V roce 2014 představil výkonný ředitel slavného klubu Michael Bolingbroke pětiletý plán, jehož cílem bylo poslat 'Nerazzuri' zpět na výsluní jak z pohledu sportovního, tak finančního. A minimálně to druhé se mu podle předběžných výsledků daří. Zatímco ve finančním roce 2014-15 vykázal klub ztrátu ve výši 140 milionů eur (3,8 miliardy korun), v právě skončeném období 2015-16 se ztráta snížila o více než polovinu na 60 milionů eur (1,6 miliardy korun).
Věhlasný klub, jenž se pyšní osmnácti italskými a třemi evropskými tituly, má od července nového vlastníka. Čínský holding Suning zaplatil za necelých 70 procent klubu 270 milionů eur (7,3 miliardy korun) a jeho ředitele postavil před jasný úkol. „Chceme pravidelnou účast v Lize mistrů a chceme vydělávat,“ znělo z úst představitelů Suningu. „Říkáte, že podle vašeho plánu dosáhneme pozitivního hospodářského výsledku během tří let od koupě? Výborně. Pusťte se do toho,“ vzpomíná na jasné instrukce nového majitele Bolingbroke, jenž už dříve působil jako finanční ředitel v Manchesteru United.
Itálie, země fotbalu (ne)zaslíbená
Přestože ze ztráty 140 milionů eur, již Inter vykázal v roce 2014-15, tvořily více než třetinu jednorázové náklady jako odstupné bývalým trenérům či započtení budoucích finančních rizik, i tak zůstalo zhruba 90 milionů eur ztráty, s nimiž se Bolingbroke musel vypořádat, připomíná Bloomberg. Možností, jak toho dosáhnout, přitom mnoho neměl, což je problém, s nímž se potýkají i jiné italské týmy. Byť jde o zemi fotbalu zcela oddanou, ve srovnání s jinými elitními trhy inkasují tamní kluby mnohem nižší částky z prodeje televizních práv a většina z nich ani nevlastní své domácí stadiony.
V posledních letech se navíc manažeři (nejen) italských týmů doslova předháněli ve vyplácení přemrštěných přestupových částek, čímž v mnoha případech donutili své majitele k záchranným finančním injekcím. Alespoň tomu by nyní měla být učiněna přítrž díky přísnějším pravidlům, jež pro hospodaření klubů zavedla organizace UEFA, a poměrně nekompromisním sankcím za jejich obcházení. Právě Inter byl za porušení tzv. finanční fair play nucen zaplatit pokutu 20 milionů eur (540,4 milionu korun), zeštíhlit svoji soupisku pro evropské poháry z 25 na 21 jmen a učinit závazek k dosažení vyrovnaného rozpočtu pro finanční rok 2016-17, uvádí stanice Sky Sports.
Vzkříšení Staré dámy
Přestože přeplácení posil by se již v takové míře opakovat nemělo, do rozpočtů klubů z Apeninského poloostrova se promítá dodnes. Například AC Milán, největší rival Interu, vykázal v každé z posledních dvou sezon ztrátu téměř 100 milionů eur (2,7 miliardy korun) a majitelé AS Řím prodělali v posledním ročníku 69 milionů eur (1,9 miliardy korun).
Světlou výjimkou je Juventus Turín. Klub, jenž byl ještě před pár lety na pokraji zániku kvůli korupčnímu skandálu, vydělal ve finančním roce 2015-16 4,1 milionu eur (110,8 milionu korun), a prodloužil tak trend zlepšujících se hospodářských výsledků již na pět let. Nutno však dodat, že zrovna Juventus je jedním z pouhé trojice klubů v italské nejvyšší soutěži, které nemusejí platit nájem za užívání svého domácího stadionu.
Pozornost velké většiny italských fotbalových manažerů - Bolingbroka nevyjímaje - se tak ve snaze o zvýšení příjmů soustředí zejména na tři oblasti: prodej vstupenek, nárůst sponzoringu a sportovní úspěch. Ten je v případě Interu, který je v letošní sezoně soupeřem pražské Sparty v „druhořadé“ Evropské lize, ztělesněný návratem do milionářské Ligy mistrů.
Miliardy na 'elektroniku'
Právě z hlediska sponzoringu hraje nejvýznamnější roli Suning. Čínský koncern kromě fotbalových aktiv v Evropě a Asii vlastní síť prodejen elektroniky a disponuje tržbami přesahujícími 20 miliard dolarů (496,9 miliard korun). Podle Bolingbroka tak může Inter díky partnerství se silným hráčem na čínském trhu inkasovat každoročně až 20 milionů eur (540 milionů korun). „Vstup Suningu nám otevírá možnosti, o kterých se nám dosud jen zdálo,“ slibuje si od spolupráce s čínským gigantem ředitel klubu.
Finanční pomoc koncernu však má své hranice. Podle pravidel UEFA například není možné, aby Suning koupil drahého hráče, jehož si Inter nemůže kvůli finanční fair play dovolit, do svého čínského klubu Jiangsu Suning a následně jej „zapůjčil“ do Itálie. Zakázané jsou rovněž nadměrné a neprůhledné finanční injekce ze strany vlastníků. „Kdyby nám Suning poslal 100 milionů eur na investice do elektroniky, asi by na to UEFA neskočila,“ vysvětluje Bolingbroke.
Bez gólů to nepůjde
Velký potenciál k posílení rozpočtu vidí zkušený funkcionář ve zvýšení prodejů vstupenek. Přestože se Inter může pyšnit nejvyšší návštěvností v Itálii, oněch 45 tisíc diváků na obřím, osmdesátitisícovém stadionu San Siro nijak zvlášť nevynikne. A právě zde hodlá manažer využít zkušenosti z Manchesteru. Klub momentálně pracuje na rozsáhlém projektu, jehož výstupem má být identifikace potenciálních diváků, kteří žijí v devadesátiminutovém dojezdovém okruhu od stadionu. Právě na ně pak specialisté Interu budou cílit kampaň na zvýšení návštěvnosti.
Jakkoliv slibně mohou působit plány na zvýšení rozpočtových příjmů, všechny mají jednu společnou podmínku. Úspěch na hřišti. Od toho se odvíjí jak návštěvnost, tak zájem sponzorů. „Pokud nebudeme vyhrávat, ztroskotáme,“ je si Bolingbroke vědom klíčové proměnné svého úspěchu. Karty zatím na tomto poli moc dobře rozehrány nemá. Inter se po devíti odehraných kolech Serie A potácí na čtrnáctém místě tabulky, na vedoucí Juventus ztrácí deset bodů a účast v Lize mistrů (a miliony eur s ní spojené) mu uchází již čtvrtou sezonu v řadě. Zatím to tedy na příliv nadšených diváků a sponzorů nevypadá.
Dále čtěte:
Jak na Lize mistrů ještě více vydělat? Vyvážet ji do světa
NBA otestuje přenosy ve virtuální realitě. Brzy se zapojí i fotbal
Ve stopách Barcelony. Také Real zmodernizuje stadion
