Central European Media Enterprises dokončila formální přechod pod největšího akcionáře, americký mediální kolos Time Warner. Plnohodnotnému převzetí stojí v cestě dluhy
Dlouho se o tom spekulovalo, různé signály tomu napovídaly, nicméně stalo se až poslední červnový týden. Dvě stě tisíc prioritních akcií Central European Media Enterprises (CME) přešlo do rukou gigantu Time Warner, prodávající dostal podle plánu 200 milionů dolarů (zhruba 3,95 miliardy korun). Výnos z prodeje akcií spolu se 100 miliony dolarů z květnové veřejné emise použije CME k odkoupení nebo umoření části svých dluhopisů, splatných v roce 2016. V květnu prodala CME 54,4 milionu akcií po 2,75 dolaru, hlavní akcionář Time Warner si polepšil na 49,9 procenta. Jde o kontrolní podíl, Time Warner proto požádal Evropskou komisi o povolení uplatňovat svá hlasovací práva. Brusel souhlasil 14. června.
Prioritní, ne kmenové Pomoc od koncernu Time Warner je pro silně zadluženou CME klíčová. Čistý dluh CME (po odečtení hotovosti) činí zhruba 1,066 miliardy dolarů. Taková cifra se nutně neblaze projeví v účetních výkazech i takového obra, jakým je Time Warner. Sice ne tak významně, ale akcionáři by to určitě neradi viděli.
Navíc CME nadále silně prodělává. V prvním čtvrtletí letošního roku prohloubila ztrátu po zdanění na zhruba 109 milionů dolarů (2,14 miliardy korun) po ztrátě 13,8 milionu dolarů v témže období loňska. Výsledek souvisel s letošní změnou prodeje reklamy, kvůli které firmě klesly i výnosy, a to zhruba o 18 procent na 137 milionů dolarů.
Warneři tato čísla znají a vědí, že převzetí pro ně nebude lehký manévr. Time Warner proto nyní upsal výhradně prioritní akcie, které jsou výše než hlasovací práva, jenže se nezapočítávají do základního akciového kapitálu. V kmenové papíry se dají přeměnit nejdříve za tři roky. Dividenda poplyne během této doby normálně. Společnost tím podle odborníků signalizuje, že v nejbližší době neuvažuje, že by překročila poloviční podíl na základním kapitálu. A možná ani ve střednědobém výhledu.
Pro Time Warner by to totiž znamenalo, že by musel CME ekonomicky konsolidovat.
To znamená, že veškeré toky v CME, její zisky, ztráty a celá rozvaha by se staly součástí společnosti Time Warner. Nyní bude velmi záležet na tom, jak se bude Central European Media Enterprises ekonomicky dařit. Pokud by se její hospodaření do tří let výrazně zlepšilo, může být začleněna do Time Warner. Pokud by pokračovala stagnace nebo pokles reklamního trhu a CME by nadále byla vysoce zadlužená a vykazovala špatnou provozní výkonnost, není vyloučené, že Time Warner navýšení účasti odloží. Nebo je teoreticky možné, že si CME odkoupí zpět.
úspěch CME je tentam Central European Media Enterprises provozuje televizní stanice v České republice, Bulharsku, Rumunsku, Chorvatsku, Slovinsku a na Slovensku. Součástí skupiny je i firma CET 21, která v tuzemsku vlastní licence pro vysílání televizních stanic Nova, Nova Cinema, Nova Sport, Fanda, Smíchov, Telka a české verze hudební stanice MTV.
Kvůli vysokému zadlužení a poklesu reklamního trhu ve střední a východní Evropě zažívá CME nejsložitější období od let 2002 a 2003, kdy vyhrála arbitráž s Českem a spory s Vladimírem Železným o náhradu za zmařenou investici.
V roce 2011 dosáhla společnost ztrátu po zdanění 180 milionů dolarů. V roce 2012 ji zvýšila – oproti předchozímu roku – na více než trojnásobných 546,4 milionu dolarů (10,7 miliardy korun). Výnosy firmě v tom roce klesly o 11 procent na 772,1 milionu dolarů.
Cena akcií, se kterými se obchoduje na americkém trhu Nasdaq a na pražské burze cenných papírů, se v květnu dostala na desetileté minimum. Od roku 2009 oslabily o 80 procent.
Zajímavé je, že CET 21 má u Time Warner svůj dluh. Televizní koncern je tedy věřitelem Novy. Ta nejenže dostává pořady z produkce Warnerů za výhodných podmínek, ale dokonce za ně ani neplatí. A to několik let, takže dluží řádově stamiliony korun.
Výnos z aktuálního prodeje akcií spolu se 100 miliony dolarů z květnové veřejné emise použije CME k odkoupení nebo umoření části dluhopisů, splatných v roce 2016.
O autorovi| Jiří Souček, autor je spolupracovníkem měsíčníku Strategie
