V noci z pondělka na úterý se na vinohradské gynekologii upekla dohoda, která může symbolizovat příchod zásadních změn v životě velkých politických stran. Doba, kdy jejich tvář určovali především jejich předsedové, případně kolektivní vedení, je zřejmě definitivně pryč.
Foto: ČTK
Premiér a předseda ODS Petr Nečas utrpěl za posledních pár týdnů dvojitý úder a je otázka, zda se z něj ještě může vzpamatovat. Jestliže jeho strana v polovině října prohrála komunální i senátní volby, mohl to ještě z části svést na neschopnost místních politiků, respektive kandidátů. Navíc, hlavní soupeř na pravici TOP 09 hluboko zaostal za očekáváním, když vyhrál jen v Praze a ve Zlíně.
Poté, co se občanští demokraté rozhodli názor svého předsedy nabádajícího v metropoli neuzavírat koalici se sociální demokracií, bezostyšně ignorovat, je to pro Nečase vážný důvod ke znepokojení.
Prezident Václav Klaus podle očekávání nad dohodou mávl rukou. Není podle něj speciální důvod řešit koalování dvou hlavních politických soupeřů zrovna v Praze. Pravda, stejné spojenectví vzniklo v Brně, Ostravě, Plzni a mnoha dalších městech. Jenže Praha byla v posledních letech největším symbolem korupčních praktik a vůbec všeho, proti čemu chtěl Nečas bojovat a postavil na tom svou předsednickou politiku v ODS.
Propojení moci a byznysu v Praze (a v jiných velkých městech) není třeba připomínat, ani to, že v metropoli v tom „jela“ předminulé volební období s občanskými demokraty právě ČSSD, takže jde o návrat do starých dobrých kolejí.
Vlna rozhořčení Pražanů se hned po oznámení koalice začala podobat akci Děkujeme, odejděte!, která téměř přesně před 10 lety zaplnila Václavské náměstí na protest proti opoziční smlouvě Miloše Zemana a Václava Klause. ODS pod vedením současné hlavy státu o půl druhého roku později prohrála volby s tehdy „čistou“ sociální demokracií Vladimíra Špidly. Nynější pachuť z pražské vlády sice není zaměřena osobně proti Nečasovi, ale s jeho stranou může do budoucna docela pěkně zamávat.
Zodpovědně, transparentně…teď prý už vážně
Důvody znechucení voličů jsou dvojího druhu. Ten první je čistě racionální – opoziční smlouva, stejně jako klasická koalice ODS a sociální demokracie na magistrátu, může vést a v minulosti vedla k otvírání prostoru pro korupci.
Druhý důvod, který je podle dřívějších průzkumů veřejného mínění blízký zejména pravicovým voličům, je nechuť vůči velkým koalicím obecně – míněno vládám dvou největších partají na obou pólech politického spektra. V pravicové Praze jde tedy o odpor ke „kolaboraci“ s levicí, i kdyby mezi jejími politiky byli samí vůči korupci rezistentní andělé.
Pražští občanští demokraté to tedy Petru Nečasovi a s ním celé straně zavařili na každý pád, i v případě, že by koalice nakrásně splnila svůj slib, který si vytkla hned do názvu koaliční smlouvy: „Zodpovědně, transparentně, otevřeně a společně pro Prahu.“
Mimochodem už v prvním bodě smlouvy se slibuje: „Provést audit důležitých zakázek, smluv a dalších majetkových transakcí města z minulosti.“ Opencard byla v uplynulém volebním období jen špičkou ledovce. V bodě 5 se zase píše: „U všech výběrových řízení důsledně dbát na dodržování Protikorupční strategie, která bude nově projednána a aktualizována.“
Probořit zeď
O boj proti korupci se už před osmi lety pokoušel tehdejší primátor Jan Kasl, kterého ODS následně vyštípala, a on přešel k Evropským demokratům. V minulém volebním období se na něj snažila navázat jeho někdejší blízká spolupracovnice ze SNK-ED Markéta Reedová. Ani ona neuspěla – a za situace většiny ODS v zastupitelstvu ani nemohla. Když pak protikorupční strategii dostal za úkol vést dlouholetý radní Milan Richter, nikdo konkrétní výsledky ani nečekal.
Kdo chce skutečně bojovat proti korupci, zvláště na pražském magistrátu, musí prolomit pevnou zeď sestávající z bývalých i současných politiků nejen na „velké radnici“, ale i v městských částech, jejich kamarádů, právníků, lobbistů a hlavně vlivných podnikatelů. Celá tato síť se kryje navzájem. I když se o lecčem ví, najít konkrétní důkaz je těžké. Pro obhájce starých dobrých časů pak není nic snazšího než argumentovat, že přece žádná korupce není, když nemáte důkaz.
Budoucí pražský primátor ODS Bohuslav Svoboda to nejspíš se svými plány myslí upřímně, jenže si neuvědomuje, nebo nechce uvědomit, že v současné sestavě to prostě nejde.
Řada lidí v pražské ODS se chová stylem po nás potopa – je to z jejich strany logické, vždyť většina z nich by už další šanci dostat se do volitelných funkcí nikdy nedostala, proč tedy té poslední nevyužít plnými doušky.
V radě sice absentují ta nejkřiklavější jména, přesto v ní zasednou dlouholetí pražští politici ODS, u kterých se nepředpokládá, že by šli proti svým kolegům, kdyby došlo na lámání chleba.
Tak například Josef Nosek, budoucí náměstek primátora, který bude mít na starosti klíčový územní plán. Už 10 let starostuje osmé městské části. Mimochodem je místopředsedou celoměstské ODS, šéf strany na osmičce a letos v březnu byl zvolen členem představenstva Dopravního podniku hlavního města.
Další z budoucích radních, Ivan Kabický je starostou Letňan od roku 2006. Jako relativně nová tvář je občanskými demokraty zmiňována šéfka ODS v Praze 2 Aleksandra Udženija, která vskutku exekutivní funkci neměla. Zajímavostí je, že její otec Ranko Pecić, srbsko-český obchodník s módou, je dlouholetým přítelem současného prezidenta Václava Klause. Prý na něj míval
dokonce takový vliv, že v roce 1999 tehdejší předseda sněmovny právě i kvůli Pecićovi tvrdě kritizoval bombardování Jugoslávie.
Dáme všechno všem a ještě ušetříme
Pražákům, těm bude hej. Stačí maličkost, a to když ODS a ČSSD dostojí svým slibům pro následující čtyřleté volební období. Nejokázalejší body koaliční smlouvy, které by jindy občanští demokraté museli označit za levicový populismus nejhrubšího zrna, pocházejí právě z dílny ODS.
- *l Například děti do 15 let a senioři nad 65 mají mít jízdné v MHD zdarma, zároveň se však nemají zdražovat předplatné jízdenky. Zadarmo se také bude o víkendech chodit do muzeí, galerií a památek. l ODS do koaliční smlouvy ze svého předvolebního programu prosadila také lékárenskou pohotovost v každém správním obvodě, dovoz léků seniorům nad 80 let, či zavedení automatů na zdravou výživu ve školách. l Zároveň chtějí ODS a ČSSD vyrovnané městské rozpočty. Stačit má, že vláda v neprospěch hlavního města nezmění rozpočtové určení daní, jak to podle ODS plánovala TOP 09. Každopádně hlavní město s žádnými novými příjmy příliš počítat nemůže. l Občanští a sociální demokraté také slibují do čtyř let prodloužit trasu metra A do Motola a ve stejné lhůtě zahájit výstavbu linky D. Stavět se mají rovněž bezbariérové přístupy do dalších stanic metra. l ODS a ČSSD chtějí pokračovat ve výstavbě městského okruhu, zejména tunelu Blanka, a dostavět vnější okruh. Zahájena má být třeba také přestavba ústřední čistírny odpadních vod. Vytěží z dohody Sobotka?**
Ze sociálně demokratických budoucích členů pražské „vlády“ stačí zmínit šéfa jejich zastupitelského klubu Karla Březinu, známého z dob, kdy Zemanovi dělal vedoucího úřadu vlády a následně se stal nejmladším ministrem v historii Česka (zastával křeslo bez portfeje). Poté byl podle médií mimo jiné jedním z ředitelů takzvaných kajmanských fondů ČSOB.
Na první pohled špatnou zprávou je „dohoda z gynekologie“ samozřejmě také pro Bohuslava Sobotku, který si, stejně jako Nečas, podobné vyústění koaličních jednání nepřál. Z hlediska příznivců sociální demokracie je koalice s modrými vyslovený výsměch. Zvláště, když se dozajista řada voličů nechala nachytat na seriózní tvář Jiřího Dienstbiera mladšího, kterého hned po volbách jeho spolustraníci hodili přes palubu. Dienstbier odchází s konstatováním, že byla uzavřena podrazácká dohoda.
Sobotka má na rozdíl od Nečase výhodu, že je jen úřadujícím předsedou. Dokonce by z výsledku mohl i těžit. Sobotka totiž prosazoval zákaz koalice ČSSD a ODS, a to nejen v Praze. Šéf asociace krajů Michal Hašek, v jehož Brně už velká koalice existuje, naopak tvrdil, že by se to mělo nechat na místních. Neobliba velké koalice v Praze není pro Haška zrovna dobrou investicí pro březnový sjezd.
Fenomén současnosti v podobě velkých koalic ze všeho nejvíce znamená ztrátu toho, čemu se v politickém jazyce říká „čitelnost“. To ostatně bezděky přiznal i šéf pražské ODS Boris Šťastný, když řekl, že do koaliční smlouvy se podařilo prosadit 90 procent programu ODS, přičemž ČSSD je rovněž spokojená. Jinými slovy, když lidé volí stranu A, tak je to vlastně úplně stejné, jako by volili stranu B.
