifikačním standardům. Výživoví poradci patří mezi ně. Ve spolupráci s Národní soustavou povolání se komoře prozatím podařilo získat profesní a kvalifikační standardy pro instruktory aerobiku. Každý, kdo chce tuto profesi vykonávat, musí napříště před autorizovanou osobou složit zkoušky, které prokážou, že má dostatečné znalosti i dovednosti. „Věřím, že už příští rok začneme zkoušet i u zbylých profesí,“ říká šéfka České komory fitness Jana Havrdová.
Kurzy, které mají akreditaci ministerstva školství, mohou jejich pořadatelé nabízet jako rekvalifikační, takže dosáhnou na státní peníze
O autorovi| Pavla Kreuzigerová • kreuzigerova@mf.cz
