Životní pojistky podraží evropským ženám až o osmdesát procent. Tohoto vítězství evropského ducha nad primitivní hmotou základů pojistné matematiky bylo dosaženo již před nějakým časem, ale v život bude uvedeno do konce letošního roku.
Mediálně vděčné téma objevily sdělovací prostředky po skončení olympiády, kde dámy rovněž genderově korektně hrály fotbal a dokonce vzpíraly činky.
Nakonec, proč by nevzpíraly, když je to baví více než naplňování jakési banální a zastaralé reprodukční funkce. Proti gustu žádný dišputát, jak říkala moje babička. Jenže s těmi pojistkami je to trochu horší. Všichni na světě vědí, že muži se dožívají v průměru nižšího věku než ženy. Je to dáno rozdílným stylem života i rozdílným životním posláním muže a ženy. Ale moderní doby chce své.
Ženy tak budou nejen vzpírat a boxovat, ale také třeba rubat uhlí. V této souvislosti je mimochodem záhadou, proč tedy mají být ženy chráněny například limitem pro tíhu břemen, která mohou v práci zvedat. Možná, že když budeme v antidiskriminačním tažení důslední, podaří se snížit věk dožití žen na úroveň mužů. Nebo i pod ní.
Tak nějak bokem člověka při přemýšlení o této podivné záležitosti napadá, za jak zpozdilý a diskriminační systém museli naši genderoví bojovníci považovat starý model penzí, kdy ženy podle počtu odrozených dětí odcházely do penze až o šest let dříve než muži.
Jenže slabomyslné rozhodnutí na úrovni Evropské unie má své ekonomické dopady a poškodí zcela evidentně český pojišťovací sektor. Vysoké ceny pojištění odradí ženy od uzavírání pojistek. Pánové a dámy v Bruselu asi mají pocit, že evropský finanční sektor je zbytečně silný a konkurenceschopný.
Někdy z toho má jeden pocit, že konkurenceschopnost a síla ekonomiky je vlastně opravdu to poslední, na čem zde záleží. Nakonec před pádem Říma tamní mocní při svých hrátkách také nedělali velký rozdíl mezi klukama a holkama. Co přišlo potom, víme z dějepisu. Co přijde teď, raději vědět nechtějme.
