Z BANKY DO START-UPU

Čerpal zkušenosti od Koženého i ze zahraniční banky

Americké zvyky už dorazily do Čech. Donedávna jsme pouze četli ve Wall Street Journalu příběhy, jak topmanažeři velkých bank a průmyslových podniků odcházejí do neznámých start-upů, začínajících internetových firmiček. Pro podobný zvrat ve své kariéře se nedávno rozhodl i český manažer. Jiří Chroustovský (33), člen představenstva a výkonný ředitel pražského zastoupení vídeňské investiční banky Gutmann (EURO 21/1999), opustil jisté a dobře placené místo u zahraniční banky, aby se stal spolumajitelem a finančním ředitelem téměř neznámé softwarové firmy Aplis.

„E–commerce roste nyní stejně jako bankovnictví před deseti lety v postkomunistickém Československu. Po e–commerce řešeních je tak silná poptávka, jakou jsem za deset let v byznysu nezažil. Sektor informačních technologií navíc není jen perspektivnějším prostředím, než je bankovnictví, ale i pohodovějším. Pracují v něm inteligentnější a slušnější lidé, prostředí je mnohem čistší, vysvětluje Jiří Chroustovský svou rošádu. Minimálně pokud jde o sféru bankovnictví a investičních společností, ví, o čem mluví. Osm let byl ve vrcholných pozicích významných společností s rozdílnou pověstí.

Do společnosti transformačních bankéřů a investičních manažerů se dostal již v roce 1991, kdy po absolvování fakulty jaderné fyziky na ČVUT v Praze přišel do centrální banky. Pracoval jako jeden z dealerů cizích aktiv. Mnohem důležitější však bylo, že byl vybrán, aby se společně s třiceti kolegy zúčastnil dvouletého výcvikového programu organizovaného Světovou bankou. V jeho rámci absolvoval řadu studijních stáží v různých zemích a dobře se seznámil s lidmi, kteří s ním studovali, například s dnešním členem Bankovní rady Luďkem Niedermayerem, s bývalým náměstkem generálního ředitele Komerční banky Petrem Budinským či s bývalým nuceným správcem Agrobanky Jiří Klumparem. Pak přišla nabídka, „fantastická – pokud šlo o peníze , od Viktora Koženého. A Jiří Chroustovský se stal na dva roky viceprezidentem Koženého firmy Harvard Capital & Consulting.

„Viktor Kožený byl extrémně inteligentní a asertivní vizionář. Dal mi zažít zkušenost, jak se dělá úspěšný byznys. Poté, co odešel do ciziny, se ale jeho priority, pokud jde o drobného českého akcionáře, změnily, a v roce 1995 jsme se rozešli ze dne na den. A ne moc v dobrém, vzpomíná Chroustovský na legendu kuponové privatizace.

Když Česká spořitelna převzala krachující AB Banku, přešel Jiří Chroustovský na osm měsíců do tohoto nechvalně proslaveného finančního ústavu, který je jedním ze známých příkladů bank vytunelovaných členy svých statutárních orgánů. Zastával v ní pozici náměstka generálního ředitele. „Viděl jsem dost zblízka stopy po tom, co se v předchozích letech v AB Bance dělo, a nechci se o tom moc bavit. Osobně nevěřím, že někdy bude odsouzen někdo, kdo vytuneloval více než sto milionů, svěřuje se se svým názorem Chroustovský.

V letech 1996 až 1999 byl náměstkem generálního ředitele Investiční kapitálové společnosti Komerční banky. „Když se banka začala zmítat v předprivatizační agonii a nestabilní politické prostředí se promítalo i do investiční společnosti, přijal jsem nabídku od Gutmannů, říká. IKS KB byla sice po HC&C a AB Bance relativně solidní institucí, ale právě k tomuto angažmá se váží neblahé pověsti, které o Chroustovském v kapitálových kruzích kolují. Měl se prý podílet na úpisu akcií Chemapolu Group, nevýhodném pro akcionáře, a pomáhat Antonínu Koláčkovi ovládnout Mosteckou uhelnou. „Nebudu se k tomu vyjadřovat. Přišel jsem do společnosti, když Jiří Chroustovský odešel. Udělal zde kus práce a odešel v pohodě, říká jeho nástupce, náměstek generálního ředitele IKS KB Jan Pokorný.

„Na obchodu s akciemi Mostecké uhelné akcionáři našich fondů vydělali. Byl to termínovaný obchod, u kterého jsme dodrželi uzavřenou smlouvu, i když se to některým lidem usilujícím též o Mosteckou uhelnou nelíbilo. Problematičtější byl ten úpis akcií Chemapolu. Obchod pro nás bez našeho vědomí realizovala Komerční banka, která si ho nakonec od nás i převzala, a tím nevýhodný obchod kompenzovala, vysvětluje Jiří Chroustovský.

Jeho bývalí kolegové, včetně člena představenstva pražské pobočky Gutmann & CIE Karla Goláně, se shodují: „Spolupracovalo se s ním dobře. Choval se jako profesionál. Občas vystupoval tvrdě a nediplomaticky, což mu ještě za časů IKS komplikovalo jednání s mateřskou bankou. Jeho tvrdý postup nakonec vedl k tomu, že někteří jeho bývalí podřízení ho dodnes nenávidí.

Odchodem z dobře placených pozic bankovních ředitelů ukázal Chroustovský odvahu riskovat. Prozatím šel s platem dolů. Tvrdí, že na jednu třetinu. Nicméně do dvou tří let očekává výraznou finanční kompenzaci – jako spolumajitel firmy. Až si dost vydělá, chce se věnovat bádání. Historickému vývoji v kontextu přírodních věd. „Ne byznys, ale bádání člověka intelektuálně naplňuje, říká finanční ředitel softwarové firmy Aplis.