Význam zeleného zipu

Zavedení volebních kvót prosazují i mnozí muži

Ještě nikdy se před volbami tolik nediskutovalo o účasti žen v politice. Mohou za to především zelení, kteří postavili ženy do čela hned čtyř krajských kandidátek. Ani v ostatních krajích však zelené dámy nepřicházejí vůči pánům zkrátka, protože tato strana na předních pozicích důsledně dodržuje princip zipu muž-žena. S výjimkou Moravskoslezského kraje, kde jsou v první šestici ženy v převaze 4:2. Strana zelených se rozhodla pro vnitřní povinné kvóty, které pro začátek určují třicetiprocentní účast žen. V budoucnu mají být kandidátky zipem odshora až dolů. Zavedení kvót ve straně prosazují i mnozí muži, na veřejnosti nejviditelněji místopředseda Petr Štěpánek a Petr Uhl.

Ven z kuloárů.

„Jestliže chceme ženy v politice, musíme ji víc otevřít. Nesmíme brát dětem matku, ale musíme jí umožnit účast na rozhodování. Politiku je třeba vyvést z kuloárů a účast žen v ní zabezpečit kvótami,“ soudí Štěpánek. Nemyslí si, že ty kvóty musí být navěky. Možná že po pěti deseti letech i naše společnost přivykne přirozenému složení legislativních a exekutivních orgánů, jako je tomu v severských zemích, a kvóty se stanou zbytečné. Bez nich si však cestu k rovnoprávnému postavení žen Štěpánek nedokáže představit. Před očima má finských příklad, kdy voličům nabídli důsledně vyrovnanou kandidátku, ale bez pořadí. Lidé, kteří do té doby měli možnost volit jen muže, vybírali i pak podle svého zvyku. Změnit se proto musí nejen politické způsoby, ale i vnímání veřejnosti. „Aby byly ženy stejně úspěšné jako muži, musely by se v systému bez kvót chovat jako muži, ale kdo by o to stál?“ myslí si Štěpánek. Je přesvědčen, že by ženy neměly trávit večery po schůzích, jak jsou zvyklé jejich protějšky. Že by po jejich vzoru neměly pečovat o svůj kariérní vzestup stálými zákulisními debatami a snahou být u všeho, kde se co šustne. Upevnit jejich postavení bez těchto pánských berliček by jim měly pomoci právě kvóty. A pak by se mohla změnit celá politika, že by i muži měli víc času na to trávit večery s rodinami. „Já sám mám dvě malé děti. Snažím se, abych byl co nejvíc s nimi a abych na sebe převzal různé povinnosti, ale stejně daleko víc starostí zůstává na ženě. Kdyby se chtěla víc politicky angažovat, neměla by stejné příležitosti jako já,“ míní Štěpánek. Publicista Petr Uhl si povšiml, že se česká společnost kvót bojí, a poukazuje na to, že už pouhé zavedení tohoto pravidla mění atmosféru ve straně. Napsal o kvótách: „Tam, kde je mají, jich často ani nemusejí použít, proces volby žen a jejich zařazení na kandidátky začíná dříve než v primárkách. Kvóty samy důstojnost ženy nesnižují, pomáhají jen dosáhnout nápravu.“ „Nejsme první stranou, která deklaruje rovnoprávné postavení žen. Podívejte se ale třeba, kolik žen mají na významných postech lidovci, ti káží vodu a pijí víno. Nejsem si jist, že by to u zelených bez kvót nedopadlo taky tak,“ uzavírá Štěpánek. A je spokojen, že se o rovnoprávné postavení ve straně začínají brát samy ženy.

Zmlácená pražská dvojka.

