Menu Zavřít

Vzlety a pády české gastronomie

8. 1. 2017
Autor: Hynek Glos/Archiv

Co se během loňského roku odehrálo na české gastroscéně a co můžeme očekávat v roce 2017.

Z hlediska gastronomie nebyl minulý rok vůbec špatný. Do historie se zapíše jako rok otevření restaurace Next Door by Imperial, rozvoje „barové kultury“, kterou symbolizují nově otevřené bary, jako jsou Zanzibar, AnonymouS Shrink’s Office a The Banker’s Bar. Pozoruhodné bylo i dění mimo metropoli. Zatímco Brno oplakává zrušené Simplé, milovníci dobrého jídla vyrážejí z města pár kilometrů po dálnici D1 a exitem 182 sjíždějí k restauraci Signature. Dobré zprávy přicházejí také z jihu Čech, kam znovu otevřená Žlutá ponorka přinesla nejen tradičně dobré drinky, ale i netradičně dobré jídlo.

Nehledě na vše shora uvedené si přiznejme, že největší rozruch v české gastronomii loni zřejmě nevyvolal žádný nový podnik, ale zavedení systému elektronické evidence tržeb.

Populární čtvrti

Nebývale prosperovalo okolí pražského Masarykova nádraží. Nejprve tady Riccardo Lucque otevřel další z bister pod značkou La Bottega, později se k němu Zdeněk Pohlreich přidal se svým novým podnikem Next Door by Imperial. Připočteme-li k těmto dvěma nováčkům nedaleké stálice, kterými jsou Grand Cru a Sansho, můžete si být jistí, že se v této části Prahy zaručeně dobře najíte v kteroukoli denní hodinu. Okolí Florentina je prostě zajímavé nejen investičně, ale i gastronomicky a lze očekávat, že tomu tak bude i do budoucna.

Další lokalitou zažívající gastronomický boom je pražská Letná. Za posledních pár měsíců tam přibylo několik nových kaváren, jako například kavárna pražírny Dos Mundos nebo multifunkční Cobra, ve které si vedle kávy můžete ze stručného menu objednat oběd a večeři, zajímavá piva a třeba i míchané nápoje. Zdaleka to ale není všechno.


Přečtěte si rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem, který nedávno otevřel novou restauraci:

Zdeněk Pohlreich: 15 milionů na slušnou restauraci nestačí

 Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich


Něco nám říká, že letos z letenských podniků uslyšíme nejvíce o „neobistru“ Milada, které ve Šmeralově ulici na sklonku roku otevřela Šárka Sahajdáková se svým manželem Oldřichem Sahajdákem – šéfkuchařem michelinské La Degustation Boheme Bourgeoise a podle šeptandy i se svými sestrami.

V prostorách, kde dříve fungovalo vegetariánské bistro Love Kidó, se Milada usídlila docela nenápadně. Žádná reklama, žádné přehnaně nadšené recenze poletující po sociálních sítích, dokonce ani žádný vývěsní štít. Milada je zatím tichá, klidná a nenápadná. Ve velmi příjemném jednoduchém interiéru se servírují promyšlené talíře složené z pár ingrediencí, jen málo připomínající jídla, která běžně v restauracích ochutnáte. Menu se zatím ladí, my ale věříme, že návštěva Milady bude už v letošním roce stát za to.

Asie stále táhne

Po celé Praze během loňského roku přibývaly další a další asijské restaurace. Za zmínku stojí Jam and Co., kterou na jaře v Krymské ulici otevřel DJ Mike Trafik. Krásný čistý interiér a zábavná fusion jídla míří spíše na mladší klientelu, pro kterou je Krymská centrem dění. Ne že by na jídle nebylo co vylepšovat, ale pokud se chcete najíst před tím, než vyrazíte někam na skleničku, je Jam and Co. vcelku rozumnou volbou.

Také známé Fish & Chips v Dlouhé ulici vystřídal asijský podnik, a to další pobočka Modrého zubu, už tradičně zaměřená na thajskou kuchyni. Menu nenabízí žádná šokující překvapení, ale restaurace drží standard ostatních Modrých zubů.

Na Vinohradech se zase pomalu zabydluje korejské Yuniku. Podnik ve velkém vsadil na koncept grilů, které jsou součástí každého stolu a hosté si na nich maso a zeleninu připravují sami. Pokud však o vlastnoruční „kuchtění“ nestojíte, nemějte strach, přinesou vám z kuchyně velmi dobrá jídla.

Asijská restaurace přibyla i na pravém břehu Vltavy, jen pár kroků od Tančícího domu. Yori sází na klasická vietnamská jídla a útulný interiér bez plastových ubrusů. Zatím je tam trochu prázdno a zima. Snad je to tím, že v nabídce jsou známá vietnamská jídla, která mají dnes už opravdu na každém rohu, a ta doplňuje pár thajských a asijských pokrmů. Přes celou Prahu se sem nežeňte, ale budete-li v okolí v době oběda, není to špatné místo.

Milovníky vietnamské restaurace Gaoden, která se pravidelně objevuje v naší ročence Top restaurace, jistě potěší informace, že majitelé chystají druhý podnik v poněkud dostupnější lokalitě, než jsou vzdálené Stodůlky. Doufejme, že se již brzy dočkáme. Donesly se k nám zvěsti, že druhý Gaoden by měl být v Karlíně.

