Čeští vojáci mají v úmyslu nakupovat služby za miliardy
Jako v Americe. Česká armáda se rozhodla pro outsourcing. Osloví privátní firmy a postupně od nich začne nakupovat veškeré služby, které nemusí nezbytně zajišťovat přímo její vojáci. Jak oni sami říkají, „všechny činnosti, které nejsou určené pro pole“. Půjde zhruba o miliardu korun ročně. Důvod: snižování početních stavů zaměstnanců, zrušení povinné vojny a málo peněz.
Zvítězí nejlevnější.
V armádě až dosud téměř všechnu nepopulární práci oddřeli vojáci základní služby. Úplně poslední „záklaďáci“ ale opustí kasárna letos těsně před Vánocemi (nyní „dosluhuje“ posledních 3859 vojáků základní služby), pak vojna v Česku definitivně skončí.
Ozbrojené síly současně propouštějí své vlastní lidi, profesionální vojáky i občanské zaměstnance. Mají jich moc, rozpočet ministerstva obrany všechny neuživí. Odejít musí několik tisícovek vojáků z povolání, současně se ruší desítky posádek. Vojáci opouštějí například i některé své sklady munice.
Armáda dospěla k závěru, že začne ve velkém potřebné služby nakupovat od civilních firem. Hlavní důvod: mělo by to být levnější. Zaměstnancům soukromých firem totiž nemusí – na rozdíl od vojáků z povolání - platit nejrůznější sociální přídavky, příspěvky na bydlení a nakonec ani poměrně vysoké výsluhové dávky. A to i přestože zaměstnanci firem pracujících pro armádu jsou často sami bývalí vojáci.
K nákupu některých služeb z „civilu“ docházelo i v minulosti, o úplnou novinku nejde. Podle pamětníků se první náznaky objevily již v 80. letech, kdy si československá armáda „najímala“ od Rudé armády velká přepravní letadla pro výsadkáře. Po roce 1989 provozují v Česku soukromé společnosti například „vojenské“ kotelny, čistírny odpadních vod i vodárny. Stejně tak vojákům i vyvařují a také perou a chemicky čistí stejnokroje.
Nyní ale přijde zlom. Rozdíl má být především v objemu služeb i množství peněz, které vojáci do privátu nasypou.
Vše začne poměrně zvolna, v roce 2004 má jít jen o 70 milionů korun. Pak ale věci naberou rychlý spád. „Pro rok 2005 a následující musíme počítat se sumou minimálně desetinásobnou, možná až blížící se jedné miliardě korun,“ uvádí náměstek ministra obrany pro finanční řízení Ján Dzvoník. „Ve třetí etapě, která bude zahájena postupně od roku 2006, chceme přejít na komplexní outsourcing a nakupovat veškeré činnosti, které nejsou ryze vojenské,“ dodává.
Při výběru dodavatelů má platit poměrně jednoduché pravidlo: vyhrává nejlevnější. Vojáci přitom počítají i s tím, že na český trh vtrhnou velké nadnárodní firmy se zkušenostmi třeba z Iráku.
Začátky byly těžké.
Outsourcing se ale v české armádě neprosazoval snadno. „Hodně lidí v armádě a na ministerstvu k tomu mělo značnou nedůvěru,“ řekl týdeníku EURO bývalý náměstek ministra obrany pro reformu Jan Váňa (nyní působí v ČSA), který byl u počátku úvah o nutnosti armádního outsourcingu. „V Čechách je zakonzervovaná představa, že co je doma, to se počítá. A nad čím nemám kontrolu, tak to nemůže fungovat. To je naše národní vlastnost. Lidi si ještě pořád myslí, že opravovat škodovku svépomocí před panelákem bylo správné,“ míní Váňa. Svou roli sehrál i věk. Mladší outsourcing podporují, starší byli zásadně proti.
