Drobní střadatelé nemohou k deseti miliardám korun
Slovenští psychiatři mají vystaráno. Minulý týden jim v přeplněných ordinacích přibyly desítky šokovaných pacientů s originální diagnózou: klient nebankovní instituce. Když začátkem února ze dne na den zavřela své pobočky košická firma BMG Invest (nejskromnější odhady uvádějí, že v ní zmizely vklady za čtyři miliardy slovenských korun), vypadalo to jako velká rána (EURO 6/2002). Byl to však jen počátek řetězové reakce, jejíž explozivní účinky se v současné době znásobily, a nikdo nedokáže říct, zda už dosáhly vrcholu.
Run.
Minulý týden neodolala náporu znervóznělých klientů obávajících se o své vklady další košická společnost AGW. Její představitelé se svěřili, že vklady si přišlo vybrat pětadevadesát procent klientů. Bezprostředně po AGW zavřelo pobočky BDV Družstvo (Bonifikační Drukos Výnos) patřící do impéria soustředěného kolem akciové společnosti Drukos banskobystrického velkopodnikatele Františka Mojžiše. Výplaty vkladů omezily, ale zcela nezrušily, další dvě nelicencované společnosti – opět košická SaS Slovensko a Sporoinvest.
Tyto firmy nepůsobí jako banky a nemají ani licenci k obchodování s cennými papíry. Vkladatelé se v nich fakticky stávají tichými společníky. Lákadlem jsou vysoké výnosy mnohdy překračující i dvacet procent za rok. A to v situaci, kdy referenční repo sazba Národní banky Slovenska činí 7,75 procenta. “Každý, kdo nabízí více než sedmnáctiprocentní roční úročení vkladů, je podvodník,” konstatují v této souvislosti analytici ze společnosti All Finance Services. Představitelé nebankovních institucí však argumentují tím, že vysoké výnosy dokážou vygenerovat běžnou vedlejší obchodní činností a že momentální neschopnost vyplácet vklady neznamená jejich znehodnocení, protože jsou údajně dostatečně kryté. Mojžiš mluví o tom, že zhruba čtyři miliardy vkladů jsou kryty více než třináctimiliardovým majetkem akciové společnosti Drukos. V AGW údajně za více než dvěma miliardami stojí téměř třímiliardové základní jmění.
To však nemění nic na tom, že v přímém ohrožení je nejméně deset miliard slovenských korun (některé odhady mluví i o dvojnásobné částce) několika desítek tisíc vesměs drobných střadatelů, převážně z řad starších lidí a důchodců. Na Slovensku přitom působí ještě zhruba dvacet dalších institucí, které se zabývají podobnou činností. Pokud by měl dosavadní run vkladatelů pokračovat, předpovídají odborníci katastrofu ne nepodobnou tomu, co před pěti lety postihlo Albánii a co zapříčinilo pád tamní vlády.
Na Slovensku je v plném proudu kampaň před parlamentními volbami a opoziční strany otevřeně obviňují vládní koalici Mikuláše Dzurindy z nečinnosti vůči podezřelým aktivitám vedoucím ke zbídačování lidí.
Stupeň nula.
„Toto je lavina, která se nedá zastavit,“ prohlásil majitel Drukosu František Mojžiš minulou neděli v relaci nejsledovanější slovenské televize Markíza s přiléhavým názvem Na tělo. „Vklady našich klientů už nemůžeme dále vyplácet.“ Přitom ještě před necelým půl rokem ubezpečoval Mojžiš klienty, že mohou klidně spát, protože akciová společnost Drukos, která ručí za závazky BDV Družstva, je dostatečnou zárukou bezpečnosti jejich vkladů. “Rizikový stupeň nula,” zněl reklamní slogan, který nyní média, jež ovšem z masivní reklamní kampaně Drukosu dobře profitovala, Mojžišovi zlomyslně připomínají. Dnes Mojžiš svým klientům nabízí převedení jejich zamrzlých vkladů na akcie, jejichž prostřednictvím prý ovládnou tři čtvrtiny firmy, která tak bude moci dále vzkvétat.
Charismatický banskobystrický podnikatel začínal jako obchodník se zeleninou a podnikatelský talent mu lze závidět. V důmyslném propojení svých podniků se údajně vyzná jen on sám a několik jeho účetních. Na Slovensku je známou osobností už od dob vlády Vladimíra Mečiara, kdy se údajně dostal do křížku s mafií a musel se řadu týdnů skrývat s celou rodinu neznámo kde. Proslul však především svými podnikatelskými aktivitami, které zahrnují finanční služby, prodej a leasing automobilů, pojišťovnictví, autoservisy, stavební a obchodní činnost. Drukos dokázal proniknout i do Kanady, kde obchodoval se stavebními materiály. Česká afilace Drukosu, sídlící v Brně, od loňska intenzivně rozvíjí splátkový prodej s nulovým úrokem, s nímž se výrazně prosadila na Slovensku. V Čechách hodlá dostihnout dosud vedoucí firmu v oboru –Triangl.
