A je to zpečetěno: Karlín se definitivně posunul z kategorie „problémová čtvrť“ do kolonky „dobrá adresa“.
Po tisících metrech čtverečních nových kancelářských ploch, které zde vznikly v uplynulých deseti letech, byl koncem ledna dokončen také první výraznější z nových rezidenčních projektů – Kollárova 14. Dvacet nových bytů ve vyšším středním standardu vzniklo rekonstrukcí a dostavbou původního pavlačového domu z 19. století v těsném sousedství Karlínského náměstí. Stavba podle projektu architektonického ateliéru Šafr Hájek Architekti je dalším dítkem společnosti Real Estate Karlín Group, v kategorii bytová výstavba ovšem prvním.
Ke bloku historického dvoupatrového činžáku (třípatrového, počítáme-li půdu) architekti připojili boční trakt, který uzavírá severní stranu vnitrobloku. Východní strana, směrem k paláci Corso Karlín, je otevřená a v budoucnu by měla poskytovat výhled do parku, který má vzniknout v sousedství plánovaných administrativních objektů Corso II., III. a IV.
Dvorní trakt se směrem k východu stupňovitě zužuje, aby i byty hlouběji uvnitř bloku měly dostatek světla. Hmota stavby je nápaditě členěna balkóny a terasami, které ji jednak opticky odlehčují, jednak obyvatelům domu poskytují možnost maximálního výhledu a propojení vnitřního a vnějšího prostoru.
Nejvelkorysejší bydlení nabízejí „domeček“ – samostatně stojící dvoupatrová stavba, přilepená ke štítové stěně sousedního domu ve východním cípu dvora – a téměř stošedesátimetrová půda ve staré části (ta jako jediná na svého majitele ještě čeká.). Směrem na Karlínské náměstí bylo třeba ponechat původní malé vikýře, do dvora je však střecha prolomena velkoplošným oknem, ze kterého se naskýtá působivý výhled na protější Corso i na svahy Žižkova. Ve dvoře je kryté parkoviště, jehož střecha slouží jako předzahrádka bytů v prvním patře. Vlastní zahrádky má také „domeček“ a jeden byt v přízemí.
Architekti Jaroslav Šafr a Oldřich Hájek již za své bytové projekty posbírali několik architektonických cen, ovšem Kollárova 14 vysloveně potěší srdce. Rozměrově jde o poměrně skromný projekt, díky čemuž se dům vyznačuje příjemnou intimitou. Lze si představit, že jednou bude živý, jako pavlačové domy vždy bývaly. Způsob, jakým jej architekti dokázali „revitalizovat“, je hodný pozornosti.
