Alternativní koncepce navrhuje rovnou zdravotní daň patnáct tisíc ročně
Zdravotní pojišťovny daly najevo, že se s ministerstvem zdravotnictví principiálně nedohodnou. Zatímco za předchozích ministrů zdravotnictví docházelo ve vztahu k pojišťovnám k dílčím šarvátkám, nyní jde již o otevřenou vzpouru. Jejím dosavadním vyvrcholením je alternativní koncepce českého zdravotnictví, kterou připravil Svaz zdravotních pojišťoven (SZP) ČR, sdružující všech osm zaměstnaneckých pojišťoven.
Poloviční sazba.
Svaz mimo jiné navrhuje nahradit dosavadní, z hrubé mzdy procentuálně odvozovanou sazbu zdravotního pojištění, jednotnou zdravotní daní. Například ve výši patnácti tisíc korun ročně. To by bylo sedm procent loňské průměrné hrubé mzdy, a tedy podstatně méně než dnešní sazba 13,5 procenta vyměřovacího základu. A koncepce slibně dodává, že při započítání vlivu vícezdrojového financování zdravotnictví – tedy především zvýšené spoluúčasti pacientů – by cena pojistky mohla být ještě nižší. Důchodci (o dětech nebo nezaměstnaných se nehovoří) by zůstali státními pojištěnci (za ty nyní stát platí pouhých 475 korun měsíčně na hlavu) a rostoucí náklady na jejich pojištění by bylo nutné krýt jednak úpravami nepřímých daní, jednak vyšším výnosem daně z příjmů u aktivních přispěvatelů.
Spor o princip.
Koncepce SZP se v tomto ohledu hlásí ke švýcarskému modelu financování zdravotnictví, který byl využit i v další problematice. Zřejmá je také podobnost se zdravotnickou Modrou šancí ODS. K ní má projekt SZP podstatně blíže, než k představě ministerstva zdravotnictví. A to i pokud jde o tak zásadní otázku, jako je postavení zdravotních pojišťoven. V základním textu koncepce Milady Emmerové například stojí: „Zaměstnanecké pojišťovny jednají jako komerční subjekty se všemi z toho plynoucími důsledky. Celý systém veřejného zdravotního pojištění v důsledku této situace ztrácí, a proto nelze takový stav považovat za dlouhodobě ani krátkodobě udržitelný.“
Naproti tomu koncepce SZP pojímá zdravotní pojišťovny jako spolutvůrce trhu se zdravotnickými službami, akcentuje konkurenční prostředí a tržní, ekonomické chování pojišťoven: „Vlastním smyslem existence pojišťoven má být selektivní nákup poskytovaných služeb tak, aby reflektovaly priority obyvatelstva a zajišťovaly optimální kombinaci ceny a kvality pro svoje pojištěnce. Je nutné zapojit do tvorby sítě a redukce přebytečných lůžkových kapacit zdravotní pojišťovny.“ A dále: „Pojišťovny by různou nabídkou služeb soutěžily o klienty. Nabídky pojišťoven by se lišily rozsahem krytí, způsobem organizace přístupu ke zdravotní péči, velikostí spoluúčasti a podobně.
Nad fungováním pojišťoven by ovšem nemělo bdít ministerstvo, nýbrž nezávislý orgánu dohledu, jako je tomu v jiných sektorech. Musí být též nastavena řádná pravidla správy korporací na úrovni samotných zdravotních pojišťoven.
Přeinvestováno.
Svaz zdravotních pojišťoven se domnívá, že ministerstvo zdravotnictví by vůbec mělo rezignovat na své ambice „arbitrárního rozhodování“ a jakési „voluntaristické schizofrenie“. Ministerstvo financí by se zase mělo zaměřit na to, aby zajistilo respektování potřeby vyrovnaného hospodaření zdravotních pojišťoven ministerstvem zdravotnictví. V investiční oblasti je třeba zavést ekonomické - namísto dosavadního politického – rozhodování o alokaci investic. „Fascinující je, že pravidla pro individuální investiční dotace jsou taková, že projekt je nutno pod hrozbou vysokých sankcí dokončit, byť by byl sebenesmyslnější. Česká města tak jsou místem bohatého výskytu „bílých slonů“ - nákladných investičních projektů zdravotnických zařízení, jež kromě falešné prestiže lokálních patriotů a hmotného prospěchu dodavatelů a příjemců korupčních dávek ničemu nepomohla,“ píše se v dokumentu.
Povinný balík.
Stejně jako ministerstvo zdravotnictví dospívají i zdravotní pojišťovny k tomu, že je nezbytně nutné definovat základní balík zdravotní péče. Nazývají to kategorickým imperativem práce ministerstva. Konstatují dokonce, že řada nemocnic nemá pro poskytování péče v jednotlivých oborech předpoklady. To je zajímavé slyšet právě od zdravotních pojišťoven. Souvisí s tím jejich požadavek získat kontraktační volnost při uzavírání smluv s poskytovateli zdravotní péče a nemuset se podvolovat direktivám ministerstva.
Na rozdíl od ministerstva zdravotnictví se SZP vyslovuje pro zavedení plateb poskytovatelům zdravotní péče na základě takzvaných diagnostických skupin (DRG). „Přes problematickou konstrukci a 'ladění' DRG v českých podmínkách,“ stojí v alternativní koncepci zdravotnictví, „je nutno zdůraznit, že na systémy vycházející z principu DRG přechází většina vyspělých zemí Evropské unie, například Velká Británie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, skandinávské země, ale též Austrálie a Kanada.“
Integrace pojištění.
Alternativní koncepce připomíná ztráty na výběru pojistného po dobu nemoci, kdy se pojistné nevybírá. Odhaduje výpadek příjmů pojišťoven zhruba na miliardu korun za každé procento dočasné pracovní neschopnosti. Tvrdí, že pojišťovny mají možnost „daleko efektivnější kontroly nezneužívání nemocenské ve srovnání s Českou správou sociálního zabezpečení“ a s dovoláním na názor OECD doporučuje propojení úrazového, nemocenského a zdravotního pojišťění. Dobře nastavený systém by měl prostřednictvím snížení pracovní neschopnosti a výdajů zdravotních pojišťoven i díky příznivým dopadům v podnikové sféře údajně generovat přínosy v rozsahu půl až jednoho procenta HDP ročně.
Riskuješ, tak plať.
K evergreenu českého zdravotnictví – spoluúčasti pacientů – koncepce SZP podotýká, že ze současné „bezplatné“ zdravotní péče by měl být vyčleněn určitý segment, například část stomatologie, minimálně nákladná banální onemocnění, nejméně nákladná léčiva a prostředky zdravotnické techniky, část (ubytování a strava) lázeňské péče, omezený standard vztažený k vybraným diagnózám a nadstandardní podmínky a služby (v lůžkové péči například vybavení pokojů nemocnic televizí, telefony, rozsah návštěv, počet lůžek a podobně). Tato péče by mohla být doplněna dosud nehrazenými výkony nejmodernějších postupů léčby a vyšetření, pokud jde o uznávané metody. Standardní péči by pojišťovna hradila vždy. Úhrada volitelné části by byla prováděna v rozsahu alternativních zdravotně pojistných plánů. Občan by se pro tyto případy mohl u své zdravotní pojišťovny i doplňkově připojistit.
Platit by se mohlo i za recept, a to 20 korun. Inspirativní je návrh na penalizaci rizikového chování (alkohol, kouření, přejídání, riskantní jízda automobilem) prostřednictvím zvýšených sazeb daní nebo pojištění. Výnosy by měly být zdrojem pro financování léčby onemocnění nebo úrazů způsobených tímto chováním.
