V Evropě končí další „krizový“ rok. Jaký byl? A jaký bude ten příští? Podle renomovaného německého analytika Wolfganga Münchaua nemáme příliš důvodů k optimismu. „Nálada je lepší než skutečný stav věcí. Příští rok se krize vrátí,“ předpovídá ve svém sloupku pro německý server Spiegel Online.
Důvodem pro podzimní klid na trzích je bez nejmenších pochybností letní slib Maria Draghiho, že Evropská centrální banka (ECB) bude v případě potřeby nakupovat státní dluhopisy krizových zemí v neomezené míře. „ECB však zatím dělá pouze bu bu bu, ale ještě nekoupila jediný dluhopis,“ připomíná Münchau. Trhům to zatím stačí. „Jeden investor mi v létě řekl, že už neví, jak má sázet proti euru. Draghi mu zkomplikoval život. Blahopřeji! Byl to šachový tah hodný velmistra,“ chválí šéfa ECB analytik.
Když se ale Münchau dívá, co se v uplynulém roce doopravdy změnilo, dochází k neveselému zjištění. Udržitelnost veřejných i soukromých dluhů se v mnoha částech eurozóny zhoršila. „Krize není žádný výmysl finančních spekulantů. Jak víme z historie ekonomie a jak říká i základní logika, měnový unie nefunguje, když se hospodářství jejích členů diametrálně liší a když v takové situaci neexistují transfery nebo sdílení dluhu,“ píše Münchau. Vytvoření bankovního dozoru příliš věcí nezmění, konstatuje dále. Každá země si totiž stejně dál pečuje o své vlastní banky. Pro Španělsko to znamená, že na zlepšení bude čekat ještě hodně dlouho.
Politika škrtů Evropě zatopí
Kromě strukturálních problémů vidí Münchau dvě věci, které Evropě v příštím roce zatopí. První z nich je politika škrtů napříč starým kontinentem a její vliv na růst HDP a nepřímo i na stav veřejného dluhu. Dosavadní prognózy dopad radikální úsporné politiky podcenily, míní analytik. Už pět let tyto prognózy Řecku předpovídají obrat a ten se ještě nedostavil. Teď to dělají znovu.
Druhé nebezpečí pramení z devalvační spirály. Ta účinek škrtů na ekonomiku ještě prohloubí. Americká centrální banka (Fed) nedávno slíbila, že bude držet úrokovou sazbu na nule do té doby, než úroveň nezaměstnanosti klesne pod 6,5 procent. Je to poprvé, kdy centrální banka svůj cíl váže na nezaměstnanost. „Něco podobného by bylo v Evropě nepředstavitelné,“ soudí Münchau. O něčem podobném ale uvažuje nový šéf Bank Of England Mark Carney, který mluví o cílové výši HDP. To bude banku nutit k tvorbě inflace, když je růst tak nízký. Také nový japonský premiér Abe chce, aby centrální banka nakupovala státní dluhopisy a roztáčela tím inflaci. „Všude dochází k politice uvolňování, jen v eurozóně ne,“ konstatuje se v analýze.
Euro posílí
Evropa, tedy ECB, se naopak stále drží cíle cenové stability, který stojí v jejích smlouvách. K jejich dodržování skoro každý den vybízí německá Bundesbank a řada německých firem. „Očekávám tedy velké spekulativní posílení eura, které krizi ještě zhorší.“
Španělsko se tedy musí nejen zbavit dluhů, ale musí to udělat za rostoucího kursu eura. Aby se z pasti dluhů dostalo, bude potřebovat buď umazat část dluhů, transfer nebo devalvaci eura. První dvě varianty odmítá Německo, tu třetí ECB. Optimistický scénář pro Španělsko tedy žádný není.
„Podle mojí prognózy se příští rok krize vrátí, možná ještě před německými volbami. Nejsem si jistý, jestli Řecko dokáže prosadit své reformy. Španělsko a Portugalsko jsou v podobném ohrožení. A pro Itálii bude 2013 absolutně kritický rok. Každopádně na 2012 budeme vzpomínat ještě rádi,“ uzavírá Münchau.
Wolfgang Münchau je vystudovaný matematik a žurnalista. Pracoval v britských Timesech, ve Financial Times (FT), založil a vedl Financial Times Deutschland. Pravidelně přispívá do FT a na server časopisu Spiegel.
Čtěte také:
Evropu svírá krize - zaměstnaných lidí dál ubývá
