Problémem české politiky i ekonomiky je, že se vnímá jen v lokálním měřítku
Státní správa bez experimentů, široká politická shoda na zásadních rozhodnutích, větší integrace v rámci Evropské unie, přijetí eura v letech 2019 až 2021, zvýšení domácí poptávky, pobídky pro zahraniční investice. Tak by podle stínového ministra financí za ČSSD Jana Mládka vypadala ideální vize české budoucnosti. Základní body pro zlepšení podnikatelského prostředí a znovuobnovení ekonomického růstu představil na akci Euro Business Breakfast pořádané týdeníkem Euro v pražské restauraci Mlýnec.
„Chceme-li zlepšit hospodářskou politiku, musíme vědět, kde se stala chyba, abychom se z ní mohli poučit,“ uvedl Mládek na akci, jejímiž partnery byly společnosti ČEZ a Weil, Gotshal & Manges. Při sledování vývoje růstu HDP se pak dopracoval k tomu, že lépe se vedlo za vlád ČSSD. Připustil, že poslední Nečasově vládě situaci zkomplikovala ekonomická krize, ale z přehledu konkurenceschopnosti zemí podle Světového ekonomického fóra vyvodil, že za propad na letošní 46. místo z 29. v roce 2006 prostě může sedm let „zvláštních“ vlád.
„Jsem rád, že jste připomněl průzkum Světového ekonomického fóra, k němuž čeští politici moc neřekli. Vyšlo v něm totiž také to, že z hlediska důvěry v politiky jsme na 146. místě, jen třetí od konce a před námi jsou všechny africké země,“ podotkl z publika Jan Mühlfeit, ředitel evropského Microsoftu.
Daně musejí mít smysl Diskusi, občas připomínající tenisový zápas, ilustruje i povzdech Jana Mládka nad tím, že se ekonomice nedařilo mimo jiné kvůli tomu, že Petr Nečas jako předseda vlády vystudoval přírodní vědy a jeho ministr financí je vzděláním chemik. „Já jsem podobně jako pan Nečas studoval přírodní vědy, a na rozdíl od vás jsme tu školu dostudovali,“ připomněl další z panelistů, předseda představenstva společnosti Avast Eduard Kučera, Mládkovi, který vystudoval VŠE, ale studium na matfyzu nedokončil.
„Program ČSSD chce zvyšovat konkurenceschopnost.
Jak toho chce dosáhnout zároveň se zvýšením daní a tím, že budou zaměstnavatelé znovu platit nemocenskou, nevím,“ dodal k plánům stínového ministra financí Martin Wichterle, předseda představenstva firmy Wikov.
Zvyšování daní na možných 30 procent se nezdálo ani Kučerovi. Podle něj především nadnárodní společnosti platí daně ze solidarity. V globální ekonomice mají totiž firmy jako Google, Amazon či Starbucks k dispozici nástroje, jež umožňují se daním vyhnout. Podobnou „pitomostí“ jako zvyšování daní je podle něj i zrušení stropů na zdravotní pojištění. „Náš ředitel bere ročně zhruba milion dolarů, z toho 130 tisíc platí ročně jen na zdravotní pojištění, které se ale v Česku na jeho rodinu nevztahuje. Pro něj i pro firmu pak bude výhodnější, když se přestěhuje do Silicon Valley a daně z příjmů i pojištění bude platit tam a ne v Česku,“ upozornil Kučera na riziko odchodů firem i manažerů nadnárodních firem za lepšími podmínkami.
Aspekty globální daňové konkurence je podle Mládka obtížné prosadit v české politice, která se vnímá z lokálního pohledu. Minimálně je prý třeba otevřít diskusi nad přístupem „platit daně - co za ně“. Pak bude větší dohled nad státní správou.
Nepřítel je jinde „Problémem české politiky je také to, že si stále hledá vnitřní nepřátele. Většina politických stran má plus minus stejný program. Vzájemně se ale negují a každá nová vláda ruší kroky té předchozí. Bojují proti sobě a chybí nám konsenzus. Proto nepřichází pořádek, stabilita ani zářné zítřky, jež všichni v programech slibují,“ předestřel Martin Wichterle.
Nepřítel se však podle něj skrývá jinde.
Příkladem mohou být zahraniční firmy, které exportují do Česka. Zatímco zahraniční investoři dostávali pobídky, české společnosti na ně dosáhnout nemohly. I dnes, když se chce prostřednictvím zahraniční mise česká společnost pokusit o rozšíření vývozu, má za cestu s prezidentskou delegací zaplatit do Zemanova fondu na splácení státního dluhu.
Zahraniční firmy navíc v Česku zneužívají slabší kontroly transferových cen při obchodech propojených společností, ale české podniky jsou v zahraničí přísně hlídány.
Dvojí metr podnikatelé vyčetli státu v případě odvodů za pojištění oproti soukromé sféře, kdy stát platí za jednoho pojištěnce 545 korun, i když mají největší spotřebu.
V tom případě šlo podle Mládka o snahu ministerstva financí přesunout problém na zdravotní pojišťovny, protože jinak by se náklady počítaly do výdajů státního rozpočtu, a tím by rostl tlak na deficit.
Jestli se stínový ministr financí s podnikateli na něčem shodl, šlo především o to, že budoucí vládu čeká hodně práce. Kromě fiskální kázně by měla sledovat více cílů, jež umožní další růst české ekonomiky. Zatímco politici toho chtějí dosáhnout prostřednictvím slibů z volební kampaně, podle podnikatelů by udělali nejlépe, kdyby raději nedělali nic.
O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz
