Wi-Fi: nástup velkých koncernů

21. 1. 2003

Autor: Euro.cz

Bohaté firmy mohou akcelerovat svůj již tak prudký růst

Když se Ahmet Aykaç, ředitel ústavu Theseus International Management Institute poblíž Nice, pokoušel na cestách připojit k internetu, většinou s tím měl problémy. Celé hodiny trávil tím, že nastavoval modem a čekal na telefonické připojení, aby si vyzvedl poštu. „Šlo mi to na nervy,“ říká sedmapadesátiletý Turek, který je stále na cestách. Teď si nechal laptop vybavit bezdrátovým modemem, který mu přístup k síti zajišťuje ohromující rychlostí i z letištních hal či konferenčních místností hotelů, takže může v Curychu nebo v Miami pracovat stejně produktivně jako ve své vlastní kanceláři. „Poprvé v životě si opravdu užívám přestávek na cestách,“ žertuje.
Lidí, jako je Aykaç, po celé Evropě rychle přibývá. Je to vytrvalá skupinka průkopníků, které spojuje nejnovější komunikační trend na světě. Nebrouzdají po internetu prostřednictvím mobilní sítě nové generace - místo toho používají prostou a nenákladnou technologii nazývanou Wi-Fi (wireless fidelity, tedy věrný bezdrátový přenos), která je stejně rychlá jako kancelářské sítě a dostupná na více než tisíci místech po celé Evropě, od nádražních hal až po kavárny. Profesionální cestovatel vybavený počítačem s Wi-Fi se pouze musí dostat do stometrového okruhu vysílače bezdrátového připojení, neboli přípojného bodu AP (Access Point). Tím se automaticky připojí k internetu a může vesele surfovat.
Je pochopitelné, že tento trh je zatím nepatrný. Analytici odhadují, že jen asi 16 000 Evropanů za provoz Wi-Fi platí. A jen asi 4000 z nich patří mezi předplatitele služeb, které stojí až 150 dolarů měsíčně s neomezeným objemem stahovaných dat. Pro srovnání: v USA je asi 65 000 platících účastníků a v Asii 20 000. Nicméně v roce 2003 se očekává dramatický nárůst - jediný světlý bod v jinak pochmurných vyhlídkách technologického sektoru. Z výsledků průzkumu technologického trhu In-Stat/MDR v arizonském Scottsdale vyplývá očekávání, že v Evropě vyletí odbyt počítačových karet s rozhraním Wi-Fi o 66 procent na 4,6 milionu kusů, a počet přípojných bodů by mohl vystoupat na čtyřnásobek (viz tabulka). Firma Yankee Group, která poskytuje telekomunikační poradenství, předpokládá, že by tímto tempem mohl počet uživatelů v Evropě vzrůst do roku 2004 na půl milionu. Tato čísla přitahují pozornost velkých telekomunikačních společností v Evropě. Ještě před půl rokem „byla většina z nich z Wi-Fi úplně vyděšena,“ tvrdí analytik Richard Dineen z londýnské společnosti Ovum, která se zabývá výzkumem v oblasti telekomunikací. Dělalo jí starosti, že začínající technologie by mohla odvést zákazníky od mobilních sítí třetí generace, jejichž vývoj stojí miliardy dolarů. Nyní si telekomunikační giganti uvědomují, že se tyto dvě technologie spíše doplňují, než aby si konkurovaly. Chcete mít přístup ke zprávám elektronické pošty nebo k podnikové síti v okamžiku, kdy popíjíte kávu? K tomu vám poslouží Wi-Fi. Ale chcete-li si v taxíku rychle prohlédnout ceny akcií nebo letový řád, poslouží vám lépe mobilní telefon.
Mobilní společnosti se vrhly do hry s Wi-Fi, aby nevyklidily pole jiným. Švédsko-finská společnost TeliaSonera již po Skandinávii rozmístila 500 přípojných bodů, a vytvořila tak nejrozsáhlejší oblast s pokrytím Wi-Fi v Evropě. „Chceme lidi podporovat ve využívání bezdrátového přenosu dat jakéhokoli druhu,“ vysvětluje Carlo Cassisa, ředitel společnosti TeliaSonera. Swisscom a německý T-Mobile se rovněž vydávají na cestu k Wi-Fi stejně jako britský provozovatel pevných linek BT Group.
Trh, o který společnosti usilují, se samozřejmě začal teprve rozvíjet. Údaje společnosti In-Stat/MDR uvádějí, že zisky majitelů přípojných bodů a poskytovatelů bezdrátových internetových služeb dosáhly v roce 2002 hodnoty 8,3 milionu dolarů a letos se vyšplhají na 31 milionů. Země jako jsou Francie a Itálie poskytovatelům ani nedovolují, aby za Wi-Fi účtovali poplatky, ale očekává se, že tato omezení budou letos zrušena.

Náklady na zřízení jednoho přípojného bodu, který může najednou obsluhovat asi deset uživatelů, jsou většinou nižší než tisíc dolarů. To je přibližně jedna desetina nákladů na poskytnutí srovnatelné kapacity pomocí mobilních sítí třetí generace. Také koncoví uživatelé ušetří. Stažení dvacetimegabajtové prezentace v PowerPointu prostřednictvím sítě třetí generace může trvat asi 20 minut a stát 16 dolarů, zatímco pomocí Wi-Fi operace trvá asi tři minuty a stojí pouze 2,50 dolaru, uvádí společnost Analysys v anglické Cambridgi, která se zabývá výzkumem v oblasti telekomunikací.
Kromě velkých telekomů si na vznikající trhy razí cestu také 24 nezávislých provozovatelů. Za nimi stojí stovky správců letišť, hotelových řetězců, a dokonce i malých podnikatelů, kteří provozují vlastní přípojné body. Z této roztříštěnosti může uživatele bolet hlava, protože nemohou jednoduše přecházet od jednoho přípojného bodu k druhému, ale budou se muset vyrovnat s velmi rozdílnými cenami, podmínkami a zabezpečením sítí.
Ačkoli velké evropské telekomy v současnosti rozvoji Wi-Fi věnují velkou pozornost, malé podnikání s těmito službami pravděpodobně rychle poroste. Stačí se podívat na nedávno uzavřenou smlouvu mezi společností TeliaSonera a londýnskou firmou Megabeam, která je celoevropským poskytovatelem Wi-Fi. Telekomunikační veterán se dohodl se začínající firmou o roamingovém připojení, které umožní všem uživatelům přihlásit se do sítí smluvních partnerů. V roce 2003 lze očekávat růst tohoto druhu spolupráce. Až se trh usadí, mohla by se Evropa znovu ocitnout na špičce bezdrátových technologií. Je to něco jiného než původní sen o síti třetí generace, ale pro zákazníky bude Wi-Fi daleko výhodnější.