Český ultralight má dnes stejný zvuk jako české pivo
Na největší světové výstavě sportovních letadel v americkém Oshkoshi se letos v létě se prezentovalo pětadvacet nových letadel. Z toho devět novinek pocházelo z České republiky. A například letoun Allegro firmy Fantasy Air z Písku získal cenu za nejlepší poměr kvality vůči ceně. Co se to stalo ve středoevropské zemi, kde se tradiční producenti letadel pomalu hroutí a za posledních patnáct let přišlo o práci v leteckém průmyslu přes 20 tisíc lidí?
Na rozvalinách LETu Kunovice, Moravanu Otrokovice (a pomalu možná i Aera Vodochody) vyrostlo pětadvacet malých a středních firem specializující se na výrobu ultralightů, tedy letadel, jejichž vzletová hmotnost nesmí přesáhnout 450 kilogramů. Příznivé právní prostředí a dlouhá tradice katapultovala české výrobce během posledních patnácti let na světovou špičku, takže prezident Letecké amatérské asociace (LAA) Jan Brskovský může klidně prohlásit: „Český ultralight má dnes stejný zvuk jako české pivo.“
Sektor výroby ultralightů v tuzemsku zaměstnává tisícovku kvalifikovaných pracovníků, ročně produkuje 325 letadel, 1400 vrtulí a 900 padáků různých typů. Celkový vývoz odvětví se pohybuje kolem miliardy korun. „V Evropě jsou Češi po Němcích druhým největším producentem sportovních letadel,“ zdůrazňuje předseda Asociace výrobců sportovních letadel (AVSL) Miroslav Kábrt.
Od trubek k high-tech
.
Příběh českých ultralightů je jedním nekonečným sledem využitých příznivých okolností. Kořeny české sportovní aviatiky sahají do dvacátých let minulého století. Právě v období první republiky vznikl slogan „vzduch je naše moře“. Od té doby se naše letectví prosazovalo v kategorii cvičných a sportovních letadel. Jejich vývoj a výroba pokračovaly i po druhé světové válce, kdy se sportovní létání soustředilo ve státem podporovaných aeroklubech. V polovině osmdesátých let ovšem začali letečtí nadšenci stavět vlastní amatérská letadla, nelegálně, v domácích dílnách a garážích.
V roce 1990 založili sportovní letci Leteckou amatérskou asociaci, která zajistila amatérskému stavění letadel právní oporu. První provozní směrnice, technické předpisy i výcvikové osnovy odsouhlasilo tehdejší federální ministerstvo dopravy a amatéři zahájili legální letecký provoz. Důležité je, že vedle tradičního aeroklubu vznikla nová organizace, která se věnovala nejen létání, ale i stavbě ultralehkých letadel. Zpočátku amatérských, ale záhy vyráběných i profesionálně, u malých výrobců. „Tak se od jednoduchých konstrukcí a trubkových letounů postupně rodil malý letecký průmysl, který vyspěl až k dnešním špičkovým technologiím,“ říká prezident Letecké amatérské asociace Brskovský.
I přesto téměř tři pětiny domácích letadel postavili amatéři. LAA dnes registruje celkem přes 2000 ultralehkých letadel a na tři a půl tisíce jejich pilotů, kteří s nimi mohou přistávat na více než sto třiceti tuzemských letištích.
Šťastné okolnosti.
Hlavním impulzem k vývoji odvětví byl příznivý legislativní rámec, který zaručil přijatelnou bezpečnost ultralightů a zároveň poměrně jednoduchou a levnou certifikaci. „Do administrace proto nebylo nutné vkládat nadměrné prostředky a firmy mohly peníze použít na vývoj,“ zdůrazňuje Brskovský. Česká republika tím získala technický náskok. Jako první aplikovala u ultralightů technické parametry, které se používají jen ve vyšších kategoriích letectví, například výrobu celokompozitových letounů.
Výrobci ultralightů ovšem svá letadla vyrábějí jen na základě oprávnění LAA. Když chtějí rozšířit výrobu o letouny vyšší kategorie, musejí žádat o oprávnění Úřad pro civilní letectví na základě evropských předpisů.