Většina Slováků si ještě pamatuje na Mojžišem vynalezenou třetí vlnu privatizace (“Vaše vlna privatizace”), v níž přijímal vklady občanů, za které hodlal nakoupit a předat lidu akcie klíčových slovenských podniků, jež prý nesmějí skončit v cizích rukou (EURO 44/1999). Také třetí vlna privatizace byla nabízena prostřednictvím rozsáhlé reklamní kampaně, v níž malá dívenka do omrzení opakovala: „Tatínku, maminko, chceme se mít lépe.”
Bude to fuška.
Aktivity společnosti s ručením omezeným AGW, dceřiné firmy akciové společnosti AGW, zahrnují sázkovou kancelář, Trebišovskou mlékárnu, investice do nerostných zásob čediče v Lučenci, poradenské služby, poskytování úvěrů a splátkového prodeje včetně leasingu i blíže nespecifikované působení ve výnosném obchodě s pohledávkami. Mojžíšova rozmachu však nedosahují. Lacinější a méně nápaditá reklama AGW lidem vytáhla z kapes „pouze“ dvě miliardy slovenských korun. Jednatel společnosti Matúš Grega oznámil, že i AGW se vydá Mojžišovou cestu převodu akcií na klienty. Současně však prozíravě upozornil, že to bude pořádná fuška.
Lidé, kteří nemohou ke svým penězům, jsou šokovaní, zdrcení, rozezlení i rozlícení. Organizují se do záchranných sdružení, mluví se dokonce o založení nové politické strany, Strany poškozených občanů, která by byla “jednoznačně nejsilnější a nejpočetnější”, vyhrála by volby a potom napravila Dzurindovy přehmaty. Nebo by aspoň pohnala celou věc před Evropský soud do Štrasburku. Hněv lidu však jen sporadicky míří proti majitelům firem, kteří nedostáli svým závazkům. Stále silněji se soustřeďuje proti vládě a státu. “Je třeba se sdružovat. Jednáme o tom se zástupci klientů. Připravujeme informační kampaň, jak mají postupovat, aby o své peníze nepřišli.” Tato slova pronesl – František Mojžiš. A připojil své časté argumenty o temných silách rozkrádajících stát, o špinavostech souvisejících. A lidé tleskají. “Tak treba.”
Z telefonu v recepci vstupní haly ústředí Drukosu volal starší pán: “Mám u vás všechny peníze. Řekněte mi, co s nimi bude. Dejte mi naději,” prosil do sluchátka. Dozvěděl se, že bude o všem včas písemně informován. Položil sluchátko a zapsal se do podpisového archu zplnomocňujícího Františka Mojžiše k zastupování klientů a hájení jejich zájmů: “Půjdu s panem Mojžišem. Tomu jedinému věřím.”
Pravda, zplnomocnění se týká klientů BMG Investu, jejichž “práva a právem chráněné zájmy” hodlá Mojžiš hájit jaksi ve vedlejším úvazku. To však není podstatné. Člověk přece musí někomu věřit…
Čisté svědomí.
Ve vyhrocené situaci se vláda, sevřená z jedné strany veřejným míněním, z druhé opozicí, omezuje na konstatování, že lidé byli dostatečně informováni o rizikovosti podobných investic. Peníze se vybíraly zřejmě legálně, asi se však nelegálně používaly. Nic konkrétního však nikdo neví. Existují jen podezření. Pouze šéf BMG Investu Vladimír Fruni uprchl do zahraničí, a dal tak najevo kriminální pozadí činnosti své firmy. Mojžiš i Grega několikrát vyhlásili, že nic takového nepřipadá v úvahu. Mají čisté svědomí…
Rozhněvaní a podvedení nechtějí poslouchat ani premiéra, ani nového ministra financí Františka Hajnoviče. Tím spíše, když jim říkají, že stát je nemůže odškodnit, ani kdyby chtěl. Jak by k tomu přišli ti, kteří se nehnali za pohádkovými výnosy a disciplinovaně se spokojili s pár procenty v bankách.
Hajnoviče do ministerského křesla nedávno dosadil Pavel Koncoš, šéf jedné z pětice vládních stran – Strany demokratické levice. Hajnovič však s názorem o nemožnosti zásahu státu neuspěl ani u svých stranických kolegů. SDL žádá striktní opatření, která by s okamžitou platností zakázala všechny nebankovní instituce. Z jejich majetku chce vyplatit „vytunelované občany“. Podobného názoru je i předseda jiné koaliční partaje - Strany občanského porozumění - Pavel Hamžík.
Neparlamentní Aliance nového občana, která hlasitě deklaruje svou liberální orientaci, se obrátila na vládu, aby vysvětlila, jak je možné, že se tak neregulovaně šířila masivní reklama nebankovních subjektů. Neptá se na to nikdo jiný než strana, jejímž šéfem je mediální magnát Pavol Rusko, který sám z tohoto „neregulovaného šíření reklamy“ profitoval.
Bratislava – Košice – Banská Bystrica
