Bez zneužívání ekonomické závislosti byla ve sněmovně nuda
Václavu Klausovi zabralo víc času přimět poslance ke klidu, než potom trvalo projednávání vládního návrhu zákona o ochraně hospodářské soutěže. Za necelou čtvrthodinku byla minulé úterý poměrem hlasů 152:20 schválena zákonná norma týkající se problematiky, kterou místopředseda vlády Pavel Rychetský nazval „naprosto prioritní i z evropského hlediska . V případě kladného stanoviska Senátu a prezidenta by mohla začít platit od 1. července. Jako nůž máslem procházel zákon i předchozími dvěma sněmovními čteními. O jediný vzruch se postaral Ladislav Skopal (ČSSD), když přišel s pozměňovacím návrhem na zařazení paragrafu o zneužívání ekonomické závislosti. Ten je všeobecně chápán jako kladivo na obchodní řetězce, které jsou podezřívány, že zneužívají závislosti svých odběratelů. Loňská řež. Právě tato problematika silně vzrušuje poslance i senátory. Byla i zápletkou, která dala předchozímu pokusu vlády protlačit změnu zákona o hospodářské soutěži Parlamentem dramatický náboj, na jaký jsme v našem zákonodárném sboru zvyklí. Jak je známo, loni v lednu sněmovna schválila novelu zákona o hospodářské soutěži z roku 1991. I s paragrafem o zneužití ekonomické závislosti. Senát ji však vrátil právě kvůli paragrafu o zneužití ekonomické závislosti. V horní komoře se tehdy argumentovalo jednak tím, že evropské komunitární právo tento problém neřeší, a jednak tím, že postih obchodních řetězců by vlastně poškodil právě tuzemské výrobce, protože obchodníci by se místo nich obraceli na dodavatelské řetězce, a to i zahraniční. Když se návrh zákona vrátil do sněmovny, ta zamítla senátní znění, ale neschválila ani to, které sama předtím schválila. Zasloužili se o to poslanci za Unii svobody, kteří si to v průběhu procedury rozmysleli a podruhé už sněmovní znění nepodpořili. Přistaň a leť. Říkalo se tehdy, že zalobbovaly obchodní řetězce. To ale poslanci i senátoři pochopitelně popírali, odvolávajíce se na podstatné „systémové důvody. Ať už tam tlak obchodníků byl, nebo ne, jisté je, že o paragraf o zneužití ekonomické závislosti šlo v první řadě. To potvrdil i Jaroslav Plachý (ODS), který coby zpravodaj k současnému vládnímu návrhu nového zákona uvedl: „Připomenu, že důvodem k zamítnutí byla především značně kontroverzní ustanovení týkající se obchodních řetězců. Nicméně se ukázalo, že zamítnutí dílčí novely zákona bylo ku prospěchu věci. Po deseti letech od nabytí účinnosti stávajícího zákona o ochraně hospodářské soutěže vláda předkládá zcela novou úpravu soutěžního práva, plně slučitelnou s právem Evropských společenství. S tím lze souhlasit, i když šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Josef Bednář tvrdí, že s předložením zcela nového zákona se stejně počítalo. Fakt je, že antimonopolní úřad i vláda se „kontroverzního ustanovení už (nebo prozatím?) vzdaly. Vzdal se ho, možná pod tlakem stranických kolegů ze státní exekutivy, i poslanec Skopal, který při třetím čtení svůj pozměňovací návrh stáhl. Tím byla vydlážděna cesta k tomu, co Bednář označuje za harmonizaci českého soutěžního práva s právem Evropských společenství. Přitáhnout a ubrat. Bednář zdůrazňuje zkreslenost představy, že regulace v evropském pojetí znamená sešněrování trhu. Zatímco v některých oblastech se podmínky zpřísňují, v jiných uvolňují. „Podstatný a rozhodující je zájem spotřebitele a ten nový zákon v souladu s evropskou praxí lépe ochrání. Sněmovna vládní návrh upravila jen drobně. Jedním ze zásahů je zvýšení prahové hodnoty notifikace fúzí na pět miliard korun celosvětového čistého obratu všech fúzujících firem, respektive 550 milionů korun celkového čistého obratu v ČR, přičemž alespoň dva ze spojovaných soutěžitelů musí mít každý čistý obrat dvě stě milionů korun. Zároveň vypadlo další původně navrhované kritérium – pětadvacetiprocentní podíl na trhu. Právě spojování firem se týkají nejvýznamnější změny. Vedle zavedení kritéria obratu zákon zpřesňuje definici fúzí, zakazuje uskutečňování spojení soutěžitelů do doby, než je antimonopolní úřad povolí, nebo nepovolí, zavádějí se lhůty pro vydání rozhodnutí, zpřesňuje se ustanovení o pokutách – ty bude možné uložit jen na základě zaviněného jednání soutěžitelů, přičemž při vyměřování pokuty je úřad vázán především závažností protiprávního jednání a jeho délkou. Další změnou je absolutní zákaz horizontálních dohod, tedy dohod o cenách a rozdělení trhu, a zpřesnění podmínek pro udělení individuální výjimky z obecného zákazu dohod narušujících soutěž. Úřad pro odchranu hospodářské soutěže zároveň získává zmocnění k vydání blokových výjimek týkajících se určitých druhů dohod. Zavádí se definice dominantního postavení na principu tržní síly. Jde o takové ekonomicky silné postavení podniku na trhu, které mu umožňuje zabraňovat efektivní soutěži a chovat se ve značném rozsahu nezávisle na svých konkurentech, obchodních partnerech a spotřebitelích. Zákon zřizuje veřejnosti přístupný kartelový rejstřík obsahující seznam dohod, kde antimonopolní úřad povolil výjimku z obecného zákazu. Jednoznačně se vymezuje pravidlo „de minimis – vymezení okruhu dohod, které nemají výraznější dopad na soutěž – a výslovně se stanovuje aplikace zákona na oblast veřejně prospěšných podniků. Zvažte to. Shodou okolností krátce předtím, než zákon získal podporu poslanců, zaznamenal Bednář další úspěch. V Paříži, na jednání výboru pro soutěžní právo a politiku OECD, byla oceněna regulatorní reforma v České republice. Současně zazněla doporučení týkající se zintenzivnění soutěžní advokacie v souvislosti s privatizací přirozených monopolů, zavedení leniency programu (odpuštění nebo snížení sankcí výměnou za informace o kartelových dohodách) a také dozoru antimonopolního úřadu nad dodržováním pravidel hospodářské soutěže ze strany orgánů státní správy a obcí. Zatím úřad tuto pravomoc má, ale v novém zákoně byl příslušný paragraf na základě připomínky Legislativní rady vlády vypuštěn. OECD doporučuje vhodnost tohoto kroku znovu zvážit.