Čeští výrobci se tím stali mistry oboru. „České ultralighty mají výbornou pověst a zahraniční kupci je obdivují,“ tvrdí Marcela Mrkvičková, obchodní manažerka píseckého výrobce Fantasy Air. Její slova potvrzují údaje o podílu exportu (viz tabulku).
Do poloviny devadesátých let domácí firmy vyráběly většinou jen pro domácí trh a zaměstnávali maximálně deset lidí. „Zlom nastal v letech 1996 až 1997, právě tehdy se české ultralighty technicky vypracovaly na úroveň, kdy se vyplatilo rozjet sériovou výrobu. Od té doby jde většina produkce do zahraničí,“ zdůrazňuje Kábrt. Do loňska výrobci vyváželi ultralighty především do Evropy, ale také do Austrálie, Jižní Afriky a částečně také Latinské Ameriky.
Sektoru bezpochyby pomohla hroutící se výroba ve „velkém letectví“, uvolnila řadu kvalifikovaných a zkušených odborníků. Díky nim se dokonce vžil pojem česká konstrukční škola. Například v okolí bývalého kolosu LET Kunovice vyrostli v posledních letech dva největší tuzemští producenti ultralightů – firmy Czech Aircraft Works a Evektor Aerotechnik. Druhé centrum je v Hradci Králové, kde sídlí společnost TL-Ultralight, a čtyřlístek největších firem doplňuje písecká Fantasy Air. Ke špičce patří i někteří výrobci komponentů – například výrobce vrtulí Woodcomp a liberečtí dodavatelé záchranných raketo-padákových systémů Galaxy – High Technology. Renomé si získala také společnost bratří Kábrtů Vanessa Air, která se soustřeďuje na konstrukce a výpočty. „Inženýři Kábrtové patří k nejlepším počtářům na aerodynamiku v zemi,“ hodnotí je majitel firmy TL-Ultralight Jiří Tlustý.
Většina firem v oboru si nedrží vlastní výzkumná střediska, ale spolupracují s pražským ČVUT a brněnským VUT. Při ministerstvu průmyslu kromě toho běží program grantové podpory, kterou využívá například Evektor-Aerotechnik při vývoji až čtrnáctimístného dopravního letounu Ev-55.
Tisíce amerických fandů.
Další injekci poskytla světovému trhu nová kategorie lehkých sportovních letadel LSA, která vznikla v minulém roce ve Spojených státech. Od evropské normy se liší hlavně vzletovou hmotností 600 kg. Američané potřebovali větší užitečné zatížení letadla ze dvou důvodů. V USA se jednak létá na větší vzdálenosti a letadlo musí nést větší váhu paliva, a jednak americký lid nepatří k zrovna nejštíhlejším. Připusťme, že evropská kategorie UL je poněkud nepraktická, protože počítá s průměrnou hmotností pilota 70 kilogramů. Americký požadavek zkrátka vychází z reality. LSA letadla také nesmějí používat nastavitelné vrtule a zatahovací podvozky.
„Do té doby bývalí američtí letci létali často jen na podomácky vyráběných letounech, takzvaných homebuilts, kterých je tam registrováno na třicet tisíc, nebo na starších letadlech firem Cessna a Piper,“ upřesňuje Tlustý. Čeští výrobci ovšem velmi rychle adaptovali svá ultralehká letadla a největší z nich jen za letošní rok prodají v zámoří až 150 letounů, za něž utrží až deset milionů dolarů. O schopnosti adaptace svědčí skutečnost, že během prvního roku obsadily tuzemské firmy tři pětiny amerického trhu, letos to bude asi čtyřiceti procent.
Americký letecký úřad FAA odhaduje, že v následujících deseti létech budou tamní letečtí fandové poptávat až tisícovku LSA letounů ročně. Ve Spojených státech je totiž sportovní letectví široce podporováno, letiště jsou pomalu na každém kroku a často skvěle vybavená. „Kategorie LSA a UL nevyžadují vlastnit klasický pilotní průkaz PPL (Private Pilot Licence). Stačí jednodušší průkazy se zdravotními limity, jež odpovídají požadavkům na řidičské průkazy. Řada bývalých pilotů, kteří již PPL nemají, proto přesedlává na LSA,“ vysvětluje jeden z důvodů obliby Milan Bříštěla z kunovické společnosti CZAW.
Čeští výrobci se vzhledem k rozměrům amerického i světového trhu konkurence neobávají a vycházejí spolu. Příští rok vzroste produkce většiny z nich o desítky procent. Nemusejí se přitom podbízet cenou, protože technická řešení a letové vlastnosti českých letounů jsou vyhlášené. A také líbivý design.
Obáváme se...
Idylku může v příštích letech narušit - jaké překvapení - Evropská unie. Na její půdě, respektive pod hlavičkou Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), vznikají snahy regulovat sportovní aviatiku celoevropsky. Z českých výrobců tuto snahu nikdo příliš nechápe. EASA totiž dosud hlídá jen civilní letectví, kde běží o bezpečí pasažérů. Jenže sportovní aviatika je vzkvétajícím oborem… „Obáváme se, že prudce vzrostou náklady na certifikace i výrobu malých letadel. Může se totiž stát, že evropské předpisy je administrativně přiřadí k těžším kategoriím letounů, což povede k útlumu rozvoje a exportu. To by ohrozilo i naši konkurenceschopnost v zámoří,“ říká prezident LAA Jan Brskovský. Možná jsou tyto obavy předčasné. EASA zatím jen hledá optimální řešení. „Naším úkolem je být u toho a včas se ozvat. Snad nakonec tento proces přinese zjednodušení a úplně novou kategorii pro nekomerční letadla až do pěti tun,“ doufá Aleš Křemen, spolumajitel společnosti Woodcomp.
Czech Aircraft Works Američan z Kunovic
Americký přístup k podnikání představuje Czech Aircraft Works (CZAW), kterou jako společnost s ručením omezeným založil v roce 1992 nedaleko Uherského Hradiště Američan Chip Erwin. Začal výrobou licenčního produktu Zenair s dvaceti zaměstnanci. „V té době v Evropě prudce rostla poptávka po dokončených letadlech a Česká republika má nejen příhodnou polohu v centru Evropy, ale také velkou tradici v avionice a výrobě letadel a širokou nabídku kvalifikovaných a zkušených leteckých techniků a konstruktérů,“ odůvodňuje Erwin své rozhodnutí, „samozřejmě rovněž nižší cena práce v Česku mi pomohla nabízet letadla za konkurenční cenu do celého světa.“
Po povodních roku 1998 se továrna přestěhovala do větších prostor ve Starém Městě, v té době již produkovala kolem sedmdesáti letadel a jejich stavebnic ročně. Během pěti let se produkce zdvojnásobila. Před třemi lety společnost vyvinula hydroplán Mermaid a hned po ustavení kategorie LSA ho certifikovala i v Americe. V roce 2004 dokončila projekt hornoplošníku Parrot, cíleně pro kategorii LSA, a následující rok dolnoplošníku SportCruiser. „Takže teď jako jediní na světě nabízíme v kategorii LSA kompletní škálu,“ poznamenává manažer CZAW Milan Bříštěla. Na vývoji se podílel kromě Erwina, Bříštěly a dalších konstruktérů také Dan Defelici, americký obchodník a minoritní podílník CZAW.
Původní produkci, zenairy, bude podnik vyrábět do konce letošního roku, pak licence končí. Dosud se prodalo přes tisíc kusů. Loni podnik vyrobil celkem sto letadel a utržil za ně 6 milionů dolarů, letos se výroba zvýší o necelou polovinu. Veškerou produkci skoupí zahraniční klienti, do USA se přitom vyveze asi polovina.
Letos v létě kapitálově vstoupila do CZAW finanční skupina Slavia Capital, která poskytla prostředky na další rozvoj firmy. „Poptávka po produktech CZAW podstatně převyšuje její dosavadní produkční možnosti. Naše prostředky podnik využil ke koupi nové haly v Kunovicích a k nákupu strojního zařízení,“ konstatoval Frank Nosek ze Slavia Capital. Přestěhování do areálu kunovického LETu zvládne CZAW do konce roku. „Během tří let bychom se měli propracovat od výroby dvou letadel týdně až k jednomu letadlu denně. Tržby se tím bezmála zdvojnásobí,“ plánuje Erwin. Počet zaměstnanců naroste z dnešních 160 až na 220. Nosek dodal, že Slavia také pomůže CZAW při transformaci na akciovou společnost.
