Francouzská justice podezřívá ruské investory z napojení na organizovaný zločin
Rusko a vodka patří tradičně k sobě. Nyní však Rusové objevili i chuť jiného druhu ušlechtilého alkoholu. Zatímco v dobách budování socialismu se museli občané největší země světa spokojit s levnou místní napodobeninou koňaku, nyní přinejmenším bohatší z nich neváhají utrácet nemalé částky za pravý francouzský. Jestliže ještě v roce 1999 se do Ruska dovezlo jen 630 tisíc lahví ročně, předloni jich již bylo téměř 4,8 milionu kusů. Za poslední dva roky přitom tento trend akceleroval a vývoz ušlechtilé pálenky do Ruska stoupl o plných čtyřicet procent. Rusko se tak stalo šestým největším dovozcem koňaku na světě.
Nájezdy
Jenže Rusové rozhodně nemíní zůstat jen u prostého dovozu – od konce roku 2006 již ruští investoři majetkově vstoupili přinejmenším do šesti společností, které ve Francii koňak vyrábějí. Tamní úřady tuto aktivitu pozorují se značným podezřením a někteří producenti se už s ruskými majiteli dostali do potíží.
Například společnost A. de Fussigny, jejíž polovinu koncem roku 2007 získala za pět milionů eur ruská skupina Aroma, byla během uplynulých měsíců podrobena opakovaným domovním prohlídkám. Následně jí několik místních francouzských bank odmítlo poskytnout úvěry se zdůvodněním, že původ peněz ruských akcionářů je pochybný. Přestože francouzský spoluvlastník A. de Fussigny podal žalobu kvůli diskriminaci, postup francouzských finančníků se zdá být opodstatněný. Finským celníkům se totiž předloni podařilo zabavit zásilku 54 tisíc prázdných kovových obalů na lahve s nápisy Cognac a Made in France určených právě pro Aromu. Francouzští producenti se proto obávají, že důvodem akvizic vinohradů a palíren může být zájem ruského organizovaného zločinu, který jen hledá zástěrku pro obchod s falšovaným koňakem nebo pro praní špinavých peněz.
Konyakem nezarmoutíš
Obava před ruskými kriminálními živly je založena na jednoduchém předpokladu. Zatímco podle francouzských zákonů smí název koňak nést výhradně pálenka vyrobená podle přísných pravidel ve francouzské vinařské oblasti v okolí města Cognac, v Rusku lze jako „konyak“ označovat jakoukoli vinnou pálenku. V dobách Sovětského svazu, kdy si mnozí Rusové nemohli dovolit originální francouzský koňak, kvetl obchod s falešným koňakem importovaným především z Arménie. A jelikož se za francouzský originál v Moskvě platí až sedminásobek ceny jeho místní verze, možnost enormního výdělku při prodeji ruských koňaků v lahvích s francouzskými etiketami je více než zřejmá.
Ruští investoři se vůbec netají velkými plány. Například společnost Russian Wine Trust oceláře a uhlobarona Vadima Varšavského, mimo jiné i poslance Dumy, která předloni koupila uznávanou koňakářskou společnost Croizet-Eymard založenou v roce 1805 i s téměř šedesáti hektary vinic, chce během příštích tří let v Rusku prodat až milion lahví.
Choutky zlaté mládeže
Přes veškerou pozornost, kterou majetkové vstupy ruských investorů do výroby koňaku vyvolaly, největší producenti stále zůstávají pevně v rukou západních investorů. A to nejčastěji francouzských – jak ukazuje příklad nejznámějších značek, jako jsou Hennessy (vlastník LVMH), Rémi Martin (Rémy-Cointreau) a Martell (Pernod Ricard). Jedinou výjimku mezi nejrenomovanějšími značkami představuje Courvoisier patřící americké skupině Fortune Brands.
Francouzi se ostatně zahraničním investorům zrovna nebrání, jak potvrzuje dubnová akvizice značky Bisquit (patřila společnosti Pernod Ricard) jihoafrickou firmou Distell. V případě ruských investorů jsou však ve hře zřejmě i jiné motivy. I tak lukrativní obchod již postihla finanční krize.
Loni počet prodaných lahví po šesti letech strmého růstu (v letech 2001 až 2007 o 37 procent) poprvé celosvětově klesl. Jestliže se předloni prodalo 158 milionů lahví, loni to bylo už jen 148,2 milionu, tedy pokles o více než šest procent. Tržby se sice o 0,3 procenta zvedly a dosáhly 1,61 miliardy euro, jejich nárůst však umožnila pouze vysoká poptávka v Asii, která loni vzrostla o 6,2 procenta. Naopak na dvou dalších hlavních trzích, tedy v Severní Americe a v Evropě, prodeje klesaly, a to o 14,2, respektive 7,8 procenta.
V takové situaci budou francouzští výrobci ochotní poprat se o jakýkoli perspektivní trh, kterým ten ruský přinejmenším donedávna díky svému vysokému růstu byl. A i kdyby se po dobu trvání ekonomické krize mělo něco změnit, po jejím odeznění se movití Rusové ke koňaku jistě vrátí. Vždyť se jednalo o oblíbené pití spisovatele Fjodora Michailoviče Dostojevského i posledního cara Mikuláše II. Dnes se koňak pro změnu těší oblibě mladých Rusů, kteří jej rádi míchají s Coca-Colou nebo tonikem, jak potvrzuje Marina Selivanova, která stojí v čele firmy Croizet-Eymard. Mladá čtyřiatřicetiletá manažerka je přitom dalším důkazem specifického přístupu ruských investorů. Je zřejmě jedinou ženou řídící producenta koňaku v tradicemi svázaném regionu jihozápadní Francie.
Francouzská koňakonomika
- Roční tržby 1,6 miliardy eur*
- Roční výroba 148,2 milionu lahví*
- 80 tisíc hektarů vinic
- 6000 výrobců
- 95 procent míří na vývoz
- o 37 procent vzrostl prodej koňaku v letech 2001 až 2007
*Rok 2008
Pramen: Die Welt, The Sunday Times
Žíznivý vůdce Největším individuálním kupcem nejvzácnějšího druhu koňaku Hennessy byla donedávna chudičká Severní Korea, respektive její vůdce Kim Čong-il. Komunistický diktátor si rád dopřával západní požitky a koňak Paradis patřil k jeho nejoblíbenějším. Zástupce proslulého producenta alkoholu před několika lety potvrdil, že KLDR každoročně kupovala zmíněného koňaku za 700 000 dolarů. (Jedna lahev přijde bratru na 600 dolarů.) Pokud snad náhodou koňakový pramen kvůli současným mezinárodním sankcím jednoho dne vyschne, strýčka Kima to pravděpodobně moc mrzet nebude. Dle znalců severokorejského prostředí se vůdce již před pár lety musel ze zdravotních důvodů pití milovaného alkoholu vzdát.
