Italské volby dopadly nežádoucím patem a vyděsily finanční trhy. Je ale docela podstatnou otázkou, zda mohly dopadnout dobře. Pat znamená nejistotu a nečinnost v době, kdy země potřebuje hluboké strukturální reformy. A věří snad někdo, že by tyto reformy realizoval levicový Borsani, pokud by dokázal sestavit silnou vládu? Nebo by se do nich pustil božský Silvio místo svých oblíbených aktivit nazývaných bunga bunga?
Jenže ty reformy Italům nutí Brusel a Berlín, které přece nebudou poslouchat. Jejich peníze však chtějí a chtít budou. Vždyť mají s Němci společnou měnu a za tu je třeba platit. Už by to těm ošklivým Prušákům měl někdo konečně vysvětlit.
Nakonec se zdá, že jediným, kdo by přinesl Itálii potřebnou změnu, je komik Beppe Grillo se svou populistickou formací Pět hvězdiček. Navrhuje odchod z eurozóny, což by umožnilo rozložit utahování opasků do delšího období a po starém a osvědčeném italském způsobu řešit ekonomické potíže devalvacemi a inflací.
Je to smutný a zároveň varovný pohled na to, jak celou Evropu sužuje krize jejich tradičních politických elit, které nejsou schopny přiznat chybu v integrační politice a už vůbec nejsou ochotny se bavit o nějaké racionální a koordinované nápravě.
To má samozřejmě své důsledky. Po celé Evropě sílí populistické až protisystémové strany, protože voliči cítí, že jejich demokratičtí vůdci nejsou schopni řešit problém, který před společností stojí. Utápí se navíc často v korupčních skandálech. Výsledkem je nástup alternativních hnutí ve volbách v Řecku a v Itálii, stejně jako nyní již téměř lidové povstání v Bulharsku, kde už dávno nejde o ceny elektřiny.
A že je to záležitost veskrze zahraniční? Kdepak, i u nás máme podivná nedemokratická hnutí typu toho kolem Slávka Popelky, máme populistické a bezskrupulózní politiky typu Víta Bárty či čerstvě Tomia Okamury. A můžeme se těšit, co z toho do voleb v příštím roce vyroste.
Další komentáře Pavla Párala:
