Wall Street v depresi

4. 9. 2002

Otřes za otřesem a naděje na zlepšení v nedohlednu

Sean Murphy dobře ví, že většina Američanů by ho sotva litovala. Je mu šestadvacet, je atraktivní a ve skvělé formě. Ve svém nejlepším roce si vydělal sumičku se šesti nulami na konci. Je však také makléřem na Wall Street - a řada jeho klientů, kteří se při burzovním výbuchu pěkně spálili, ho dnes považuje za mizeru. Murphy si však myslí, že jsou mnohem horší věci než telefonáty s rozčílenými klienty a propad platu o 80 procent. Jeden z jeho kolegů se letos pokusil o sebevraždu, jiný se léčí u psychiatra. Murphy ani nedokáže spočítat, kolik bývalých makléřských es už opustilo svá luxusní obydlí ve čtvrti Upper West Side a teď se mačkají s dalšími spolubydlícími v dělnickém Queensu a za osm dolarů na hodinu se lopotí někde v obchodech. „Ještě před dvěma lety byli plni neuvěřitelného optimismu. Nyní důvěru v systém téměř ztratili,“ říká Bonnie Jacobsonová, psycholožka s lékařskou praxí na Manhattanu, jež pomáhá klientům z Wall Street již třicet let. „Panuje chaos, a proto se cítí velmi nejistě.“
Mnozí z nás jsou bezpochyby toho názoru, že si to dříve tak ambiciózní makléři z Wall Street, stejně jako bankéři a analytici, rozhodně zaslouží, zvláště když si v jedné z vůbec největších tržních mánií zahráli roli hlavních svůdců. Vývoj na Wall Street byl navíc odjakživa poznamenán vzestupy a pády. Zlatý věk uzavřely koncem 80. let 19. století střelecké souboje a po černém pátku v roce 1929 následovala řada sebevražedných skoků z okna.
Je dnešní situace skutečně bezprecedentní? Velká část Wall Street se sice snaží navrátit k obvyklé činnosti (a pokud se podaří stabilizovat trh, nejhorší obavy se rozptýlí). Mnoho poctivých a férových zaměstnanců, díky nimž továrna na peníze funguje, však mají po řetězci šoků, počínaje 11. zářím a konče sérií firemních skandálů a kolapsem trhu, pocit, že celé odvětví postihlo nervové zhroucení. Wall Street vlastně možná už nikdy nebude jako dřív. Během posledních dvaceti let podíl finančního sektoru na celé ekonomice nakynul z jednoho na sedm procent. Tento proces doplnila vlna fúzí a akvizic, emise nových cenných papírů a prudký vzestup makléřské činnosti. Deregulace uspíšila zborcení obranných zdí a podnítila růst. Ten byl však částečně založen na tom, že společnosti své zisky nafukovaly. Tyto praktiky přednedávnem definitivně selhaly. „Druhý zlatý věk je u konce,“ říká Robert W. Justich, institucionální finanční manažer společnosti TimesSquare Capital Management. „Wall Street si najala armádu finančníků, aby přeměnila na cenné papíry všechno, co se hýbe, a ta své poslání bezezbytku naplnila.“
Nyní se rozbíhají obrovské strukturální změny. Nejenže se propouští v počtech, které za posledních pětadvacet let nemají obdobu, ale mění se také přístupy k odměňování a celkové firemní strategie získávání zakázek. Washington dokonce hovoří o nové regulaci odvětví. Zkrátka a dobře, všechno ukazuje na přítomnost toho, co Wall Street nenávidí nejvíce: nejistoty.
Trh zatím dramaticky klesá. Index 500 akcií zveřejňovaný společností Standard & Poor’s se oproti svému maximu v roce 2000 propadl o 40 procent. U nabídek nových akcií stěží zaznamenáte nějaký pohyb - vynášejí o třetinu méně, než bylo rekordních 60 miliard dolarů v roce 1999. Bankovním obchodům už málem zvoní hrana - fúze a akvizice poklesly od roku 2000 o 82 procent. „Profese finančních obchodníků už nikdy nebude stejná jako dřív. Jejich pracovní doba bude nesnesitelná a platy nižší. Navíc je všichni jen kritizují,“ říká Debra Brownová z Russell Reynolds Associates, personální agentury specializované na finanční sektor.
V nejtemnějších koutech se (stejně jako kdysi nadšení) rychle šíří pesimismus, který proniká až do morku kostí. Zatímco dříve žila Wall Street rizikem a inovacemi, dnes tu panuje opatrnost. Nabýt zpět ztracenou důvěru se řadovým pracovníkům jeví jako předem prohraná bitva. Zejména když jde o důvěru veřejnosti, která pochybuje o tom, zda a jak se finančníkům podaří vyřešit problém konfliktu zájmů. „Stovky lidí se přitom snaží živit slušně a poctivě, denně se rvou jako o život, aby pro investory udělaly to nejlepší,“ říká Robert H. McCooey, ředitel společnosti Griswold, která je členem newyorské burzy. „A teď za to, co způsobila hrstka jednotlivců, stojíme na pranýři všichni.“
