Marie Terezie ji prý prohrála s Bavory v kartách. Přímo u ní stála neprostupná železná opona a naproti sobě hlídkovali vojáci Československé lidové armády a NATO. V posledních letech si Bavorská Ruda, německé městečko na hranici s Českem, zvyká na příliv českých podnikatelů i turistů. Čechů už tu trvale žije pětina z tisíce obyvatel. Další stovka zde má přechodné bydliště nebo si tu koupila nemovitost.
Je to stále Šumava, ale o poznání uklizenější a nazdobenější. Přitahuje Čechy, kterým se v Česku nelíbí. 128 let po pádu železné opony se vám po průjezdu místním hraničním přechodem za Železnou Rudou nabídne pohled na zcela jiný svět. Jakmile minete poslední ze stánků asijských trhovců, domy jsou najednou tak nějak vkusnější a ulice čistější.
„Na celý srpen už mám volný jen jeden pokoj na několik nocí. Vánoce jsou zamluvené už od února,“ popisuje Jan Mosinger, majitel penzionu Wiesenau, který se nachází hned pod společným česko-německým nádražím v Bavorské Rudě. Středem nádraží prochází státní hranice. Wiesenau nabízí nocleh na dohled od českých hranic, přesto ve zcela jiném prostředí. Všude je čisto, z oken září květiny a svah nad penzionem směrem k nádraží je čerstvě posečený.
„To zajišťuje obec,“ říká český hoteliér, který v Bavorsku podniká deset roků, ale žije tu už od 90. let, kdy začínal jako číšník vjednom z místních penzionů. Dnes je jeho úspěšnou konkurencí. „Podívejte na tohle,“ namíří Mosinger prst na tabulku u dveří. Na ní je hodnocení od hostů, kteří si tady objednali pokoj přes Booking.com. Tabulka ukazuje číslovku 9,3, což je hodně vysoké hodnocení. „Na to se lidé dnes hodně dívají,“ vysvětluje rodák z Plzně, který už patří v Bavorské Rudě mezi starousedlíky. „Servus, Georg,“ zdraví souseda během focení na místním náměstí.
Nazdobenější koláče
Jan Mosinger je jediným Čechem ve vedení bavorské obce. V místním zastupitelstvu zasedá už šestým rokem. Kvůli práci pro obec ho oslovil současný starosta Georg Bauer, kterému Jan Mosinger důvěrně přezdívá Charlie. Zaběhlý penzion Wiesenau koupil od manželů z Ingolstadtu, kteří se ze Šumavy odstěhovali. Obě části železnorudského údolí musejí zápasit s výkyvy turistického ruchu, který je tady hlavním zdrojem příjmů. Blízké Alpy už dávno nelákají jen Němce, ale i Čechy a obě Rudy za to draze platí. Přesto ta bavorská zvládá situaci o něco lépe.
„Na obou stranách hranice platí, že bez práce nejsou koláče. Ale tady na německé straně jsou ty koláče o něco nazdobenější,“ zdůrazňuje Janova manželka Kateřina Mosingerová, která s manželem penzion provozuje. Už teď ví, že investice do nemovitosti se jim za deset let bohatě vyplatila.
Ještě před pár lety byly ceny domů v Bavorské Rudě paradoxně o něco nižší než v české Železné Rudě. To přilákalo desítky Čechů. Mladí Bavoři ze Šumavy postupně utekli za lepším do Regensburgu (Řezna) či dál do Mnichova, nepřebrali po svých předcích hotely či restaurace. „A tu naklusali šikovní a vynalézaví čeští občané a využili toho,“ směje se Kateřina Mosingerová.
Alžbětínské nádraží zůstává symbolem rozdělení. Dřevěný obklad jeho německé části je nabarvený našedivo, ten český nahnědo.
Ceny nemovitostí se kvůli zájmu Čechů o Bavorskou Rudu nakonec na obou stranách hranice srovnaly. Za posledních několik let se v Bavorské Rudě cena za obecní stavební pozemek zdvojnásobila z 20 na 40 eur za metr čtvereční.
