Je to jako dostat k narozeninám dort, na který se těší všichni hosté i oslavenec.
Jenže polovina sladkého dezertu zmizí, aniž by kdokoliv ochutnal.
Zhruba nějak takhle „potajmu“ se z polí v České republice ztrácí ornice.
Ovšem o žádný nevysvětlitelný jev nejde.
Životně důležitou půdu krade vodní a větrná eroze. Každý rok takto nenávratně zmizí 21 milionů kubíků úrodné zeminy. Přepočteno na peníze jde o více než 4,3 miliardy korun.
„Smyv v některých oblastech činí i sto tun na hektar,“ varuje Bořivoj Šarapatka z Univerzity Palackého v Olomouci.
Přípustné ztráty jsou přitom daleko menší - u středně hlubokých půd činí hranice čtyři tuny za rok, u mělkých dokonce jen jednu tunu ročně. „Co do rozsahu eroze jsme vEvropě na prvním místě, a to by měl být signál pro politiku. Reakci ale nevidím,“ zhodnotil to už dřív Josef Fanta, vědec a ekolog.
Zádrhel vězí v tom, že zemědělci, kterým ornice mizí - i kvůli nevhodnému způsobu hospodaření - z pozemků, nejsou nijak trestáni. Zatím se jim krátí jen dotace, jde však o velmi symbolické až úsměvné sumy. Jak upozornilo Sdružení pro ochranu půdy, mezi roky 2012 a 2017 získali zemědělci v dotacích celkově přes 170 miliard korun, stát je špatným hospodářům zkrátil jen o43 milionů.
To by se ale mělo změnit. Díky protierozní vyhlášce. „Čekáme na ni, měla by dát mantinely,“prohlásil Šarapatka na lednovém semináři Ochrana půdy.
Vyjádřili nesouhlas
Jenže na vyhlášku se čeká už několik let. Někteří odborníci říkají, že je to vlastně takový yeti polní. Všichni o ní mluví, ale zatím ji nikdo ve skutečnosti neviděl. Dokud se ovšem některý z ministrů nerozhoupe a nevyhlásí ji, špatné zacházení farmářů s půdou a její drancování nebude možné účinně trestat. Jak uvedlo loni v létě ministerstvo zemědělství, v krajním případě totiž podle chystané vyhlášky barbarským zemědělcům hrozí pokuta ve výši jednoho milionu korun.
A zřejmě i to je důvod, proč se proti plánu pěstitelé bouří a politikům se do vyhlášení příliš nechce. „Připravili jsme ji, ale agrární komora vyjádřila nesouhlas,“ popisuje Linda Stuchlíková, ředitelka odboru obecné ochrany přírody na ministerstvu životního prostředí.
Agrární komora ČR dlouhodobě proti vizi protestuje. Jednak se prý zemědělců dotýká, když se o nich mluví jako o těch, kdo devastují půdu. Problém prý vězí jinde. Už několik let opakují, že za degradací české půdy je stále klesající množství dobytka. Na pole se pak místo krmných pícnin dostávají obiloviny a řepka, jež chrání ornici před splavováním mnohem hůř.
„Ministerstvo zemědělství má nástroje, my máme legislativu. Hledáme cestu, jak se s ministerstvem zemědělství dohodnout a vyhlášku uvést v život,“pokračuje Stuchlíková s tím, že její resort pracuje na několika variantách.
Vzájemně vyhovující řešení
Jak silná zemědělská lobby je, dokazuje fakt, že ke spuštění vyhlášky ministerstvo nikoho jiného nepotřebuje a zvládne to samo. A přestože se o její potřebě mluví posledních pět let - je jedním z nedílných opatření v celém systému ochrany půdy -, nic hmatatelného se zatím neurodilo a víceméně se pouze diskutuje.
Týdeník Euro se proto zeptal vicepremiéra a ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), kde je zádrhel. Na dotaz odpověděla jeho mluvčí Petra Roubíčková: „Na vyhlášce pracujeme, s ministerstvem zemědělství jsme se zatím nedohodli, ale chceme a snažíme se najít vzájemně vyhovující řešení, které zohlední již nastavený systém zemědělských dotací.“
I z prohlášení resortu zemědělství je zřejmé, že podporuje co nejrychejší vydání vyhlášky. Naposledy na konci loňského léta ministr Miroslav Toman (ČSSD) zdůraznil, že kromě sankcí pro zemědělce bude její součástí i systém monitoringu, aby se zjistilo, jak farmáři na půdě hospodaří.
„To může v praxi vést ke zpřísnění podmínek a rozšíření procenta pozemků, kde budou uplatňovány zpřísněné postupy užívání zemědělské půdy,“ očekává Toman.
Ač tedy oba resorty podle vyjádření svých šéfů považují vyhlášku za velmi důležitou, nikdo zatím nedal pevné datum, kdy začne platit a kdy úřady rozjedou tresty pro viníky dnešní krize krajiny.
Zatím funguje jen několik dílčích opatření. Například na nejohroženějších půdách se už nesmí pěstovat kukuřice, na těch mírně ohrožených je zase nutné zakládat ochranné pásy, aby se zpomalil odtok vody a odnášená půda sedimentovala. Takové pásy musejí mít nově šířku 22 metrů a zarůstat by měly pícninami nebo trávou.
Jestli je právě toto recept, jak zachránit mizející půdu a zadržet v suchých etapách víc vody v české krajině? Možná ano. Ale stejně jako koloběh vody ani on nebude fungovat, když chybí důležitá část.
A tou jsou rozhodně pokuty pro všechny, kdo půdu jen drancují a nic jí nevracejí. 9
Zádrhel vězí v tom, že zemědělci, kterým ornice mizí - i kvůli nevhodnému způsobu hospodaření -z pozemků, nejsou nijak trestáni.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
