Lze to vyjádřit i řečí peněz – Češi letos utratí za dárky nějakých pět tisíc korun. Když vezmeme jen ty v produktivním věku, dostaneme se na téměř 33 miliard korun. To je plus mínus jeden tunel Blanka. Ten si ovšem Češi pod stromeček beztak nenadělí, ani kdyby se na něj složili.
Zatím to opravdu vypadá tak, že díky přepočítávání a tržní logice se Vánoce posouvají od zasněžené idylky Ladových obrázků a Ježíška v jesličkách někam k americkým Xmas se Santou a cinkajícím kamionem koly. Nenechme se ale mýlit. Za tím vším běsněním a nakupujícími davy, které miluje jen opravdový šílenec, se pořád skrývá něco milého a skoro intimního – princip obdarovávání.
Stát fronty a utrácet se vůbec nepříčí křesťanským ideálům. Naopak. Proměnit část poctivě vydělaných peněz na radost bližnímu je bohulibé. Poskytovat obchodnický servis také. A všechno to remcání a nervování spojené s obstaráváním darů je možné chápat jako projev pochyb, které jsou spojeny s každým náboženstvím. Na rozdíl od počasí to s námi ještě není tak zlé. I když se to možná nezdá, Ježíšek se ještě neproměnil v hromadu krabic a jídla. Tak šťastné a veselé nakupování od Rychlých tužek.
Čtěte další eurokomentáře: