Pokus prodat ČSA je zejména veden snahou vyhovět Evropské komisi. Situace na trhu je velmi bídná
Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout.
Inspirovat se slavným dopisem Taťány Evženu Oněginovi se mohl Český Aeroholding, když na počátku tohoto měsíce obeslal padesátku největších aerolinií světa, zda by neměly zájem podívat se na České aerolinie (ČSA) zblízka a zvážit, jestli je nekoupí.
Vzhledem k tomu, kdo na seznamu, který týdeník Euro přináší v grafice (viz Já píši vám), figuruje, nedoporučovali bychom zasílat přepis v originále. Autorově mateřštině by rozuměli jedině v Aeroflotu, který se mimochodem neúspěšně snažil koupit ČSA při posledním privatizačním pokusu v roce 2009.
Zato arabština by oslovila minimálně šestici společností v čele s Emirates, Qatar Airways či Etihad Airways. Čínština by se zase hodila nejméně ve čtyřech případech, kdy největší z nich jsou China Airlines.
Vyzývací dopisy v zásadě obsahují následující sdělení. „Dobrý den, měli byste zájem podívat se na čísla ČSA a na to, jak se nám je povedlo restrukturalizovat, a potom zvážit, zda by se vám nehodily do byznys modelu? Prodáme vám, kolik akcií chcete, v zásadě skoro zadarmo.
Jen nám budete muset slíbit, že budete rozvíjet naše letiště.“ I zadarmo by to bylo pro stát lepší než posledně nabízená miliarda korun konsorcia Unimex–Travel Service v roce 2009. Bylo to za ČSA i s dnes dceřinými firmami aeroholdingu. Navíc konsorcium trvalo na dorovnání vlastního jmění ČSA alespoň na nulu, čímž by skončila transakce pro stát minusem.
Na odpovědi čeká aeroholding do tohoto pátku 30. listopadu, respektive „známka“ na dopise musí mít razítko s tímto datem. „Jako odpověď vlastně stačí jediná věta,“ dodává k tomu šéf českého státního leteckého kolosu Miroslav Dvořák. Stačí prosté „ano“. Kdo a zda vůbec někdo se přihlásil, bude jasné příští týden. Případným zájmem o národního dopravce se chce pochlubit ministr financí Miroslav Kalousek, jehož resort je za stát akcionářem v holdingu, takže oznámení se dá čekat po středečním jednání kabinetu 5. prosince.
Je to šaráda Jak premiér Petr Nečas, tak i Miroslav Dvořák dopředu varují, že zájem rozhodně nebude obrovský, a umetají si cestičku i k tomu, když nebude vůbec žádný. Na leteckém trhu je přece tristní situace, aerolinek na prodej je bezpočet, další velká skupina firem je na tom prachbídně…
Tak proč se stát, potažmo aeroholding do této akce pouští? Jde především o to, vyhovět Evropské komisi. Ta totiž jako vrchní dozorce nad volnou hospodářskou soutěží musela posvětit vznik aeroholdingu, v němž se sešly aerolinky s ruzyňským letištěm, a také přivřít oči nad poskytnutím státní pomoci skomírajícím ČSA v minulosti. Jednalo se o půjčku od státního podniku v likvidaci Osinek ve výši 2,5 miliardy korun, kterou pak v roce 2010 letecká firma kapitalizovala – neboli navýšila o ni svůj základní kapitál. Podmínkou – respektive důrazným doporučením – pro bruselské „ano“ bylo, že se stát pokusí ČSA privatizovat.
A to co nejdříve. Na konci letošního léta se v rámci rozsáhlé restrukturalizace dostaly aerolinky pod křídla holdingu, takže akce mohla začít. Když se to nepovede, Evropská komise se zlobit nebude. Důležitý je pokus a příslib, že až se situace na trhu zlepší, tak to třeba prubneme znova.
„Je lépe komisi v těchto věcech, ačkoli jde jen o doporučení, vyjít vstříc, a to co nejrychleji, aby neměla pocit, že není braná vážně.
Pak by mohla spustit hloubkové kontroly, a ty vždycky něco najdou. Vždyť auditoři, kteří jezdí kontrolovat třeba dotační projekty, jsou ceněni za to, kolik přivezou peněz zpět,“ tvrdí člověk dobře obeznámený s fungováním bruselského aparátu.
Jde proto tak trochu o šarádu pro Evropskou komisi, ale kdyby to klaplo, bude se na Ruzyni rozhodně slavit. Jen na okraj: malou šarádou bylo i schvalování toho, že se aeroholding pokusí prodat ČSA, vládou. Stačilo by mu k tomu souhlasné stanovisko Kalouskova ministerstva.
Klidně prodáme všechno Kdo by mohl mít zájem, když by se na ČSA usmálo štěstí? Zmínění arabských a asijských leteckých společností v úvodu není náhodné.
Právě z těchto oblastí se rekrutují nejčastěji zmiňovaní kandidáti. Jde o Qatar, Etihad, Turkish Airlines, Korean Air a ty pak doplňuje evropská jednička Air France-KLM, která se o českého dopravce ucházela i v roce 2009 a jejíž francouzská část měla v 90. letech v ČSA podíl.
Od toho, kdo skutečně pošle dopis s vysněným „ano“, se bude odvíjet i to, o jak velký balík akcií si bude moci říct. Mimoevropská firma smí získat maximálně 50procentní podíl minus jednu akcii, aby si aerolinky zachovaly status evropského dopravce, a mohly tak po vnitřním trhu létat bez omezení. „Případnému evropskému zájemci klidně prodáme i celý náš aktuální, tedy 95,69procentní podíl,“ dušuje se Dvořák.
Brzy by to mohlo být ještě o procentní bod více. Na počátku listopadu totiž pražští radní schválili odprodej svých akcií do rukou aeroholdingu. Po zmíněném navyšování základního kapitálu klesl podíl Prahy na 1,53 procenta.
Cenné papíry mají sice jmenovitou hodnotu asi 80 milionů korun, ovšem podle aktuálního ocenění ČSA z pera poradenské společnosti Ernst & Young, jež firmu cení na 150 milionů korun, získá magistrátní kasa 2,4 milionu. Ne příliš aktivní jednání, ale ani ne zcela ztracená, se vedou také se slovenským hlavním městem. Bratislava drží v ČSA něco málo přes půl procenta. Před dvěma lety se je pokoušela prodat ve výběrovém řízení a doufala, že si přilepší aspoň o jejich jmenovitou hodnotu – bezmála 27 milionů korun.
To jí dnes sotva vyjde. Posledním vlastníkem dopravce je Česká pojišťovna s 2,26 procenta. Ta o prodej sice nestojí, ale do jakýchkoli plánů aeroholdingu „vidle házet“ nehodlá.
Čekání na byznys Na nově přejmenovaném Letišti Václava Havla neponechávají nic náhodě. Ač si jistí záda neustálým opakováním toho, že když se nikdo nepřihlásí, není to katastrofa, mají už vybraného poradce pro případ, že se přece jen ženiši dostaví. Ve zrychleném výběrovém řízení aeroholding oslovil tři poradenské skupiny: Patrii, UniCredit a Českou spořitelnu. Nejnižší cenu za přípravu dataroomu a celkové poradenství při privatizaci nabídla Erste Corporate Banking z poslední jmenované skupiny.
Případným vítězem pak nebude ten, kdo nabídne za aerolinky největší balík, ale kdo přijde s nejlepším byznys plánem, který zajistí růst ruzyňskému aeroportu. Po osekávání linek ČSA mu letos totiž ubývají cestující. Za období do září jich bylo o zhruba osm procent méně. Celoročně tak počet klesne pod jedenáct milionů, příští rok by se dle propočtů měla tato hranice znovu pokořit.
Finanční katastrofu to však nepředstavuje. Mizejí totiž především transferoví cestující, naopak takzvaní point-to-point klienti přibývají – zhruba o dvě procenta. A tito cestující přinášejí letišti více. Přestupující lidé znamenají příjem jen 190 korun, ti, kdo letí přímou linkou, pak 525 korun.
Další růst by měl přinést právě partner aerolinek. Nejlépe aby létal dálkové trasy a ČSA by pak cestující rozvážely po Evropě.
Spokojeni by tak měli být všichni. Letiště by mělo více klientů, další dcery aeroholdingu, třeba údržba Czech Airlines Technics (CSAT), by mohly získat nové zákazníky a ČSA by se konečně mohly dostat do provozního zisku. Ten jim ještě stále uniká. Za letošek sice vykážou celkově zisk, ale ten zkresluje prodej právě CSAT do aeroholdingu, který vynesl přes miliardu. Provozní ztráta se ale neustále snižuje. „Stále platí plán, že v roce 2014 budeme minimálně na nule, a to i bez partnera,“ slibuje Miroslav Dvořák. Přesnější čísla nejsou v současnosti dostupná. Aerolinie je před případným zahájením privatizačního procesu zveřejňovat nechtějí. Rovněž zatím není k dispozici ani výroční zpráva za loňský rok. Bude až na poslední chvíli v prosinci.
Pravda je, že dokud se ztráta aerolinek pohybuje „jen“ ve stovkách milionů, a ne v miliardách jako dřív, je aeroholding schopný je udržet nad vodou díky ziskům letiště. Bez ČSA by se totiž Ruzyni nežilo úplně dobře, stále ještě představují asi třetinu jejího byznysu, která by se nedala nahradit ze dne na den.
Potácející se Seveřané Situace, za níž se Česko snaží pro svého dopravce najít ženicha, ale není příliš příhodná. Na prodej je hned několik dalších aerolinií a letecký trh sice celosvětově oživuje, ale Evropa je stále v minusu.
Všechny letecké společnosti sdružené v mezinárodní organizaci IATA letos při tržbách přesahujících 630 miliard dolarů vydělají podle předpokladů této organizace 4,1 miliardy. Příští rok pak má být lepší, když by plus mělo být na 7,5 miliardy.
Evropští dopravci ovšem letos společně prodělají přibližně 1,2 miliardy dolarů a ani příští rok jim IATA neslibuje černá čísla, i když minus bude jen 200 milionů.
V nejlepší kondici, a to se dá ještě považovat za eufemismus, se nenachází ani řada dopravců, kteří byli dopisem ČSA osloveni. Tak například skandinávské aerolinky SAS, které společně vlastní vlády Norska, Dánska a Švédska, až do minulého týdne bojovaly o holý život. Po prodlužovaných jednáních s odbory se jim nakonec podařilo přece jen dosáhnout dohody na brutálním snižování nákladů. Firmu opustí na šest tisíc z celkových patnácti tisíc zaměstnanců. Součástí tohoto plánu není jen propouštění, ale i odprodeje majetku, které by do kasy skomírajícího dopravce měly přinést na tři miliardy švédských korun. Kromě této jednorázové injekce pak snížení počtu zaměstnanců a zároveň snížení platů těm zbylým o sedmnáct procent přinesou úspory tři miliardy švédských korun ročně v rozpočtu o asi 30 miliardách.
Tato extrémní opatření byla nutnou podmínkou pro to, aby vlády zúčastněných zemí plus sedm bank poskytly letecké společnosti úvěr v hodnotě 3,5 miliardy švédských korun. Teď to ještě musejí posvětit parlamenty. Ani to však v očích analytiků firmu, jejíž hodnota od loňska klesla o 69 procent na méně než dvě miliardy švédských korun, nemusí spasit. „Není důležité, jak moc snížíte platy skandinávskému personálu, stejně nikdy nedosáhnete úrovně nákladů jako nízkonákladové aerolinie, díky nimž se do této situace SAS dostaly,“ uvedl pro agenturu Reuters Ole Kirchert Christensen, dánský analytik leteckého průmyslu z TravelBroker. A přidal příklad „neefektivity“: „Jen na kodaňském letišti mají SAS několik stovek lidí a jejich podíl na tamním provozu je 40 procent. Přitom nízkonákladová společnost Norwegian Air Shuttle má při patnáctiprocentním podílu v Kodani jen osm lidí,“ tvrdí Christensen.