Otvíračka roku?

Rádi bychom vám přinesli informaci, že se na Česko valí nějaká gastronomická bomba, ovšem s nástupem EET se restauratéři zdají jaksi opatrnější. Mnozí také zcela otevřeně přiznávají, že zkrátka nejsou lidi. Dobrý podnik přitom na lidech, kteří v něm pracují, stojí, ale ani velcí hráči už nemají kde brát. Všichni čekají, jak EET zahýbe s již fungujícími restauracemi, jestli se uvolní nějaké zajímavé prostory a zda se konečně na pracovní trh dostane kvalitní zkušený personál. Uvidíme.

Jisté je, že koncem zimy či počátkem jara otevře další ambiciózní podnik sítě Ambiente. Bude stát na mase a jeho koncept vypadá zatím velmi zábavně. V ulici Politických vězňů bychom se tak měli dočkat Kantýny. Nepůjde o klasickou restauraci, ale o spojení řeznictví, jídelny a restaurace. O Kantýně se mluví jako o nástupci Čestru, který kvůli rekonstrukci Státní opery čeká uzavření. Termín se ale stále odsouvá, takže ještě máte čas skočit si na skvělý tatarák a křupavé hranolky. Čestr stojí na hovězím, Kantýna chce vsadit na vepřové. Více se nám zatím zjistit nepodařilo, takže ještě pár měsíců vyčkejme.

Zavíračka roku

Loňský rok byl smutný pro brněnskou finediningovou restauraci Simplé. Pravda je, že jsme na jaře zaznamenali mírné zhoršení kvality podniku, ale ani náhodou nás nenapadlo, že tak rychle dospěje ke svému konci. Uzavřením Simplé přišlo Brno o jednu ze svých nejlepších restaurací a těžko říct, co bylo toho příčinou. Ještě že Brnu zůstal Pavillon a jeho skvělé bary na zapití žalu.

Pražany pro změnu zarmoutila zpráva o konci restaurace Slowpec v nedaleké Líšnici, která zavřela těsně před zavedením EET. Už na začátku loňského roku se navíc přestalo vařit v restauraci Zájezd, která byla spolu se Slowpecí sázkou na jistotu při víkendovém obědě.

A co Brno?

Standardní otázka, která tak často padá v debatách o úrovni české gastronomie. Nečekanou tragédii Simplé jsme už zmínili a nezbývá než konstatovat, že jinak se Brnu zjevně daří. Radostné ohlasy se ozývají z Brna-Popůvek, kde už pár měsíců funguje Signature Restaurant, který dokazuje, že cestou po D1 nemusíte jíst jen u známých řetězců rychlého občerstvení.

Už pár měsíců jsou Brňané v očekávání třetího podniku provozovatelů skvělých brněnských barů s poněkud obskurními názvy, jež zní Bar, který neexistuje a Super Panda Circus. Podnik se bude (vcelku uměřeně) jmenovat Čtyři pokoje a najdete ho ve Vachově ulici. Otázkou však je kdy, protože původní termín byl avizován už na přelom léta a podzimu loňského roku.

Název nevychází z vnitřního uspořádání podniku, ale ze čtyř různých konceptů, které by se měly během dne uvnitř baru odehrávat. Ráno vás Čtyři pokoje přivítají snídaní a filtrovanou kávou, kolem poledne se tu najíte, během večera dáte skvělé drinky a pak budete pařit až do rána.

Naštěstí ani Praha, alespoň co se barů týče, nezahálela. Na Uhelném trhu přibyl pod taktovkou Jardy Janouška luxusní Le Valmont Club & Lounge a nedaleko I. P. Pavlova znovu ožil Zanzibar, který možná pamatujete jako legendu Malé Strany. Velkorysý interiér pojme přes 200 hostů a spíš než na klidnou skleničku po práci si sem vyražte užít horečku sobotní noci. Netradičně pojaté koktejlové menu nabízí nově otevřená „psychiatrická ordinace“ AnonymouS Shrink’s Office, ve které hostům předkládají místo klasického lístku karty s obrázky. Zřejmě nejnovějším přírůstkem na pražské barové mapě je pak nový podnik provozovatelů baru La Casa de la Havana vieja s názvem The Banker’s Bar.

Další legendární podnik otevřel na novém místě v centru Budějovic. Žlutá ponorka změnila po téměř šestnácti letech adresu a kromě drinků servíruje i zajímavé jídlo. Dokonce prý tak zajímavé, že se tam vyplatí vyrazit až z Prahy. Osobní zkušenost zatím nemáme, ale rozhodně Žlutou ponorku brzy navštívíme.

MM25_AI

Žádná jednotlivá „gastroudálost“ loni vyloženě nevyčnívala, ovšem jak je vidno, sešlo se toho docela dost. Doufejme, že se katastrofické scénáře letos nenaplní, zavedení elektronické evidence tržeb gastronomický trh spíše ustálí a brzy se začnou objevovat zprávy o nových a hlavně zajímavých podnicích.

Přečtěte si recenze na restaurace:

Nostress: žádný stres, jen dobré jídlo

Mezi domky, mezi poli

Velká úroda v pražském Grand Cru

Cicala Trattoria: stará dobrá Itálie


  • Našli jste v článku chybu?