Menu Zavřít

Wall Street a Main Street

20. 5. 2009
Autor: Euro.cz

Barack Obama má dobrou šanci většinu navržených zákonu prosadit

Baracku Obamovi pomohla k vítězství v amerických prezidentských volbách skutečnost, že hlasitěji a s větší věrohodností dovedl „prodat“ voličům heslo Změna je možná a nutná a že bude základem jeho domácí i zahraniční politiky.
Svět, včetně Prahy, již zná jeho neobvyklé charisma. To však zcela nevysvětluje jeho počáteční úspěchy. V průběhu svého působení v Senátu prozradil Obama jednomu z kolegů, že dostal do vínku dar. Měl na mysli svou mimořádnou schopnost jasně formulovat vlastní myšlenky a přesvědčit publikum o jejich správnosti.
Zejména konzervativní část Ameriky, jež je zvykla na to, že tradičně vládnou dvě strany, zachvátila panika. Tvrdí, že pokud to tak půjde dál, bude v Americe vládnout pouze jedna strana, a to ta Demokratická. Zdá se, že republikáni se stávají stranou okrajovou, kterou dnes podporuje pouhých 20 procent voličů. Obama a demokraté, kteří nyní mají výkonnou moc, ovládají také obě komory zákonodárné. I když to neznamená, že všichni demokraté budou všechny iniciativy exekutivy přijímat „unisono“, Obama má dobrou šanci většinu navržených zákonu prosadit. A k tomu všemu dostal i první příležitost dosadit do Nejvyššího soudu nového člena za odstupujícího soudce Davida Soutera, který zdůvodnil svůj poněkud předčasný odchod tím, že ho práce někdy nudila do takové míry, že přemýšlel o „intelektuální lobotomii“.
Nabízí se otázka: Hrozí USA vskutku „diktatura strany a vlády“? Jen ne tak rychle.
Místo těchto politických úvah a strašidelných scénářů je tady mnohem komplikovanější realita amerického života, jež zaslouží větší pozornost. Moderní verzi „V zámku a podzámčí“ se dnes říká Wall Street a Main Street. I Amerika se jako každá jiná země dělí na tyto dvě hlavní části společnosti. Vezměme si pro ilustraci kongresovou reprezentaci Nevady, státu, v němž je jedním z hlavních chlebodárců často zmiňované město neřesti a hazardu Las Vegas. Jestli zde „Wall Street“ postaví kasino s hotelem, jejichž pořízení stoji dneska od dvou miliard dolaru výše, bude to právě „Main Street“ (tedy podzámčí), odkud pocházejí pracovní sily, tedy živitelé rodin.
Nynější americky prezident, jenž svým původem není zrovna typický afroamerický proletář, dělal před působením ve vysoké politice práci zvanou „community organizer“, která obnášela boj za přijatelné životní podmínky v těch nejchudších černošských čtvrtích Chicaga. Pomáhal zde lidem v jejich úsilí dostat se alespoň na tu první příčku na cestě k dosažení vytouženého amerického snu. Avšak Obama, jakož i jeho přítel, senátor za Nevadu Harry Reid (současný lídr senátní většiny), dobře vědí, že ač by jejich inklinace pomoci sociálně slabým vrstvám právě v Nevadě byla sebevětší, bez Wall Streetu to nepůjde.
Viděl jsem v Las Vegas účetní, samoživitelku, která kvůli krizi ztratila místo v kasinu a která se svým devítiletým synem žije nyní doslova na chodníku ve čtyřicetistupňových vedrech. Jediný jejich přístřešek je stan na tom chodníku postaveny. Mluvil jsem s číšnicí, jíž pro nedostatek návštěvníků zkrátili v kasinu, v němž pracuje, týdenní hodinový úvazek a proporcionálně i plat, který předtím jakž takž pokrýval její nutné existenční minimum. Změna v životech obou těchto žen, jakož i mnoha dalších, nastane, změní-li se situace na Wall Streetu a lidé z Main Streetu zase přijdou utrácet své dolary do Las Vegas v naději, že se přes noc jednou šťastnou sázkou razantně přehoupnou k té bohaté menšině země. Mám ještě malou předpověď: Ačkoliv Wall Street je momentálně nemocný a Main Street spolu s ním samozřejmě trpí, Amerika je země neuvěřitelně dynamická. A již mnohokrát dokázala – dovolím si zde parafrázovat Marka Twaina – že zpráva o jejím soumraku, to jest o její neschopnosti vést svět, je předčasná. Vest svět ano, ale jako první mezi rovnými, a ne z pozice arogance. Napadají mne nabubřelá a prozíravá slova Bushova ministra obrany Donalda Rumsfelda o „staré Evropě“, jež neprospěla spojenectví, pouze způsobila odpor vůči USA. Obama má jedinečnou historickou možnost nastartovat globální oteplení, které bude prospěšné celému světu. A to globální oteplení politické. Tuto šanci nesmí promarnit.

  • Našli jste v článku chybu?