Už tu ani není pořádně co kupovat. „V obci zbývají poslední dva domy, které jsou ve špatném stavu, a ty nikdo nechce,“ říká Jan Mosinger. V minulých letech změnil svého majitele vedle penzionu Wiesenau ještě hotel Neuwaldhaus, který převzal český podnikatel Roman Kříha. Nákup i následná rekonstrukce ho podle jeho slov vyšla levněji než v Čechách. A podnikat se tu vyplatí, přestože jsou energie o hodně dražší. Vyřizování na úřadech je zase mnohem jednodušší. Podnikatelem se tu stanete za 15 minut. Hotel hned přidal k tomu německému i český název Lesní dům, aby snáze nalákal českou klientelu. A vypadá to, že se mu daří. Na parkovišti u hotelu stojí zhruba dvacítka aut a většina má české značky.
Majitele změnil i místní Gasthof Bayerisch Hausl, který se nachází při cestě na nejvyšší horu Šumavy Javor. Penzionu se ujal podnikatel z jižních Čech. Další český majitel koupil také hotel Eisensteiner Hof. V českých rukou je i penzion Šumaváček, bývalý Sonnenhof. Majitelé se shodují, že v Bavorské Rudě je obecně hezčí prostředí. Bez kasin, vietnamských tržnic a nevěstinců. Ale hlavně je to za hranicí, což na české hosty hodně působí. Češi totiž podle nich chtějí být v zahraničí, ale v českém prostředí.
Mladá česká krev
V Rudě teď žije necelá tisícovka obyvatel s vysokým věkovým průměrem kolem 55 let. Populaci omlazují hlavně Češi. Ještě před deseti lety klesal počet místních každým rokem, teď tu desítky Čechů vlastní nemovitosti a další stovky sem jezdí na dovolenou. Ceny v penzionech jsou stejné jako na české straně, ale Bavorsko má jednu velkou výhodu: za rohem je tu Javor, oblíbené lyžařské středisko zejména u Čechů.
Češi neskupují hotely jen v Bavorské Rudě, realitní makléři z kraje potvrzují, že zájem je o nemovitosti v sousedním Bodenmaisu i ve vzdálenějším Zwieselu, Regenu či Waldmunchenu.
Za oponou je dobře. Slováci ve velkém obsazují rakouské vesnice
Zastupitelé v Bavorské Rudě už se rozhodli příliv nových obyvatel regulovat. Před třemi lety zavedli obecní daň z přechodného bydlení, která zatíží majitele zdejších nemovitostí, kteří v bavorském městečku trvale nežijí. „Chceme je motivovat, aby si sem přesunuli trvalé bydliště,“ říká Jan Mosinger.
Přestože je Čech už šestým rokem zastupitelem v bavorské části Rudy, obě městečka jako by stále rozdělovala železná opona. Zastupitelé obou obcí spolu komunikují jen sporadicky, spíš si vzájemně konkurují v boji o turisty, než že by spolupracovali. Projevilo se to i před dvěma lety, když zkrachoval projekt společné školy, kde by se učily bavorské i české děti. V Železné Rudě měla vzniknout německá třída s německými učiteli a vzdělávacím systémem. „Rodiče místních dětí to ale nechtěli. Přihlásili se pouze dva. Měli strach, že se děti budou učit česky,“ popisuje Jan Mosinger neúspěšný pokus o těsnější soužití. Symbolem rozdělení zůstává i alžbětínské nádraží. Dřevěný obklad jeho německé části je nabarvený našedivo, ten český nahnědo. Dveře a okna na německé straně jsou zelená, na české tyrkysová. Německá okna zdobí květiny, ta česká jen zaprášené parapety. Asi odlišný vkus.
Přečtěte si také:
Zanzibar, Hvar či Maledivy. Bohatí Češi investují do turistiky pro radost i pro peníze
Pražská inspirace Vídní a Berlínem? Úplně mimo
ČLÁNKY DO MAILU