Při seznamování s vinařským regionem České republiky je nasnadě začít jednou z událostí, jež měla pomoci zdejším producentům k vyšší ekonomické stabilitě. Je jí začátkem tohoto roku ustavený Vinařský fond. Jeho zrod se nesetkal s frenetickým jásotem vinařů, neboť není zatím vůbec jasné, jak a zda vůbec jim tato instituce chce pomoci.
Kampaň fondu za rozšíření viničních ploch v období předcházejícím vstupu do unie na dvojnásobek, mluvilo se i o třiceti tisících hektarů, je totiž krátkodechým gestem, které se neopírá o reálnou situaci. Předimenzování ploch vinic v klimatickém pásu, kde nelze vypěstovat kvalitní hrozny za konkurenční cenu bez zajištění odbytových možností finálního produktu, se v žádném případě nedá označit za prozíravou strategii. Naději vinařům nedal ani jeden z prvních kroků současného ministra, jímž bylo zrušení samostatného oddělení pro víno po pouhém čtvrtroce jeho existence.
Fond sice existuje, avšak doposud se v něm vše odehrávalo v boji o posty a rozdělení moci. To je dokonáno, takže nyní před výkonnými a dozorčími orgány stojí úkol přesvědčit daňové poplatníky o serióznosti svých záměrů a o tom, že jejich aktivity neskončí u řešení žabomyších problémů typu, zda je hlavním městem světového vinařství Znojmo, nebo Valtice.
Většina vinařů se v současné době drží vlastní osvědčené cesty na trh. S minimálními prostředky na reklamu přesvědčují konzumenty téměř výhradně kvalitou svých vín, a zajišťují si tak stálý okruh odběratelů. Zatím jedině tento způsob jim skýtá jistotu, že si jejich vína najdou cestu na stoly vyšší gastronomie i k jednotlivcům.
Putování po nejzajímavějších producentech vína v České republice začneme v Čechách. Kdysi veleslavný region, Karlem IV. vybudovaný, hýčkaný a vehementně podporovaný, má svá nejlepší léta za sebou. Někdejší situace, kdy se například samotná Praha pyšnila sedmi stovkami hektarů vinic a souvislý pás viničních tratí se táhl po pravém břehu Labe od Mělníka až k Děčínu, je dnes jiná. V šesti oblastech působí na necelých 450 hektarech 91 pěstitelů. Nevím, kolik z nich své hrozny dále zpracovává, ale těch, kteří mají pro produkci vína nějaký význam a jejichž jméno má mezi konzumenty zvuk, je stěží pět. My nahlédneme do sklepů jednoho z oněch pěti, do Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem.
Na šedesáti pěti hektarech – mimochodem je to asi patnáct procent veškeré rozlohy vinic v regionu – je pěstováno na osm odrůd. Raritou zdejšího sklepmistra jsou – vedle vydařených sylvánů, standardních „milerek“ nebo úctyhodných bílých burgundských – červená vína neuvěřitelných vlastností. Rulandské modré ´00, pozdní sběr, je jedním z nich. Víno obsažné barvy, jiskrného vzhledu a široké vůně, kde lze vystopovat všechny prvky, charakterizující velká vína. Nemohu opětovně nepoužít slova „stateček“, trefně popisujícího shluk odérů vesnické usedlosti, pro věhlasná červená tolik typický. Za ním se ke slovu hlásí prvky s typickou stopou tmavého ovoce a vysoké vyzrálosti. V chuti nabízí stejně bohatou škálu, jdoucí přes hroznovitý prvek s výraznou ovocitostí až k tomu, co podtrhuje charakter vín této severní oblasti. To je časem uhlazený a šíří ostatních komponent do správné síly vypointovaný souhrn chutí dřeva a taninů. V mladých vínech dosti výrazný, je s postupujícím časem uhlazen do mandlové hladivosti a obklopen pak ostatními valéry chuti, dává jedinečný, u vín zrozených téměř na padesáté rovnoběžce nehledaný zážitek. Jde o víno originálních vlastností, daných souhrnem klimatické jedinečnosti, zkušeností s odrůdou a výsostné péče, věnované mu od vinohradu k lahvi.
