Návrh zákona o nájemném, který předkládá vládě ministerstvo financí, je pro majitele domů zcela nepřijatelný. Ministerstvo financí hovoří sice o uvolňování nájmů, jeho návrh však ve skutečnosti znamená zachování dnešního stavu tvrdé regulace.
Návrh zákona o nájemném, který předkládá vládě ministerstvo financí, je pro majitele domů zcela nepřijatelný.
Ministerstvo financí hovoří sice o uvolňování nájmů, jeho návrh však ve skutečnosti znamená zachování dnešního stavu tvrdé regulace. Představa ministerstva spočívá v tom, že ročně by se nájemné zvedalo o 8-10 procent, dokud by nedosáhlo úrovně nájemného v místě obvyklé. Místně obvyklé nájemné se v pojetí ministerstva vypočítává nikoli z nájmu smluvních, ale i regulovaných. Vzhledem k tomu, že většina nájemních bytů spadá do kategorie regulované, zatímco smluvních činží je stále poměrně málo, byla by výsledná částka odrazem trhu, deformovaného regulací. V bytě o rozloze 50 m2 v pražských Nuslích, kde se dnes platí 1850 korun, by stouplo nájemné běhen osmi let ke stropu, který by činil pouze 3100 korun. Realističtější je návrh ministerstva pro místní rozvoj. I on počítá s tím, že by nájemné mělo během osmi let dosáhnout stropu, ale tento strop má být vyšší, a proto by se i nájemné zvyšovalo každoročně o 15 procent. Strop - tedy nájemné místně obvyklé - by měl vycházet výhradně ze smluvních nájmů v dané lokalitě. V případě padesátimetrového bytu v pražských Nuslích by to představovalo částku 5800 korun. Stejný byt se dnes v tomto místě pronajímá přibližně za 7-8 tisíc korun. Analytici předpokládají a zkušenosti z Německa to dokládají, že s růstem nájmů regulovaných se sníží nájmy tržní. Nájemné by nerostlo všude. V regionech s přebytkem bytů a nedostatkem pracovních příležitostí by volné nájemné nemuselo dosahovat ani dnešní regulované výše. Růst nájemného se týká zhruba 200 tisíc bytů, a to převážně v Praze, Brně a některých větších městech. Spor o zákon o nájemném se vleče několik let. Dvě ministerské verze existují již od roku 2000. Neschopnost zákonodárců domluvit se a přijmout zásadní legislativní normu vede ke kolizím s výroky Ústavního soudu a k vyostřování citlivého stavu mezi vlastníky a nájemníky. „V médiích bývají černě vykresleni především majitelé,“ připomíná majitel činžovní vily v Podolí Vratislav Macák. „Ani novináři si však neuvědomují, že všude ve vyspělém světě je běžné vydávat za bydlení třetinu příjmů rodiny. Moji nájemníci si jako dobře situovaní a schopní lidé vydělávají oba v rodině mezi 20-30 tisíci měsíčně. Mě zaplatí sotva tři tisíce. Jezdí na drahé dovolené, mají chalupu, superauto, a já jim sponzoruji bydlení. Vila potřebuje rekonstrukci, na kterou nemám. A když si myslím, že by za třípokojový byt s vyhlídkou měli platit kolem deseti tisíc, jsem považován za vyvrhele.“