K nejdůslednějším propagátorkám úplné rovnoprávnosti mužů i žen patří Kateřina Jacques, která to má mimo jiné i v popisu práce. Je vrchní ředitelkou sekce pro lidská práva a rovné příležitosti úřadu vlády. V politické struktuře je na druhém místě pražské kandidátky zelených za volebním lídrem Martinem Bursíkem. Je to sebevědomá vzdělaná mladá žena, o níž si jeden z jejích vysokoškolských učitelů a nyní její zelený spolustraník exministr životního prostředí Ivan Dejmal myslí, že by mohla okamžitě vykonávat nějakou exekutivní funkci. Proti staromilcům má prý značný náskok v moderním pojímání politologie a společenských věd. A díky úřednické praxi na vysokém postu by dobře věděla, do čeho jde.
Špatný odhad ovšem měla, když důvěřovala české policii. Na poklidnou prvomájovou demonstraci proti fašizujícím nacionalistům si vzala transparent s textem Zelení proti neonacismu a zároveň dvě děti. Skončila zbitá a zadržená brutálním policistou a její příběh od té doby plní média. Politička, která prosazuje rovné příležitosti mezi muži a ženami, dostala lekci jisté formy typicky mužského prosazování převahy. Včetně posměšků, které si musela vyslechnout na policejní stanici.
Problém nerovnováhy mezi občanem a uniformou vidí Jacques v tom, že policisté nepodléhají nezávislé kontrole. Naproti tomu podceňování žen v mocenských a rozhodovacích funkcích žádná kontrola nevyřeší, tvrdí Jacques, to může zajistit jen správně nastavený demokratický systém. Je vyznavačkou Masarykovy teze, že „ženská práva jsou lidská práva“. Proto by ženy neměly vytvářet nějaké zvláštní struktury, ale měly by mít účast na rozhodování. Jacques je přesvědčena, že do našeho volebního systému by měl být zařazen takzvaný skandinávský model, který by zabezpečil minimálně třicetiprocentní účast žen na politickém životě. „Třicet procent je kritická hranice, pod ní každá menšina ztrácí možnost uplatňovat své zájmy,“ upozorňuje Jacques a dodává, „přikláním se k pozitivní motivaci politických stran pomoci bonusů, ne pro cestu sankcí.“

Žena-hráz.

První místopředsedkyně zelených Dana Kuchtová, která stojí v čele jihočeské zelené kandidátky, si však myslí, že společnost není pro razantní krok ještě připravena. „Nahradit schopné muže neschopnými ženami nikdy nesmí být naším cílem,“ říká. Ve vnitrostranické politice však kvóty vnímá jako přínos. Coby know-how, jímž může Strana zelených zaujmout při své premiéře ve sněmovně. Třicet čtyři procent žen na parlamentních kandidátkách je pro Kuchtovou důkazem, že zelení si tuto zásadu po vzoru většiny evropských zelených už osvojili.
„Jestli bych získala první pozici na kandidátce bez vyhlášených kvót, nejsem schopna odhadnout. Možná by to bylo o něco těžší. Ale tak jako tak jsem musela projít primárkami a první místo si vybojovat proti dvěma mužům,“ uvádí Kuchtová.
Její silnou stránkou je, že se vyprofilovala jako dlouholetý vůdčí typ Jihočeských matek, v neustálé opozici proti Temelínu. Umí vyjednávat, osvojila si mediální taktiku, do politiky si přináší spoustu zkušeností. Ale taky stín trvalé opozice. I sami spolustraníci ji vnímají rozdílně. Jedni obdivují vitalitu, s jakou stála za zády šéfům Temelína a odhalovala veřejnosti utajované poruchy. Druzí se této konfrontační politiky trochu obávají. „Každý, kdo se angažuje, někoho potěší, jiného naštve,“ shrnuje jihočeský předseda zelených Dalibor Stráský. „Zelení nechtějí aktivistku, odrážející útoky vyznavačů jádra, proto jsem se rozhodla hnutí opustit. Nehodlám se však jenom přizpůsobovat. Strana mě učí vnímat širší společenskou problematiku a já zas do ní vnáším trochu radikálnosti,“ uvažuje Kuchtová.

Rehabilitace kvót.