Propouští se všude Své trable mají i ti největší z evropských dopravců, kteří jsou hlavami tří různých leteckých aliancí. British Airways (aliance oneworld) se teď trápí se svou španělskou partnerskou aerolinií Iberia, s níž se spojila teprve vloni. Její hluboká ztráta za prvních devět měsíců téměř zcela vymazala zisk britského dopravce. BA vydělaly 286 milionů eur provozního zisku. Iberia na provozu tratila 262 milionů. Takže teď Britové musejí do boje s velmi silnými španělskými odbory. Plán už je na stole a zaměstnancům se rozhodně nelíbí. Vedení chce propustit 4,5 tisíce lidí, tedy asi 20 procent pracovní síly, platy se mají snížit o 25 až 35 procent a služby se mají osekat o 15 procent, přičemž má Iberia přijít o čtvrtinu své flotily.
„Je jasné, že při fúzi BA nepočítaly s tak drastickým propadem španělské ekonomiky. Nicméně toto spojení nadále dává smysl. Propojuje totiž sílu BA na severoatlantickém trhu se sílou Iberie na jihoatlantickém,“ uvedl analytik HSBC Andrew Lobbenberg pro list The Guardian.
Ani německá Lufthansa (Star Alliance), která má v posledních letech největší chuť na nákupy, to nemá se svými dcerkami jednoduché.
Aktuálně jsou pod největším tlakem zřejmě Brussels Airlines, kde Němci drží 45 procent akcií a opci na další podíly. Už vloni belgický národní dopravce vykázal ztrátu přes 80 milionů eur a letos budou červená čísla pokračovat. Na počátku října tak management aerolinek představil úsporný plán nazvaný Přes roky 2012–2013, díky němuž chce ušetřit asi 110 milionů eur na nákladech. Teď jej musí prosadit a také začít uplatňovat. A to pěkně rychle. Na schůzce v prosinci chtějí Němci slyšet, jaké konkrétní kroky se směrem k úsporám dějí. Jinak neuvidí Belgičané z úvěrového rámce ve výši až 100 milionů eur, který má pro ně Lufthansa připravený, ani jeden eurocent.
Air France (aliance SkyTeam, kam patří i ČSA) je na štíru s hospodařením sama o sobě. Už v lednu oznámila, že potřebuje snížit náklady aspoň o deset procent a zredukovat svůj dluh o dvě miliardy eur. V červnu pak poté, co vykázala za uplynulý rok ztrátu přes 800 milionů eur, přišla s tím, že do konce příštího roku odejde z firmy přes pět tisíc lidí. Necelé dva tisíce z toho opustí společnost „přirozeně“ – tedy odejdou do důchodu.
Na počátku listopadu ale přece jen potěšili Francouzi trhy, když vykázali zisk ve třetím čtvrtletí ve výši 300 milionů eur, což byl velký skok oproti loňským 14 milionům. Předešlá čtvrtletí ale stále srážejí výsledek hospodaření do červených čísel.
Slibný pohled na Východ I proto se české oči upírají raději východním směrem, odkud by mohl přijet rytíř pro ČSA. Výhodou arabských aerolinií je zejména fakt, že mají kapsy plné peněz. To jim mimochodem výrazně pomáhá být v zisku, protože letadla, která nakupují po desítkách, platí hotově. Tím pádem se jim úročení nepromítá do nákladů.
Ovšem o jejich přízeň či přízeň kohokoli jiného, kdo by byl ochoten aerolinky nakupovat, se uchází mnohem více zájemců než jen Česko.
Tak například Portugalsko se snaží prodat svoje aerolinky TAP Portugal. Musí (podobně jako Češi). Jej ale k tomu váže dohoda s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem o poskytnutí záchranného úvěru v hodnotě 78 miliard eur. Velké terno prodej pro vládu zřejmě nebude. Společnost má dluh přes miliardu eur a zisk z případného prodeje jej zřejmě bude muset uhradit. Oproti Čechům jsou ale Portugalci o krůček dál. Už se dostali do druhé fáze, kdy jednají s jediným zájemcem. Konkrétně se společností Synergy Aerospace, která ovládá přední latinskoamerické aerolinky AviancaTaca. Pokud vše půjde dobře, dohoda bude upečena v prvním čtvrtletí příštího roku.