K psychickému vypětí dvousetletého finančního srdce města se přidává přetrvávající silná obava z fyzického násilí v podobě dalších teroristických útoků. Předseda správní rady Newyorské burzy cenných papírů Richard A. Grasso vyjadřuje své znepokojení: „Lidé si zcela vážně kladou otázku, jestli se vůbec chtějí vrátit.“ Trasy metra v okolí „bodu nula“ stále nejezdí, velké části celé oblasti působí pořád přízračně a cestou do práce se člověk musí prodírat davy turistů, proudících mezi stánky s kýčovitými suvenýry a údolím z betonu a suti vzniklém v místě, kde kdysi stávaly věže Světového obchodního centra.
Škody lze poměřit i počtem žádostí o psychologickou pomoc, kterou zaměstnancům z Wall Street zprostředkovávají jejich zaměstnavatelé. Největší americký poskytovatel těchto služeb, společnost ComPsych, tvrdí, že se vyšplhal téměř na dvojnásobek celostátního průměru. Obavy z finančního krachu, manželské hádky i drogová závislost přesáhly loňskou úroveň. A není divu. Alden Casse, specialista na klinickou psychologii, který se studiem duševního zdraví makléřů zabývá detailně, tvrdí, že míra výskytu depresí u mladých makléřů z Wall Street byla už před osudnou událostí čtyřikrát vyšší než celostátní průměr. „Wall Street teď ovládla nejčernější nálada, co pamatuji,“ komentuje situaci odborník na politiku odměňování Alan Johnson, který je na Wall Street skutečným veteránem.
Avšak i před teroristickými útoky se tlak na finančníky neustále zvyšoval. Jeden obchodník s dluhopisy, dnes klient Bonnie Jacobsonové, prchal 11. září přes Brooklynský most, ale necítil žádnou úlevu, že z katastrofy vyvázl. Vzpomíná si, že místo toho nemyslel na nic jiného, než že by mohl vyhodit do řeky East River náprsní tašku se všemi doklady. Vysoké nároky zaměstnání na Wall Street ho drtily už několik měsíců. Jeho manželka se ale odmítala vzdát členství v exkluzivním klubu, nechtěla odhlásit děti ze soukromé školy ani se odstěhovat z luxusního domu. Cítil se tak zoufale, že zmizet ten den z povrchu zemského - stejně jako lidé uvěznění ve Světovém obchodním centru - mu paradoxně připadalo jako východisko.
Situace v zaměstnání se pro mnohé z Wall Street jenom zhoršila. Ostřílení obchodníci, kteří si dokázali vydělat i více než milion dolarů ročně, jsou teď bez práce. Platy investičních bankéřů se někdy scvrkly až o dvě třetiny a někteří makléři dnes dostávají jen pětinu toho, co před dvěma lety. Prémie jsou dávnou minulostí. Každý, kdo zůstal, bojuje s letargií z neustálého propouštění, pocitem „viny přeživších“ a novým traumatem plynoucím ze skutečnosti, že všichni - od Komise pro cenné papíry (SEC) přes Národní sdružení obchodníků s cennými papíry (NASD) až po státní prokurátory - doufají, že vyslídí provinilce. Navíc bylo podáno kolem tisíce skupinových žalob. Naštvaní investoři žádají tučné odškodné.
Horší však je to, že se firmy nijak zvlášť nesnaží náladu svých zaměstnanců pozdvihnout. Dusná atmosféra a ostrá obvinění uspíšily hromadný odchod nejlepších stratégů, analytiků a bankéřů, kteří hledají zaměstnání s trochu lidštějším přístupem. „Ve velkých firmách v současnosti probíhá dosud nevídaná kreativní destrukce,“ říká Michael C. Litt, bývalý ředitel Morgan Stanley. Někteří pracovníci, otrávení věčnými konflikty zájmů, zbíhají ze strany prodávajících na stranu zákazníků. Například Doug Cliggott, bývalý hlavní investiční stratég J. P. Morgan Chase, v únoru přešel ke švédské firmičce Brummer & Partners, která se specializuje na řízení aktiv. „V dobrých časech - a v posledních deseti letech jsme tu měli časy výjimečně dobré - se vytratí kultura týmové práce a zdravé konkurence,“ stěžuje si Robert B. Albertson, bývalý vedoucí bankovního výzkumu ve společnosti Goldman Sachs, kterou v roce 1999 opustil, aby založil hedžový fond. „Dostali jsme se do fáze, kdy už pomalu nikdo nepracuje jen pro peníze.“
Firmy na Wall Street se tak ocitají v obtížné situaci. Musejí znovu posilovat duch pospolitosti mezi zaměstnanci, kteří nyní nestrádají pouze finančně, ale často i emocionálně. Někteří ředitelé velkých bank tedy zajistili psychology. Většinou ale jen proto, aby makléřům a finančním poradcům pomohli při jednání s rozčarovanými klienty, kteří přišli na trhu o úspory. Podle odborníků by tito psychologové měli léčit spíše samotné zaměstnance. Proč? To, zda se Wall Street vzpamatuje, závisí tentokrát nejen na oživení akciového trhu, ale i na psychickém zotavení jejího osazenstva.