„Zpočátku jsem vůbec nebyla příznivcem kvót. Připadalo mi, že větší rovnoprávnost je v tom, když ženy dokážou obstát v konkurenci s muži. Ale už jsem změnila názor. Mám pověst asertivní a ambiciózní osoby, ale kam se hrabe moje asertivita na předsedu Bursíka či kolegy Pávka nebo Pence. Naprostá většina žen přitom nemá moje vlastnosti, nemají chuť se samy prosazovat. V politice jsou ale velice potřeba. Ženy mají větší empatii, lépe chápou partnera a výsledkem bývá dohoda,“ přemítá Eva Tylová, vůdčí osoba plzeňské kandidátky, kdysi náměstkyně ministra životního prostředí či ředitelka České inspekce životního prostředí.
Tylová soudí, že muži často získávají převahu jen proto, že se scházívají po večerech a řadu záležitostí domlouvají neoficiálně. „To si většina žen nemůže dovolit. Plní obvykle roli manažera domácnosti, která je psychicky velice zatěžuje. U muže takové bariéry nejsou, dřívější mužské role z dnešních domácností vymizely,“ říká Tylová. A vyvozuje z toho závěr, že kvóta umožní ženě vstoupit do politiky, i když nebude trávit večery v klubových debatách.
Z Tylové se postupem času stala vyznavačka kvót, ale ne uzákoněných norem. Měly by sloužit jako pravidlo, které je po ruce k dobrovolnému použití. „Už jsme podle něj hledali i muže, když do republikové rady Strany zelených kandidovaly tři ženy,“ vzpomněla si Tylová.

Nová krev zvenčí.

„Nejsem členkou strany a kvótovému pravidlu vděčím za to, že si na mě zelení vzpomněli,“ líčí ostravská Věra Jakubková. „A ne že nebyla konkurence, byly jsme na to první místo v Moravskoslezském kraji tři kandidátky,“ dodává. Nečekané rozhodnutí kandidovat rodina podpořila a okolí se rozdělilo na dva tábory. „Jedni říkali, jdi do toho, druzí varovali. Bylo to těžké rozhodování,“ vzpomíná Jakubková. Nebýt nabídky motivované kvótami, nikdy by ji samou něco podobného nenapadlo.
Jakubková působí v nevládní organizaci a zabývá se ekologickou výchovou nejen dětí, ale i učitelů a jiných cílových skupin. „Neziskové organizace považuji za bohatství společnosti, potkávám v nich strašně moc aktivních a chytrých lidí. A tak mým tématem, jestli se dostanu do Parlamentu, bude zákon o daňových asignacích. Aby lidé sami mohli podporovat to, o čem jsou přesvědčeni, že je pro život prospěšné, od církví po neziskovky,“ dokládá Jakubková, že nechce zapomenout, odkud vzešla. Ženský přístup může do politiky mnohem snadněji přivést dosud opomíjená témata, jakým je například ochrana spotřebitele. „V tom se hodně angažuji a taky mě zajímá rozvoj biopotravin. Kdo jiný než mámy, které vaří a kterým není jedno, co baští jejich děti, kde to nakoupily a odkud to pochází, by měly být strážkyněmi domácího krbu? A to nejen fyzicky doma, ale i v Parlamentu. Protože záleží na tom, v jakém prostředí lidé žijí, co si kupují, jestli v tom nejsou jedy,“ uvažuje Jakubková. Přitom z lektorské a pedagogické práce ví, jak je někdy těžké ovlivnit lidské stereotypy. Nejméně patnáct let říká kantorům: „Začněte ve škole. Přece jim nemůžete vykládat o úsporách energie, o tom, že mají doma umývat nádobí octem, a přitom ve škole při úklidu klidně používáte chemii a nepíšete do recyklovaných sešitů.“ Ty školy si pokaždé najdou důvod, proč to nejde. Pro Jakubkovou je však důležité otázku při každé příležitosti nastolit a ukázat, že to jde změnit. „Ve spotřebitelství vidím obrovskou bránu k lidem, a kdo jiný by ji měl otevřít než ženy-političky,“ myslí si Jakubková. O uzákonění volebního zipu však ani ona není skálopevně přesvědčena, raději by pravidlo viděla v rovině dobrovolnosti.

Nejsme šedé myšky.

Vůdčí osobnosti středočeské kandidátky Olze Zubové připadaly kvóty zprvu velice ponižující. Na první místo byla zvolena demokraticky, žádnými kvótami. Nicméně celý výsledek, kterého se využitím kót docílilo, ji uspokojil. „Lépe koresponduje se skutečným stavem společnosti. A ženy mohou přinášet úplně nová témata,“ pochvaluje si Zubová. Na dělbu mezi muži a ženami má ovšem Zubová i kritický pohled: „Muži raději diskutují, ženy jsou věcnější a pracovitější.“ Velice se jí líbilo setkávání čtrnácti krajských volebních lídrů. „Jsme různorodí, i díky tomu, že je mezi námi třetina žen. Nejsme žádné šedé myšky, které poslouchají jednoho vůdce.“