Na privatizaci se pak připravuje podle oborového serveru ATW také třeba lotyšský přepravce AirBaltic, v němž vláda drží 99 procent.
Díky restrukturalizačnímu plánu se má nejpozději do roku 2014 dostat do zisku a jeho šéf Martin Gauss nedávno prohlásil, že firma je „investorům otevřená“.
Lákat ženicha by mohl i finský Finnair. Vláda na začátku roku poté, co firma vykázala ztrátu 30 milionů eur, prohlásila, že ji klidně prodá, když bude zajištěno dobré letecké spojení s ostatními státy. A teď Finnair ohlašuje, že se mu jeho škrty nákladů daří rychleji, než čekal, a že by to letos mohlo dopadnout velmi dobře – tedy že by firma poprvé od roku 2008 vykázala zisk.
Třeba v konkurenci „nevěst“ přece jen dojde na slova Miroslava Dvořáka, že konkurenční výhodou při prodeji ČSA je, že nepopulární škrty a propouštění už má tento dopravce za sebou. Nový (spolu)majitel by se tak nevrhal do střetu s odboráři hned poté, co by přistál na Ruzyni.
Já píši Vám
Padesátka leteckých společností, jimž ČSA rozeslaly výzvu, zda by neměly zájem se zúčastnit tendru na jejich prodej
Lufthansa 49 755 SAS Scandinavian Airlines 13 151 Dragonair 7 263
Emirates 32 730 Air Canada 12 963 EVA Air 6 645
Air France 32 597 Thai Airways 12 608 Japan Airlines 6 616
British Airways 29 307 Iberia 11 182 Air China 6 503
Air Berlin 25 825 China Airlines 11 098 US Airways 6 302
KLM 25 066 United Airlines 9 949 Condor 6 135
Delta Air Lines 21 707 Austrian 9 664 China Southern Airlines 5 897
American Airlines 20 739 Asiana Airlines 9 600 Brussels Airlines 5 689
Cathay Pacific Airways 20 306 Alitalia 9 596 Egyptair 5 607
Turkish Airlines 17 214 Aer Lingus 9 514 All Nippon Airways 5 597
Singapore Airlines 16 905 Avianca 9 108 Finnair 5 590
Korean Air 15 299 Malaysia Airlines 8 732 Virgin Atlantic 5 535
Swiss 14 674 Saudi Arabian Airlines 8 662 Jet Airways 5 134
Qatar Airways 14 569 Aeroflot 8 547 TAM Airlines 4 965
Qantas Airways 14 378 China Eastern Airlines 8 338 COPA Airlines 4 893
LAN Airlines 13 915 Etihad Airways 8 297 Gulf Air 4 830
Continental Airlines 13 876 TAP Portugal 8 222 pramen: týdeník Euro, data IATA
Počet
pasažérů na
mezinárodních
linkách (v tisících
za rok 2011)
Český Aeroholding
Dceřiné společnosti
Letiště Václava Havla – nejcennější část firmy, jejíž hodnota se odhaduje na cca 30 miliard korun
Czech Airlines Technics – poslední dceřiná společnost ČSA, která byla odprodána do holdingu letos za více než miliardu korun
Czech Airlines Handling – odbavení zavazadel převedeno z ČSA za 760 milionů korun
Holidays Czech Airlines – charterová doprava, za niž aeroholding zaplatil ČSA 530 milionů
ČSA – oceněny auditem E&Y na 148 milionů; o tuto sumu bylo navýšeno jmění aeroholdingu
CSA Services – nejmenší dcerka, zajišťující agenturní a servisní služby, za niž aerolinky vyinkasovaly 26 milionů korun
Odprodané části
Letištní handling – prodejem této části letištního byznysu podmínil antimonopolní úřad svůj souhlas s vybudováním aeroholdingu; společnost odkoupila skupina Menzies, jež je konkurentem handlingu ČSA na ruzyňském aeroportu, následně propustila 50 ze 120 zaměstnanců odkoupené firmy a zbytek začlenila do svých struktur
Výcvikové centrum pro piloty – trenažéry získal státní podnik Řízení letového provozu
O autorovi| Adam Junek • junek@mf.cz