Jiná cesta však, alespoň podle tvůrců armádní reformy, pro české ozbrojené síly neexistuje. S tím souhlasí i místní zbrojaři. „Vycházíme z filozofie, že naše armáda bude tak malá, že menší už být ani nemůže. A že je prostě ekonomicky nemožné při počtu třiadvaceti tisíc lidí si zabezpečovat komplexně všechno,“ řekl týdeníku EURO prezident české Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek. „Vím, že část vysokých důstojníků se bojí, že by armáda ztratila schopnosti, které by jí potom v případě bojového nasazení mohly chybět. Ale to se dá řešit novelou branného zákona. Kdyby opravdu hrozila válka, není problém ty lidi, kteří to dělají jako zaměstnanci civilní firmy, navléct do uniformy. Stejně to funguje ve Spojených státech,“ dodal prezident tuzemských zbrojařů.
To potvrzuje i do nedávna přímý uživatel služeb americkou armádou najatých firem. „Američané takhle přišli o schopnost vařit si v poli. V Iráku to narůstalo až do komických rozměrů, všechno jídlo se muselo vozit z Kuvajtu, protože prověření iráckých dodavatelů by trvalo několik let,“ uvedl bývalý poradce náměstka ministra obrany Ludvík Cimburek, který má za sebou americký Rangers kurz. Několik měsíců pracoval přímo v Iráku. Po válce radil místním jak nově vybudovat armádu. Nyní řídí českou pobočku mezinárodní headhunterské firmy MRI.
Všudypřítomné PPP.
Česká armáda už se rozhoupala. Nově hodlá outsourcingem zajistit zabezpečení a chod svých ubytoven, provoz a údržbu nemovité infrastruktury, provoz silničních osobních vozidel, zásobování pohonnými hmotami, vystrojováním vojáků a zabezpečení vstupů a ostrahy objektů. Navíc také chce nakupovat od „civilů“ nejrůznější speciální výcvikové kursy.
Soukromé podniky, které si na stovky milionů ze armádní kasy brousí zuby, se již nyní snaží přesvědčit generály, že mají jít ještě dál. „Nestačí nahradit práci vojáků základní služby, kteří letos skončí,“ tvrdí Jiří Hynek. „Zásadní je to pojetí. Byla by opravdu strašlivá chyba, kdyby to zůstalo jen u praní, vaření a úklidu. To by byla tragédie, nikam bychom se neposunuli. Pro takhle malou armádu by to ve finále znamenalo kolaps. Vysocí armádní důstojníci a úředníci ministerstva obrany si to musí uvědomit a nebát se. I když chápu, že je to krok do neznáma,“ dodal Hynek.
Zbrojaři proto vojákům navrhují například projekty označované PPP, tedy Public Private Partnership. Postaví za státní peníze například ubytovny a sportovní areál u vojenského letiště a budou je za státní peníze i provozovat. Zákazníkem bude armáda. Tuto myšlenku podporuje i Jan Váňa. „PPP projekty, ta větší spolupráce veřejného a soukromého sektoru, jsou šířeji zaměřené než outsourcing. Tam bych viděl ten trend, to je další zdroj peněz pro armádu,“ řekl bývalý náměstek pro reformu.
Tým, který v armádě připravoval rozjezd reformy se ale již rozpadl. „V rámci reformy se s PPP projekty hodně počítalo. Reforma se nastartovala a běží, tým pro reformu se zrušil a PPP projekty tak nějak ztratily ´tatínka´,“ tvrdí prezident zbrojařské asociace Hynek.
===== Ce ===== sta do pekel.
Vojenský outsourcing je obrovský byznys nejen v Česku. Experti odhadují, že privátní firmy, které poskytují své služby armádám, působí v padesáti zemích světa a ročně vydělají sto miliard dolarů.
Jeden příklad za všechny: britská firma Global Risk má v Iráku 1100 svých ozbrojených zaměstnanců, najatých britskou armádou i americkým Pentagonem. To znamená, že je momentálně šestým největším členem spojenecké koalice v Zálivu! Kvůli Iráku vyrostl outsourcing do extrémních rozměrů.
Celkové počty novodobých žoldnéřů – jinak řečeno „outsourcovaných pracovníků soukromých bezpečnostních firem“ – a dalších najatých expertů působících v Iráku jsou odhadovány (přesné číslo netuší ani americký ministr obrany Donald Rumsfeld) na dvacet tisíc. Zatímco při prvním americkém tažení do Iráku počátkem 90. let minulého století bylo takových lidí jen asi jedno procento ze všech nasazených mužů a žen, nyní je to přibližně třicet procent. Outsourcovaní zaměstnanci jsou přitom na rozdíl od vojáků, kteří musejí poslouchat rozkazy svých velitelů, nekontrolovatelní a jsou s nimi problémy. Právě proto nyní americká armáda čelí vlně kritiky: prý se jí outsourcing vymkl z kontroly.
Byli to totiž právě armádou najatí zaměstnanci bezpečnostní společnosti Blackwater, kteří v irácké Falúdži rozpoutali boje s místními radikály. Šarvátky později přerostly v masové nepokoje. A navíc: ukázalo se, že někteří z vězeňských dozorců z věznice Abu Ghraíb, kteří brutálně vyslýchali zajaté Iráčany, byli také armádou a tajnou službou „outsourcovaní experti“. Ve vlivných amerických denících se již týdny objevují titulky typu: „Outsourcing vede do pekel“, „Privatizace války“ nebo „Zneužití outsourcingu“.
Korejské kořeny.
Pozoruhodné je, že i v USA se vojenský outsourcing začal vyvíjet stejně nevinně (byť o hodně dříve) jako v Česku. Zaměstnanci soukromé společnosti Brown & Root doprovázeli americké vojáky už za války v Koreji a Vietnamu, pomáhali jim stavět základny, silnice a přístavy. V 60. letech firma vstoupila do koncernu Halliburton, v roce 1998 se pak sloučila s firmou Kellogg. Vznikl outsourcingový gigant Kellogg Brown & Root, běžně označovaný zkratkou KBR.
Ta pravá vlna nadšení pro vojenský outsourcing ale v Americe vypukla až v dobách konce vlády prezidenta George Bushe staršího. Skončila studená válka a i armáda Spojených států amerických začala snižovat stavy svých vojáků. V roce 1990 jich měla 2,1 milionu, nyní je to zhruba o 700 tisíc méně. Kongres ale i nadále tlačil na Pentagon, aby snižoval náklady na minimum. Tehdejší šéf Pentagonu Richard Cheney proto zadal firmě Halliburton vypracovat analýzu nákladů na soukromou přepravu amerických jednotek na místo určení, kdykoli a kamkoli na světě. O dva roky později Halliburton vyráží sám do akce: v roce 1992 doprovázejí jeho experti americké jednotky v Somálsku. Honorář: 110 milionů dolarů. Po pár týdnech se Halliburton stal tamním největším zaměstnavatelem, platil 2500 místních. V roce 1994 pomáhá firma Pentagonu s misí na Haiti. Odměna tentokrát byla 141 milionů. Inženýři z Halliburtonu, kterému v té době začal šéfovat právě bývalý ministr Dick Cheney, později budovali americké vojenské základny v bývalé Jugoslávii.
Oběžník A-76.
V roce 1994 schválili američtí zákonodárci zákon Federal Acquisition Streamlining Act, který poskytl vojákům větší volnost při najímání dodavatelů zboží a služeb.
