PŘÍBĚH PRVNÍ INVESTIČNÍ Příběh První investiční je bez nadsázky historií vzniku a rozvoje kolektivního investování v Česku. Svůj život začala jako skutečně první a skončila jej nedobrovolným spočinutím pod křídly ČSOB.
PŘÍBĚH PRVNÍ INVESTIČNÍ
Příběh První investiční je bez nadsázky historií vzniku a rozvoje kolektivního investování v Česku. Svůj život začala jako skutečně první a skončila jej nedobrovolným spočinutím pod křídly ČSOB.
První investiční (1. IN) vznikla jako dcera Investiční a Poštovní banky (IPB) již poměrně krátce po listopadové revoluci - v prosinci roku 1990. Tedy v době, kdy ještě nebyl v platnosti zákon o investičních společnostech a fondech.
Stejně tomu bylo i u založení jejích prvních tří fondů. Jednalo se o dva uzavřené podílové fondy (Český a Moravskoslezský fond), a jeden otevřený podílový fond. „Fondy První investiční zaznamenaly ve své době velký úspěch a nashromáždily majetek ve výši několika set milionů korun. Přitom dealerská síť ani síť poboček IPB nebyla v té době ještě tak rozvinutá. Fondy si získaly oblibu především svými vysokými výnosy, které dosahovaly přes 20 procent za rok,“ vzpomíná bývalý mluvčí 1. IN Tomáš Kopřiva.
VZHŮRU NA PRIVATIZACI
Další rozvoj První investiční byl spojen s první vlnou kuponové privatizace, ve které jí své body svěřil téměř milion drobných diků. Za ně pak investovala prostřednictvím několika investičních fondů do akcií bank, průmyslu a služeb. „Investiční fondy si z hlediska svého hospodaření vedly úspěšně. Jejich akcie při uvedení na burzu rostly a několikrát za sebou vyplácely i vysoké dividendy,“ tvrdí Kopřiva. |První investiční skončila v rukou ČSOB|
Ve druhé vlně kuponové privatizace už 1. IN tak úspěšná nebyla. Každá banka měla už svoji investiční společnost a vznikala řada dalších soukromých fondů. I přesto však byla největší investiční společností v České republice z hlediska objemu spravovaného majetku.
DISKUTOVANÝ FOND
Mnoho mediálních diskusí vyvolalo to, že společnost dostala od Fondu národního majetku do správy Restituční investiční fond. Jeho majetek se totiž skládal ze tří procent akcií každého privatizovaného podniku, což bylo celkem 17 miliard korun. Majiteli byli restituenti, kteří akcie dostávali od státu jako kompenzaci za nevydaný majetek. „Správa takového majetku byla samozřejmě trnem v oku konkurenci. Jenomže v době přidělení do správy konkurence nemohla ukázat takové výsledky jako První investiční,“ tvrdí Kopřiva.
Po dokončení koncentrace akciových podílů a řadě skandálů s vytunelovanými fondy postihl kolektivní investování a potažmo celý kapitálový trh útlum. Nápravu posléze přinesly změny celé řady zákonů. Bylo například nařízeno povinné otevření investičních fondů. Tím se všeobecně zmenšoval jimi spravovaný majetek, protože řada lidí využila možnosti odprodeje podílů. „Stejně tak jako ostatní správci, založila koncem devadesátých let i První investiční několik nových fondů s bezpečnými investicemi do dluhopisů a pokladničních poukázek a dalších finančních nástrojů. Řada těchto fondů existuje dodnes. Nemají však ve svém názvu 1. IN, nebo IPB, ale ČSOB,“ uzavírá Kopřiva.
Poté, kdy 1. IN přešla pod ČSOB, se nový majitel rozhodl od drobných akcionářů vykoupit jejich podíly. Za jednu akcii vyplatil zhruba 70 tisíc korun. Pak byla 1. IN sloučena s investiční společností ČSOB.