Evektor-Aerotechnik
Malá, větší a větší
Cestou privatizace se pustili nynější spolumajitelé holdingu Evektor Jaroslav Růžička, Josef Vávra a Libor Duchtík.
Z malé konstrukční kanceláře o pár zaměstnancích, která začala podnikat v roce 1991 v pronajatých prostorech, vybudovali během patnácti let jednoho z předních evropských výrobců ve všeobecném letectví s více než 400 zaměstnanci, distribuční sítí ve 40 zemích světa a „neleteckými“ aktivitami, jako jsou dodávky konstrukčních prací pro evropské automobilky.
V roce 1996 společnost Evektor koupila firmu Aerotechnik, bývalý opravárenský závod Svazarmu, a zahájila výrobu kovových letadel. První byl ultralehký letoun Koala, jehož se prodalo čtyřicet kusů. Následující rok konstruktéři Evektoru vyvinuli letadlo Eurostar, primárně pro evropský trh. Dosud si ho koupilo přes pět stovek zákazníků. V roce 2003 vznikl v Evektoru lehký sportovní letoun SportStar, který byl prvním světovým letadlem schváleným americkým úřadem pro civilní letectví v kategorii LSA. Toho se do konce letošního roku prodá kolem stovky. „Jedním z našich prvních kupců byl třiadevadesátiletý pán, bývalý vojenský letec,“ říká obchodní ředitel Milan Mach. Dobře vybavený LSA letoun s autopilotem se prodává za 115 000 dolarů.
Evektor ještě před deseti lety vyrobil jen deset letadel za rok, nyní jich ročně produkuje zhruba 150. Roční výroba roste od roku 2001 o čtvrtinu až třetinu. „Jsme připraveni až na nárůst 200 ultralightů ročně,“ konstatuje projektový manažer Petr Javorský. Podnik letos očekává celkové tržby ve výši 400 milionů korun. Bezmála veškerá produkce najde zákazníky v zahraničí, především ve Velké Británii, Itálii, Německu, Francii, Skandinávii, ale také v USA, Kanadě, Austrálii. „Rýsují se i další teritoria – Nový Zéland, Latinská Amerika a Jižní Afrika,“ říká obchodní ředitel Mach.
Od ultralightů se ovšem kunovičtí chtějí posunout dále, a proto vyvinuli čtyř až pětimístný jednomotorový letoun VUT100 Cobra se širokou luxusně vybavenou kabinou a doletem 2000 kilometrů. Na vývoji spolupracoval Letecký ústav VUT Brno. Letoun, který se bude prodávat za zhruba 300 tisíc dolarů, už našel první zákazníky, typový certifikát by měl získat ve druhém čtvrtletí příštího roku. Projektový manažer předpokládá, že Evektor by mohl na trhu uplatnit sto až sto padesát těchto letadel ročně.
Současně ve firmě vzniká s podporou ministerstva průmyslu a obchodu nový projekt letounu EV 55 pro devět až čtrnáct pasažérů. „To už je letoun kategorie Utility. Nyní probíhá výroba prototypu a první vzlet plánujeme na přelom let 2007 a 2008,“ uvádí Javorský. Dodávat ho Evektor bude pravděpodobně v roce 2009, až skončí certifikace.
Evektor se chlubí ještě jednou specialitou. I ultralighty vyrábí standardními leteckými postupy obvyklými při výrobě větších certifikovaných letadel, disponuje tedy oprávněním od Úřadu pro civilní letectví.
Fantasy Air
Nomen omen
Písecká společnost s ručením omezeným a pohádkovým jménem Fantasy Air vznikla v roce 2000. Nyní ji vlastní otec a syn Josefové Jestřábové, Marcela Mrkvičková a Václav Šolar.
Rodina Jestřábů ovšem se stavbou letadel začala již o pět let dříve, a jak je v oboru téměř tradicí, i v této firmě koníček postupně přerostl v byznys. „Začali jsme letadly Cora, která navrhl konstruktér Oldřich Olšanský a na něž jsme koupili licenci,“ vzpomíná Josef Jestřáb mladší, ředitel firmy.
