Nechyběly ani cigarety a jistě by časem došlo i na národní nápoj v podobě dobře vychlazeného lahváče, kdyby manažery České pošty utržené z řetězu odpor veřejnosti neumravnil.
Ministr vnitra Chovanec teď navrhuje, aby stát poště dosypal ročně 300 milionů. Shodou okolností jsou to peníze, které pošťáci vydělají na onom stánkaření. Nápad to špatný není. Na poštách by zase byla pěkná přehledná okénka a pošťáci by se mohli věnovat své práci, ne „prodeji produktů aliančních partnerů“, jak odborně zní ono rozplizlé tržiště.
Peníze nejsou na škodu nikdy. Co ale začít konečně něco dělat pro pošťáky. Už si někdo z vedení pošty všiml, že nemají ani firemní kolo a jezdí na svých bicyklech? Opravdu je problém takový „postbike“ vytendrovat?
A co uniformy či elektrokolo?
A to už se raději nezmiňujeme třeba o mnohem praktičtějším elektrokole, protože Rychlým tužkám je jasné, že než by dopisy dopadly na dno domovních stránek, pošťácký velociped už by před domem nemusel ani být. A co takhle nové uniformy místo těch pytlovitých bund?
Pošta často skuhrá, že lidé o dopisy nemají zájem a klasické poštovní doručovatelství je minulostí. Proto se prý musí přeorientovat.
Pisatel tohoto sloupku bydlí ve vesnici přičleněné k Praze a z vlastní zkušenosti může prohlásit, že lidé naopak netouží po ničem jiném, než aby pošťák bylo zase vážené a solidní povolání pro svědomité duše, které doručí třebas i dopis bez adresy. Jako se to povedlo panu Kolbabovi za Čapkových časů.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
