Nedávno mne potkala tristní příhoda. Ve „skříňce pokladů“ populárního Bugsy´s baru registruji něco, co vyhlíží jako na bok postavený radiátor. Nechápavě a se snažím nahlédnout mezi žebroví z kovu zřejmě kosmického, odkud tu a tam zazáří pablesk jiskérek barvy tmavého medu. Identifikuji uvnitř „zakletou“ karafu mimořádně vnadných tvarů – tedy vnadných pro mlsného pijana. Na můj dotaz, co to tam vlastně mezi ty nejnoblesnější lahve nejlepšího koňaku strčili za nepatřičnost, mne barman zpraží pohledem a mezi dvěma čísly bravurní ekvilibristiky s lahvemi pohrdavě odsekne: „Přece Timeless!“ Hodil to slovo do prostoru tak, že bylo zcela jasné, co si myslí o mé neznalosti a své snaze, to o perlách a sviních. Dopíjím svůj drink a utíkám z baru. Vrátím se, až „budu umět“. A při „kontrašichtě“, k jinému barmanovi!
Doma zuřivě sjíždím weby a listuji všude, kde se mohu něco dozvědět o tajemné lahvi zvláštního jména ukryté ve stejně zvláštní „ambaláži budoucnosti“. To, co zjišťuji, zčásti opodstatňuje moji neznalost. Protože, vážení, timeless, ještě než se pokusím kostrbatě vylíčit, oč vlastně jde, byl poslán do světa v pouhých dvou tisících exemplářů. A v česku jsou jen dva!
Střídání dvou století je jedinečnou chvílí, která si zaslouží jedinečnou oslavu. K tomuto okamžiku se připravují mimořádné produkty, které jsou míněny jako pozdrav novému věku. U společnosti Hennessy je tímto pozdravem právě timeless, uchvacující směs jedenácti „eaux-de-vie“ těch nejlepších ročníků dvacátého století. Jak praví prezident společnosti Christophe Navarre, „dokonalý počin úmyslně provokativní snad až na hranici skutečného úžasu. Hennessy si dovoluje tvrdit, že přináší větší požitek znalcům z celého světa!“ Velká slova, snad až nabubřelá. Nemám důvod o nich pochybovat, ale přesvědčit se o jejich váze asi mohu. Proto se objednávám k majiteli baru Bugsy´s Václavu Vojířovi. Kdo u nás by mohl vědět víc?
Když vstupuji do moderního trendy podniku třetího milénia, nemám jasno o tom, zda tam takové nápoje jako koňak patří, zda se nejedná o přežitek z dob, které jsou již nenávratně „out“. „Zcela jistě patří,“ říká Vojíř. „Víte, on moderní, nebo dokonce ultramoderní podnik není o zapuzení starého. Co je jenom moderní, bývá krátkodeché, generační. Tím se dostáváme i ke koňaku Timeless. Že by mohlo jít jen o prostý, byť velice propracovaný marketingový tah, si nemyslím. Už váha jména Hennessy něco takového vylučuje. A potom to zcela neobvyklé složení.“
Koňaky se „blendují“ ze čtyřiceti, šedesáti i sto eaux-de-vie, jenže v timeless jich je „pouhých“ jedenáct. Ale co ročník, to bomba! „Jde o jakýsi mimořádný, vlastně ,ročníkový‘ koňak, pokračuje Vojíř. „Proč je ta láhev právě u nás? K image podniku patří mít tyto skvosty. I když se třeba nikdy nevypijí, jsou tu a lidé je vidí. Když je nějakého pití na světě tak málo a vy ho máte, to je přece něco! A to nehledím na sběratelskou hodnotu koňaku Timeless v čase. Ve spojení Hennessy Timeless nejde o snobismus, ale o jakousi výzvu, možná ukázku strategie do budoucnosti. V tomto světle není až tak důležité, jak vlastně chutná. I když jsem přesvědčen, že znamenitě. Ve prospěch tohoto produktu a ve víru společnosti v něj mluví i to, že každou lahev jezdí po světě předávat sám pan Maurice Hennessy.“
Malý panák timeless by podle Vojíře vyšel na asi dvanáct tisíc korun.