V roce 2000, kdy se přetavila na „eseróčko“, vznikl nový typ ultralightu Allegro 2000. Tentokrát ho konstruoval tým Fantasy Air ve spolupráci se společností Vanessa Air, která se zaměřuje na konstrukce a výpočty. Fantasy Air v tu dobu také nalezla první prodejce v Německu, Francii, Itálii a Dánsku a začala vydělávat. Allegro si nekupují jen sportovní nadšenci či letecké školy, ale užívá se například také v aeroklubech pro vlečení větroňů.
Další impulz, jako pro všechny významné české výrobce, poskytlo ustavení americké kategorie LSA. „O americký trh jsme se zajímali ještě dříve, než kategorie vznikla, a první letadlo jsme tam jako experimentál vyvezli již v roce 2003,“ říká Marcela Mrkvičková, která se ve Fantasy Air stará o obchod. Společnost proto snadno kontaktovala americké dealery a navázala spolupráci s rodinnou firmou ze Severní Karolíny. V roce 2005 získalo Allegro americkou certifikaci a Fantasy Air až dosud vyvezl do Spojených států padesátku letadel. „Tím se naše společnost stala, dle registru FAA, největším českým vývozcem letadel této kategorie do USA,“ říká Mrkvičková.
Písečtí produkují se třiceti zaměstnanci čtyři až pět letadel měsíčně a roční tržby firmy se pohybují kolem čtyřiceti milionů korun. Jedno letadlo přitom prodávají za 1,1 milionu korun bez daně.
Osvědčený konstruktérský tým letos přibral do party ještě pražskou ČVUT a vyvinul nový typ Allegro 2007. „Snažili jsme se náš hornoplošník přizpůsobit požadavkům zámořských zákazníků. Pilotáž je nyní příjemnější a jednodušší, nemusí se tolik užívat nožní řízení a kabinu jsme pro objemnější Američany zvětšili o pět centimetrů,“ říká Mrkvičková. První kus se prodá ještě v říjnu, oficiální prezentaci si Allegro 2007 odbude v listopadu na výstavě ve Velké Británii a v lednu na Floridě. Ředitel Josef Jestřáb nemá zatím žádné megalomanské plány, spokojený bude, udrží-li i v příštích letech výrobu na současné platformě.
TL-Ultralight Číňané chtěli kopírovat
Zakladatelem a jediným vlastníkem hradeckého podniku TL-Ultraligth je bývalý letecký mechanik a sportovní pilot Jiří Tlustý. Patří k lidem, kteří létající stroje stavěli už v dobách totalitních. „Doma ve sklepě jsem načerno vyráběl motorová rogala,“ říká Tlustý. Své podnikání legalizoval hned po roce 1989. První UL letadla – tajfuny – vyrobil po dvou letech podnikání. Ke konci roku 1995 již firma produkovala dvě letadla týdně, a proto si pronajala větší prostory v Hradci Králové. Celkem podnik opustilo přes pět set tajfunů a cvičili se na nich především čeští piloti. Mezitím stihl Tlustý získat dvě stříbrné medaile na mistrovství světa a Evropy v létání na ultralightech.
V roce 1996 spatřil světlo světa ultralight Condor, kterého se prodalo ke třem stovkám. Dalším modelem byl TL-96 Star (dosud dvě stě kusů) a poslední novinkou TL-2000 Sting carbon (dosud 180 kusů), který získal jméno podle výrobního materiálu - uhlíkových vláken. Od roku 2005 sídlí TL-Ultralight ve vlastní nově postavené budově na bývalém vojenském letišti v Hradci. Podnik s devadesáti zaměstnanci vyrábí osm letadel měsíčně a jeho obrat se pohybuje kolem dvou set milionů korun.
Po zavedení kategorie LSA Tlustý svá letadla proměnil podle amerických požadavků a hned v prvním roce vyvezl do USA asi padesát strojů. „Letos to bude pětaosmdesát a příští rok snad až sto dvacet,“ doufá Tlustý. Ceny se podle vybavení pohybují mezi 1,5 až dvěma miliony korun. Zákazníky našla firma také v celé Evropě, Jižní Africe, Austrálii, Indii. „Nyní si je začínají kupovat i bohatí Rusové. S Čínou jsem spolupráci ukončil, jakmile jsem zjistil, že mi chtějí ultralighty zkopírovat,“ říká majitel firmy.
