Donedávna se o politických filmech hovořilo jako o reliktu sedmdesátých let. Nyní – jak hlásí hlavně Spojené státy a jejich média – zažívá žánr mohutnou renesanci. Politické filmy dokonce zaznamenaly divácké rekordy v návštěvnosti a obdržely i Oscary. Jaké snímky to jsou a jaké důvody vedly ke značnému zájmu o ně? Proč donedávna platila zásada, že politický film nemůže mít masový úspěch?
Každá změna ve filmové branži přichází již po mnohá desetiletí z Hollywoodu. Tuto nejprve signalizoval náhlý vzestup dokumentárních filmů s politickou tematikou, které ještě před krátkým časem patřily jednoznačně do kategorie non-profit. Snímky režiséra Michaela Moora Bowling for Columbine a Fahrenheit 9/11 zaznamenaly rekordy nejen v návštěvnosti, ale i v zisku. Dnes už nejsou osamocené. Titul Errola Morrise The Fog of War, který je de facto portrétem celé jedné americké politické éry, byl stejně jako titul Bowling for Columbine oceněn Oscarem. A snímek Davida Guggenheima Inconvenient Truth zaznamenal ještě větší úspěch než Moorův, a přitom pojednává o oteplování planety.
Odborníci, například Reiner Rother, vidí oblibu těchto filmů především v tom, že plní klasickou roli: podávají informace, ukazují perspektivy, pomáhají v orientaci. To vše jsou věci, které po komercionalizaci médií jsou už na dnešním mediálním trhu těžko k mání. Jednoduše řečeno, tyto filmy zaplnily díru na trhu, která vznikla banalizací tradičních médií v době, kdy po konci studené války a pádu železné opony lidé pochopili, že nenastal konec dějin.
Politické hrané filmy na tento trend musely rovněž reagovat. Mají to samozřejmě těžší, protože jejich úkolem je diváky také bavit. Novou hvězdou v tomto žánru se stal George Clooney, který se profiloval nejen jako herec, ale i režisér. O jeho filmu Syriana se hovoří jako o odpovědi na Moorův Bush-bashing Fahrenheit 9/11. Syriana je vlastně napínavým filmem z prostředí agentů, ale jde v něm také o spolehlivost, jednoznačnost na jedné straně a morální ambivalenci na druhé straně. Filmová fikce zrcadlí americkou politiku na Blízkém východě, a to samozřejmě velmi kriticky.
Uvidíme, zda tato nutná změna najde nějaký zřetelný ozvuk i v České republice, jejíž nejúspěšnější filmy stále opakují zavedený mustr laskavého humoru, ať se kolem nás děje cokoliv.
