Finanční gramotnosti bylo dosud v Česku věnováno méně pozornosti, než by si zasloužila
Kolektivní investování v České republice začalo v devadesátých letech. Slovo „fond“ však vyvolávalo rozporuplné reakce. Na jedné straně byl vnímán téměř pejorativně. Na druhé však jako magnet přitahoval spekulanty, kteří v investičních fondech viděli příležitost ke snadnému a rychlému zbohatnutí. Tato „zlatá horečka“, nepodložená dostatečnou zkušeností, finanční vzdělaností a znalostí trhu, způsobila mnoha z nich velké finanční problémy. Problémem byla i regulace trhu, jež téměř neexistovala. Pokud se například smíšený agresivní fond označil za Spořitelní program, nebyla instituce, která by mu v tom mohla zabránit.
Změna
Za téměř dvacet let se mnoho změnilo. Dnes máme regulaci na úrovni. Kultura oficiálních upozornění a reklamy podléhají přísným kriteriím. Spekulanti těžící z nevědomosti drobných investorů zmizeli. Přesto Česko v jedné podstatné oblasti příliš nepokročilo – ve finanční gramotnosti.
Vyšší zájem o lepší vzdělání drobných investorů a de facto i celé populace vyvolává každá ekonomická krize, přestože obvykle jen dočasně. Navzdory všem záporům má proto nedávný otřes trhů i klady. Upozornil znovu na chyby investorů, nedostatečnou zkušenost s investováním i na sklon k takzvanému investičnímu sebepoškozování. Mnoho českých investorů se těmito nedostatky seznámilo během „úprku“ z fondů peněžního trhu v posledním čtvrtletí 2008 a v prvním pololetí 2009. Tehdy objem majetku v těchto fondech klesl o 30 procent. Většina investorů zpanikařila a své peníze ve fondech předčasně vybrala, což bylo velkou chybou.
Ve druhé polovině roku 2009 se situace změnila. Trhy začaly opět růst a hlavním fondům peněžního trhu se po roce ztráta vrátila. Zatímco trpělivější, zkušenější a i finančně gramotnější, kteří peníze z fondů předčasně nevybrali, své investice zhodnotili, méně trpěliví naopak zbytečně kvůli nedostatečné finanční gramotnosti prodělali.
Mírný optimismus
Nízká finanční gramotnost je fenoménem, který zasahuje do mnoha oblastí ekonomiky, a je problémem pro celou společnost. Finančně negramotní mohou jen obtížně přijímat rady, kam a jak investovat a vybírat vhodné finanční produkty. Mnoho lidí proto nemůže využít výhody finančního poradenství. A jsou odkázaní na standardní produkty a podmínky, které však pro ně nemusejí být vždy ani vhodné, ani výhodné.
Finanční gramotnosti bylo dosud v Česku věnováno méně pozornosti, než by si zasloužila. Do budoucna je však možné být mírně optimistický. Lze totiž předpokládat, že počet finančně gramotných investorů poroste. Zájem o finanční vzdělání je logickou reakcí na předchozí negativní zkušenosti z hospodářské krize. Jen málokterý investor proto nebude opatrný a bude se chtít podruhé spálit. Peněz, které „vyhodí“ oknem, proto výrazně ubude. To je dobrá zpráva.