Během příštích dvou let plánuje nárůst obratu až k půlmiliardě korun, dvojnásobný počet zaměstnanců a rovněž dvojnásobný počet vyrobených letadel. Zatím se mu daří bez koruny dluhu. „Zpočátku jsem denně pracoval od šesti ráno do desíti večer a prvních pět let jsem se nezastavil. Tak dvanáct až třináct let trvalo, než začala firma trochu vydělávat i pro mě,“ konstatuje. Všechna letadla si sám zalétává, sám navrhuje jejich design a sám dohaduje obchody. A ve spolupráci s pražskou ČVUT vyvíjí sportovní letadlo pro čtyři osoby. „Měli bychom ho dokončit do tří let,“ slibuje.
Woodcomp
V jednotě je síla
Spolumajitelé výrobce vrtulí Woodcomp z Odoleny Vody Zdeněk Němec a Aleš Křemen vstoupili do oboru z okruhu sportovních pilotů. Každý z nich začínal na vlastní pěst a dohromady se dali, když pochopili, že je výhodnější síly spojit.
Aleše Křemena přivedl k životnímu koníčku otec, který pracoval jako zalétávací pilot v Aeru Vodochody. Peníze na rozvoj továrny, kterou postavil pod značkou Křemen, získal z prodeje hotelového vybavení. Zdeněk Němec zase začínal v Ústavu pro výzkum motorových vozidel a výrobu vrtulí ve své firmě Sport Prop financoval ze stavby závodních aut. Oba pánové se do věci vložili už před revolucí, nejprve amatérsky pro vlastní potřebu. „Pak se přidávali kamarádi a známí a pak jejich známí z letišť a soutěží a nakonec i zahraniční sportovní piloti. Poptávka se zvyšovala postupně a od roku 1995 jsme už vrtule běžně prodávali,“ vzpomíná Křemen.
Bývalí konkurenti se spojili s nástupem nového tisíciletí. Firma Woodcomp velmi rychle získala celosvětové renomé. Nejenže dodává bezmála všem českých výrobcům a jejich prostřednictvím se pak vrtule dostanou k zahraničním zákazníkům, ale zhruba polovinu produkce exportuje přímo do čtyřiceti zemí světa. „V každé zemi, kde je letectví více rozvinuté, provozujeme servisní středisko spojené s prodejem. Máme jich celkem dvacet,“ uvádí Němec.
Z původních padesáti vyrobených vrtulí ročně se objem výroby dostal až na dnešních 1400 kusů, pětadvacet milionů korun obratu a třicítku zaměstnanců. Woodcomp produkuje patnáct typů vrtulí, pro letouny kategorií UL, LSA, experimentály, VLA (very light aircraft) i sportovní letadla. Vrtule jsou buď dřevěné (z buku či jasanu), kompozitové, nebo kombinované z obou materiálů. A dále mohou být pevné, nastavitelné na zemi a nejkomplikovanější jsou nastavitelné za letu.
Woodcomp disponuje také vlastní zkušebnou. Výzkum, vývoj i certifikace nových prototypů běží tedy v jeho režii. Firma nedávno postavila novou halu pro výrobu větších vrtulí pro sportovní letadla. „Připravujeme se také na produkci rotorových listů pro vrtulníky,“ říká Zdeněk Němec.
Jak se česká letadla prodávájí v USA Podle registru FAA za 1-7/2006 Firma - Počet registrovaných LSA
- CZAW 6*
- Evektor-Aerotechnik 29
- Fantasy Air 36
- TL-Ultralight 39
Pozn.: *jen nové typy letounů Pramen: registr FAA
Exportní paráda Výroba sportovních letadel ČR Počet - % vývozu
- 2002 - 418 - 90.91
- 2003 - 442 - 92.08
- 2004 - 498 - 91.97
- 2005 - 511 - 92.95
- 2006 - 588 - 93.54
Pramen: ASVL