Když vzpomínám na Pavla Tigrida, nejvýstižnější slovo, které se mi vybaví, je slušnost. Ten člověk byl tak skrznaskrz slušný, že ona prostá charakteristika hovoří za víc než sáhodlouhé nekrology. Tigrid vás nikdy nezapomněl pozdravit jako první, bez ohledu na vaše postavení.
POD ČAROU
A to tak přívětivým a přitom seriózním způsobem, že jste si v jeho společnosti okamžitě začali připadat jako osobnost. Hlouběji pod touhle společenskou slušností stála Tigridova názorová pevnost, která ho uchránila jak svodů komunizmu, tak mocenských lákadel v čase rychlených kariér po listopadu. Jen do morku kostí slušnému člověku nestoupne sláva do hlavy, což Tigrid dokazoval třeba tím, že jako ministr bez rozpaků odpovídal na nepříjemné otázky, které se jeho podřízení snažili zahrát do autu. Měl jsem tu milou čest seznámit se s Pavlem Tigridem v době, kdy jsem redigoval názorovou stranu v MF DNES. Tigrid, který byl hvězdou mého týmu dopisovatelů, mě přijal ve své kanceláři u Jeleního příkopu na Pražském hradě. Tedy přijal - došel si pro mě osobně přes park k bráně střežené vojenskou hlídkou. Mé rozpaky pak prohloubil tím, že než jsem se dostal k tomu, jak si vážím jeho práce, začal on chválit tu moji. To byla další součást Tigridovy hluboce zakořeněné slušnosti: vnímal svět kolem sebe takový, jaký by mohl být, měl být a jaký podle jeho víry jednou bude: Lepší. Ať už šlo o celkový stav polistopadové společnosti, nebo o úroveň jednoho pisálka. Ten zatvrzelý optimizmus mě u člověka s jeho osudem obzvlášť imponoval. Stejně jako noblesa, s níž Tigrid uměl v debatě usadit komunisty. V té noblese bylo cosi nekompromisního - těžce vydobytá zkušenost člověka, který pohlédl ďáblu do tváře a poznal, co je zač. Tigridova klidná jistota, že tato země se za pár let nebude lišit od šťastnějšího západu, mě provázela oněmi roky, kdy do té doby vládnoucí chvastounství politické třídy ustupovalo dryáčnickému obrazoborectví. A zůstávala se mnou i vzpomínka na ono hradní setkání, po němž ve mně zůstal kdoví proč dojem, že my dva zůstáváme v kontaktu. Byť se při různých příležitostech třeba jen letmo pozdravíme a navzdory tomu, že pan novinář Tigrid patřil do úplně jiné váhové kategorie než já. Tak na své okolí působí opravdu slušní lidé - chcete s nimi být zadobře, chcete být jako oni.