Úřad pro management a rozpočet pak publikoval v Americe proslavený „Oběžník A-76“. Stojí v něm, že protože „konkurence zvyšuje kvalitu, ekonomiku a produktivitu“, má vláda a federální úřady přímo povinnost najímat soukromé kontraktory, kdykoli je to jen trochu možné. Ministerstvo obrany USA uvádí, že v roce 2003 takto nakoupilo zboží a služby za 209 miliard dolarů. Americká armáda si najímá dodavatele jídla, ubytování, výcviku a zábavy, civilní kontraktoři například řídí palby ze systémů Patriot, analyzují satelitní snímky z vojenských družic…
V roce 1997 vystřídal Halliburton další americký gigant, společnost Dyncorp, v roce 2001 ale dostala armádní zakázku zpět KBR. Vybudovala a provozuje dvě největší americké vojenské základny v Afghánistánu, v Bagramu a v Kandaháru a Camp Stronghold Freedom v Uzbekistánu. Loni společnost dokonce pomáhala ministerstvu obrany USA vytvářet přísně tajný plán na obsazení Iráku. V té době už byl bývalý předseda představenstva opět v politice, stal se viceprezidentem USA. Firma Halliburton je nyní vyšetřována pro předražování dodávek jídla a pohonných hmot americkým vojákům bojujícím v Iráku.
Řada otazníků.
Nemůže české rozhodnutí pro vojenský outsourcing skončit stejně neslavně jako v Americe? Bude i česká armáda vysílat do zahraničních misí najaté žoldnéře, inženýry nebo lékaře? Skončí to i v Česku tak, že se outsourcing vymkne kontrole?
„Kam až to zajde? Myslím, že se to musí nejprve vyzkoušet,“ říká bývalý poradce z ministerstva obrany Ludvík Cimburek. „Když se povede jeden krok, tak to společnost přijme a půjde to dál. Těžko říct, kde je ta hranice. I když sotva budeme outsourcovat piloty armádních stíhaček,“ uvažuje Cimburek.
Faktem je, že armády, které začaly nakupovat služby od soukromých dodavatelů, se k nim už nikdy neobrátily zády. Naopak, je pravidlem, že vždy nakupují více a více. Co bylo před rokem nemožné, je za pět let překonané. Stejně tak jako úvahy o profesionální armádě. V roce 1995 se o zrušení vojny vůbec neuvažovalo, experti něco takového považovali za nemožné.
„Nelze si představit, že outsourcing vyřeší všechno. Některé klíčové věci armáda prostě nepustí,“ myslí si exnáměstek Váňa. A vysílání expertů do misí? „Záleželo by na typu té mise. Ale zřejmě do nějaké vysloveně válečné, konfliktní, by to bylo hodně obtížné. Armáda je přece jenom určená i pro takovéhle průšvihy…“ říká Váňa.
Podle momentálně platných českých zákonů by ale něco takového stejně nebylo možné. I vojáci, kteří do zahraničních misí odlétají, musejí s vysláním souhlasit. „To je docela přežitek,“ myslí si ranger Cimburek. „V Americe ten systém funguje jinak: když armáda potřebuje, tak povolá třeba doktory v záloze. Musejí nastoupit,“ dodal.
Náklady na outsourcing v české armádě
- 2004 - 70 milionů korun
- 2005 – celkem 811,697 milionů korun, z toho:
- outsourcing stravování: 185,598 milionů korun
- střežení a ochrana objektů: 487,244 milionů
- úklid: 138,855 milionů
- 2006 – přechod na komplexní outsourcing: až jedna miliarda korun ročně
Pramen: Armáda ČR
Zakázky firmy Kellogg Brown & Root pro Pentagon (údaje v milionech USD)
- Letecká základna Taszar, Maďarsko 287,7
- Základna McGovern, Bosna 695,2
- Základny Bondsteel a Monteih, Kosovo 829,2
- Základna Able Century, Makedonie 30,5
- Letecká základna Incirlik, Turecko 100
- Základna Lemonier, Džibuti 28
- Výcviková základna, Gruzie 25,1
- Základna Stronghold Freedom, Uzbekistán 22,1
- Letecká základna Bagram, Afghánistán 38,8
- Velitelská základna Kandahár, Afghánistán 13,4
- Opravy ropných ložisk, Irák 7000
- Zajatecké tábory, Irák 28,2
- Zásobování koaliční správy, Irák 210,8
- Zásobování vojsk USA, Irák 160
- Podpora polských vojáků, Irák 92
- Základna Arifjan, Kuvajt 36,9
Pramen: Newsweek
